Jestli existuje téma, u kterého se mi spolehlivě začne vařit krev, tak jsou to bílé pláště, hrdinní bojovníci první linie (tímto se velmi omlouvám hrstce těch, kdo nejsou takové příšery, je to holt stejné jako s učiteli nebo advokáty – ti dobří to mají holt vždycky blbé, protože ti špatní kazí reputaci všem). Kolik lidí mi už napsalo otřesné historky z našich nemocnic v době covidí, kde si ty „lékaři“ doopravdy dovolují dělit pacienty na očkované a „ty druhé“! Běda když si dovolíte vyjádřit názor! A dnes, dnes mne vytočil další ze série článků o nehorázném zanedbání péče u malého dítěte po operaci mandlí, které mělo velmi, velmi smutný výsledek. Sakra doprčic už!
Víte, možná, že bych měla s lékaři a sestrami větší soucit, možná, že bych dokázala pochopit, že se holt ne vždy a ne všechno podaří. Chybujeme. Ale po tom, co se rok a půl připojují k šílenému trýznění lidí, kdy se aktivně zapojují, kdy sami buzerují a šikanují, kdy odmítají léčit, kdy mají na svědomí to, co se stalo a ještě stane, je pro mne mimořádně obtížné nebýt naštvaná. Možná, že bych je dokázala vnímat jako chybující lidi, kdyby se rok a půl netvářili jako udatní bojovníci, kterým leží na srdci jedině dobro pacientů, kdyby ze sebe nedělali svaté bojovnice, takové Jany z Arku. Možná, že bych se lékařů i zastávala, kdybych nevěděla, že nutí lidi do očkování, že jim neřeknou pravdu o vedlejších účincích, že drží celou covidovou šaškárnu nad vodou a že je jim to jedno, hlavně, když jsou peníze. Možná, že bych jim nadále věřila, kdybych neměla možnost se o jejich pravé motivaci, o nadřazenosti a neuvěřitelné pýše, o tom, že na lidi ve skutečnosti ve většině kašlou, přesvědčit.
Moje stávající praktická lékařka má na úvodní stránce svého webu tuto informaci (raději je to tam 2x s obrovským množstvím vykřičníků, asi aby to pochopili i nejotravnější pacoši):
Očkování proti chřipce a Covid 19
Vážení pacienti, očkujeme proti chřipce. Zájemci se hlaste telefonicky u sestry. Nadále očkujeme proti Covid 19, vakcínou Moderna.
NADÁLE JE NEZBYTNÉ SE K NÁM VŽDY OBJEDNAT !!!!!
To, že se už ani nedá předstírat, že lékařské řemeslo ještě za něco stojí, to je bolestivé. Člověk ví, že se jim jednou může dostat do spárů a pak že je bezbranný jako kotě, ocitne se v naprosto nerovném ponižujícím postavení, kdy „doktor Štrosmajetr“ může cokoliv a pacienti mají právo být zticha. Nezbývá nám, než se modlit, abychom felčary nikdy nepotřebovali, aby nám nešlo o život. Vím, že už je to ohrané a vyčpělé, ale nedokážu dostat z hlavy onen profláknutý gynekologický manuál, jak zacházet s těhotnou pacientkou:
Podobně se cítím v ordinaci pokaždé. Asi si nevzpomínám na situaci, kdy bych u lékaře nebyla totálně ponížená a znechucená. Možná leda u zubařky, kde platím pár tisíc za plombu. A pak na Žluťáku při rovněž placených prohlídkách. Když jde o vyšetření „na pokladnu“, s úctou to nemá nic společného (i když to fakticky ze svých „daní“ platím). Za peníze je prostě v Praze dům.