„Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
když slaví se vrazi a obchody s časem,
když svatými slovy se bezpráví hájí,
když hlásá se lež – tedy vždycky mým hlasem.“
Vždycky, když čtu apely na občany, aby šli rozhodně volit, říkám si, jestli autoři výzev vůbec pochopili, že jde o volební PRÁVO, nikoli povinnost. Ano – i nevolit je volba a ne vždy je motivována hloupostí, nerozhodností, rezignací nebo leností. Letos mnoho lidí vyhlíží volby jako nějakou spásu. Popravdě tomu vůbec nerozumím. Nechápu, co si kdo představuje, že se změní. Volit Piráty, STAN nebo ODS nebo Top09, kteří se od loňského jara podílejí velmi aktivně na ničení republiky a svobody a kteří mají dokonce mnohdy ještě radikálnější názory na „boj s virem“ než ti tři šašci (Babiš, Blatný a Hamáček, kteří nás šikanují teď?) Děkuji pěkně, nemám zájem.
Víte, když volím, není a nesmí to být volba nějakého menšího zla. To je podle mne mimořádně nemorální postoj. Hodit hlas někomu, kdo není až tak hrozný? Zvolit menší zlo jen proto, aby nebyl u koryta Babiš? Ne, nemůžu. Prostě a jednoduše to nejde. Když bych šla k volbám a volila nějakou větší stranu (protože se dozvíte od mnoha lidí, že volit ty malé je taky špatně, že „to taky hážete Babišovi“), musela bych si připadat jako slaboch a zrádce. Věděla bych totiž, že se každá špatnost, kterou bude mít daná politická strana na svědomí, stane právě mým hlasem. Jako bych ji udělala já sama.
Velkým poučením pro mne bylo moje vlastní selhání. Kandidovala jsem v předchozích volbách za Piráty z nerozvážnosti a z pýchy. Egu se samozřejmě velmi líbí, když mu lidi nastrkají preferenční hlasy a když by se mohlo naparovat ve Sněmovně a rozhodovat o „poddaných“. Jak hloupé to bylo! Nikdy nebudu dost litovat tohoto svého počinu, protože mi přebíhá mráz po zádech při představě, že bych byla spoluzodpovědná za kroky Pirátů. Nikdy bych si to nemohla před svým svědomím obhájit.
Vím, že nikdy nebude existovat strana, se kterou bych se naprosto ztotožnila, že se musím spokojit třeba s 80% souladem. Ale ani ten nenacházím. Je-li u mne dána shoda s programem, rozcházím se s činy politiků, kteří se danými hesly zaštiťují, ale v praxi jednají špatně. Vím najisto, že strana, kterou bych mohla volit, by hlavně musela být složena z demokratů. Ale ti u nás nežijí nebo lépe řečeno nechtějí jít do bahna politiky. To je první problém.
Druhým problémem je pro mne to, že žádná strana nedokáže chápat svobodu a současně životní prostředí. Oboje je pro mne mimořádně důležité a přála bych si, aby tu žili uvědomělí lidé, kteří se dobrovolně rozhodnou pro skromný život a budou sami ze svého přesvědčení hájit planetu (proto nemůžu volit Trikolóru) a kteří současně budou chápat, že cesta nevede přes příkazy, zákazy a represi (proto nemůžu volit Zelené). Přála bych si, aby moje politická strana chápala nebezpečí politického islámu a aktivně proti němu vystupovala (proto nemůžu volit Piráty, Top09 nebo STAN s ODS), ale aby současně nepopírala lidská práva a aby hleděla na každou lidskou bytost jako na člověka, který je nositelem přirozených práv (proto nemůžu volit SPD). Asi mám příliš velké požadavky, protože taková strana prostě neexistuje, ať hledám, jak hledám.
Zastupitelská demokracie krutě selhala. Politikové jsou hloupí, sobečtí, slabí, ovlivnitelní a sledují jen svůj prospěch a nerozumí svobodě. Na přímou demokracii nevěřím, protože se mi letos potvrdilo, že lidé jsou extrémně snadno manipulovatelní, stačilo zamávat virem a lidem přeskočilo. Nevěřím ani na vládu expertů a na občanské shromáždění, které prosazuje Rebelie proti vyhynutí. Přesvědčili jsme se, že jak ona „racionální diskuse na základě faktů předkládaných experty“ vypadá.
Je otázkou, jak bychom měli pokračovat. Nevím, netuším. Jen doufám, že to jako lidstvo zvládneme.
Říkám si, že ještě nikdy lidstvo nestálo před tak hlubokou krizí, jako dnes, kdy všechno, co jsme znali a používali, selhalo.