Média se už řadu týdnů předhání v tvorbě katastrofických scénářů, podle kterých nejspíš nepoteče voda z kohoutku a dokonce budou přerušeny dodávky elektrické energie. Vedle toho nám dávkují zprávy radostné – stát prý kvůli koronaviru umožní všem OSVČ, aby podaly daňové přiznání až za tři měsíce. Nevěřte tomu a čtěte i to, co se píše malinkými písmeny.
Ve skutečnosti nemusí daňové přiznání, alespoň podle informací Ministerstva financí ,podávat do konce března jen ty osoby samostatně výdělečně činné, které nemají povinnost podat přiznání elektronicky. Když jste odpovědní a máte datovou schránku, patří na vás holt jen bič a trest.
Že stát nemá OSVČ v lásce vyplývá z kdejakých jeho kroků. Hrátky s koronavirovou situací jsou jen třešničkou na dortu. Jedním z negativních kroků je zavedení EET pro drobné podnikatele (třetí a čtvrtá vlna EET). Tím se ale bude zabývat Ústavní soud a díky tomu nám pořád svítí někde v pozadí drobné světýlko naděje, že se kadeřnice, manikérky nebo praktičtí lékaři a mnozí jiní zbaví další administrativní zátěže a budou moci spíše pracovat než vyplňovat formuláře.
Stát trestá živnostníky i v době krizové. Samozřejmě je obtížné skloubit touhu občanů po bezpečném životě (který stejně nikdy mít nebudou) a jejich strach ze smrti (které už snad ani nevěříme, že si jednou přijde i pro nás) s tím, jak má společnost fungovat dál i s koronavirem, aby současně nebyl zničen celý stávající systém. Ano, je asi každému jasné, že pro zdravotnictví jsou stovky nebo i tisíce vážně nemocných lidí obrovským problémem a musíme se pokusit tuto zátěž lékařů, sester a přístrojů snížit. Doufejme proto, že drakonická opatření povedou k vytouženému cíli, zachrání lidské životy a nerozvrátí přitom celou ekonomiku (ohledně ekonomiky je pravděpodobné, že jde spíš o zbožné přání). Finanční a společenské dopady koronavirového šílenství budou dalekosáhlé a jen málokdo si asi umí představit, jak bude svět vypadat, až se virus rozhodne, že nám dá na chvíli pauzu. V každém případě dostáváme neuvěřitelnou lekci z toho, jak jsou všechny naše „jistoty“ pomíjivé a jak malí hráči ve skutečnosti oproti planetě jsme.
Stav nouze státu umožňuje sáhnout na kohokoli a na cokoli. Přínos uzavření škol musí zhodnotit někdo povolanější než my. Nám nezbývá než ho respektovat, stejně jako jiná opatření ve stavu nouze. To, že živnostníci (i když řádně platí sociální, nemocenské a zdravotní pojištění) nemají nárok na ošetřovné, a přesto jim zůstaly doma děti, ale kritizovat můžeme. Je to nehoráznost, nic jiného. OSVČ nejsou zaměstnanci, nedostanou peníze, i když jsou doma a nic nedělají, jejich celé živobytí závisí na tom, jak pečují o své klienty a kolik zakázek jsou schopny vyřídit nebo jak dobře funguje jejich kavárna.
Stát na podobné situace nemyslel předem a teď naši politici jen blábolí o tom, že by si snad měli živnostníci vzít půjčky od banky, za které by se zaručil stát. Jak by to v praxi fungovalo? Mají si rodiče od dětí napůjčovat a pak svoje dluhy nezaplatit? Jak bude taková smlouva vypadat a jakou mají živnostníci jistotu, že vše dopadne tak, jak stát naslibuje? Právně to nedává vůbec smysl, ale to politiky netrápí.
Samozřejmě část živnostníků může nechat děti doma samotné od osmi do šesti a pracovat. Od kolika let si to ale můžou dovolit, aby nemuseli trnout, co jejich potomci za celý den o samotě provedou? Nežijeme v době knihy „Bylo nás pět“, kdy děti měly svobodu. Neustále nám hrozí, že budeme popotahováni před soudy za to, že naše děti něco zničily. Nedej bože se musíme třást, že když by se jim něco stalo, státu nebude stačit, že krutě trpíme, ne. Budeme souzeni jako nejhorší kriminálníci. Možná se pak dočkáme zastání u Ústavního soudu s odkazem na to, že Děti z Bullerbynu byly samostatné a nepotřebovaly stálý dohled rodičů. Stát nám holt říká: nechte si děti doma, nakazujeme vám to. Ale postarejte se sami.
Aby to nebylo málo, měli by živnostníci zabezpečit i své zaměstnance. A to i v situaci, díky je jejich podnikání prakticky znemožněno – vezměte si, co všechno už za nouzového stavu přestalo fungovat, který živnostník vydělá tolik, kolik před rozhodnutím vlády o ochromení republiky? Malí a střední podnikatelé takové pouštění žilou dlouho nevydrží. Stát si asi neuvědomuje, jaké šílené náklady pro ně znamená jeden zaměstnanec. Popravdě, se zaměstnanci je jenom kříž a je mnohem snazší spoléhat se v podnikání jen na sebe. Proto by stát měl podpořit ty, kdo se rozhodnou břímě zaměstnanců na svá bedra vzít. Doufejme, že z těchto a dalších důvodů stát připraví rozumný liberační balíček a ne jen takový, který lakuje věci na růžovo a předstírá, že se stát stará. Nepopíráme nezbytnost určitých kroků, když čelíme nové náročné situaci. Nelíbí se nám ale, jak stát reaguje a jak bezohledně drtí živnostníky, kteří jsou páteří ekonomiky, jak nám opakovaně kde kdo tvrdí.
Ještě máme jednu možnost, jak se státem bojovat. Jak jinak než lstí, když ani stát nehraje fér. Proto se ptáme – neznáte nějaké účetní, kteří už koronavirus mají nebo jsou aspoň v karanténě? Zadali bychom ji práci na našem daňovém přiznání. Takoví účetní jsou totiž podle názoru Ministerstva financí schopni zajistit, že za opožděné daňové přiznání nemusíte platit pokutu. Určitě by teď měli zakázek habaděj. (Disclaimer: Tento poslední odstavec berte jen jako ironii, nikoli jako návod k jednání. My sami s nečestnými praktikami nesouhlasíme a svoje daňová přiznání podáme včas, i když nás plně zasáhly koronavirové prázdniny a naši věřitelé neomluví nezaplacené faktury).