Dostala jsem dotaz od jedné paní z malé vesnice, jejíž starší manžel jezdívá roky do blízkého krajského města na nákup zdravých potravin. Chodí do krámku, který zná a kde si jako dlouholetý vegetarián rád vybírá věci, které v nějakém Kaufíku nebo Lidlu vážně nekoupí. Cestou domů zastaví u studánky, kde si nabere vodu. Zdálo by se, že si zajede nakoupit i dnes. Jenže ouha – obchod je v sousedním okrese a administrativně příslušné je jiné, vzdálenější sídlo. Tam pán nejezdí, nezná to tam zvlášť dobře, neví, kde by tam nakoupil to, na co je zvyklý a co má rád.
Samozřejmě, že jsou v okolí malé vísky i jiné obchody, dotyčný a jeho žena hladem nepojdou, když to řeknu naprosto surově. Můžete proto s lhostejným klidem říct, že jsme ve válce, že bojujeme, že lidé umírají a první linie padá na hubu. Můžete říct, že za druhé světové lidi jedli zdechlé psy (to vím od své babičky, které bylo na konci války 11 let) a v obloženém Leningradu i mrtvé příslušníky rodiny. Tak co by jako někdo ještě nechtěl – jít si snad nakoupit jen tak z plezíru? Ano, já vím. S těmito tvrzeními nás už rok posílají do háje soudci Městského soudu v Praze. Je virus, tak trpte, nic nás nezajímá, na nic nemáte právo.
Já to tak nevidím. Cílem tohoto celého trmácení má přece být to, aby byli lidé zdraví. Zdraví není jen nepřítomnost nemoci. Je to stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Tak proč třeba tomuto staršímu pánovi někdo brání v tom, aby se cítil v celé této mizérii aspoň trochu dobře? Aby aspoň občas pocítil záchvěv radosti?
Nová petice za ukončení restrikcí týkajících se volného pohybu osob.
K mému velkému překvapení i radosti jsou v petičním výboru dva senátoři a jeden náměstek hejtmana JMK. Že by se přeci jen trochu pohnuly ledy?
Krizové opatření – do sousedního okresu neprojdeš
Krizové opatření nám zakazuje opustit území okresu. To ví i malé děti. Policajti jsou někdy smířliví a někdy jsou jako vzteklí belgičtí ovčáci (to by mi dcera dala za takové přirovnání, maliňáky miluje a moc by jednoho chtěla).
Výjimka na cestu za účelem nákupu zboží a služeb není. Jedinou výjimkou (vzhledem k nizoučké kvalitě krizového opatření), kterou by pán mohl použít, za podmínky, že kontrolující příslušník bude hluchý a slepý, by mohla být tato:
Nezbytná cesta za účelem zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu.
Náš občan totiž nakupuje pro svou manželku. Ale je to chatrné a postavené na hliněných nohách… z účelu krizového opatření je zjevné, že se tím myslí (nejspíš) to, že se tyto osoby nacházejí v jiném okrese.
Když by se pánovi podařilo proniknout skrze „zátarasy“ do obchodu a s kanystrem by se doplížil ke studánce (cítíte, jak je to celé absurdní?), pak už by byl v pohodě – na cestu domů má výjimku. Policajtům je prd po tom, kde byl předtím – teď prostě jede domů.
Našemu pánovi tedy nezbývá než nikam nejezdit a začít jíst potraviny, které jíst nechce, nebo lhát – třeba tvrdit, že jede k lékaři nebo na úřad. Policie nemá možnost, jak ověřovat, co je v propustce napsáno. Musí ji akceptovat.
Jenže – když se to příslušníkům nezdá (Jak to ale v reálu prověří? Libovolně? Přeci si vážně nemohou dovolit o každém a priori říkat, že páchá přestupek a že je nám zakázáno vše, co není dovoleno?), starého pána vrátí zpět, protože musí zabránit páchání strašlivého přestupku – porušování krizového opatření. Nejspíš se pánovi dostane některé z proslulých a ověřených „zákonných výzev“ a příslušník mu zamezí fyzicky v tom, aby mohl projet. Bude následovat požadavek na legitimaci a tradiční výhružka: „Taky vás můžeme vzít na služebnu a to bude dost nepříjemný.“ Rozkaz zněl holt jasně: „Neprojdou.“
Pán by se mohl bránit zpětně stížností na policisty a zásahovou žalobou. Ale k čemu mu to přesně bude? Proto můžeme jen apelovat na lidskost, která možná v některých z policistů ještě zbyla: Nechte projít starého pána! Ať si nakoupí to, co mu chutná a co mu pomáhá se udržet v kondici a být zdravý! (Já vím, že mi zase přijde deset e-mailů s tvrzením, že v nich žádná není, ale nechte mne doufat, ano? Už tak jsem na pokraji zhroucení a málem hledám psychiatra.)
Poslancům, kteří se dnes a denně promenují v novinách (mimochodem, jak to, že taková Pekarová a Richterová jsou stále perfektně ostříhány? Z dob svých krátkých vlasů si pamatuji, že chtěly úpravu každý měsíc!) a vykřikují, že potřebují data k souhlasu s prodloužením nouzového stavu, vzkazuju jediné: Jestli si opravdu si užíváte mučení lidí, doufám, že se nepletu a že karma (nebo boží mlýny, podle vkusu) funguje. Ostatně to známe z rozsáhlé lidové moudrosti: Kdo seje vítr, sklidí bouři. Na hrubý pytel, hrubá záplata. Jak se do lesa volá, tak se do lesa ozývá… atd.
Na závěr dodávám, že se nezdá, že by stupidní opatření vlády fungovala. Nemocných a nakažených je jak máku, virus zjevně kašle na okresy i na respirátory, které ani nejsou určené pro ochranu před mikroorganismy. Vláda a poslanci systematicky ničí zdraví lidí a naši psychiku, imunita mnoha z nás je v háji, nehýbeme se, nemůže si koupit to, co je pro naše tělo prospěšné, nemůžeme se stýkat s lidmi, přičemž kontakt je základní lidskou potřebou. Nadto musíme snášet nebývalou šikanu od policie, kdy se člověku rozklepou kolena, jakmile uvidí někde v dálce auto s nápisem „Pomáhat a chránit“. Kéž by se v takové situaci dokázali aspoň pěšáci v uniformách hlídkující na hranicích okresů chovat jako lidé a ne jako bestie.