David podal další žalobu (už je jejich určitě před padesát) za jednu cestovatelku. Asi víte, že ochranné opatření (něco mírně jiného než mimořádné opatření) nařizuje osobám, které se navrací za zahraničí, aby se podrobily testu před odletem a po příletu aby se uchýlily do jakési „SAMOIZOLACE“, pročež pátý den tohoto dobrovolného domácího vězení mají přivandrovavší povinnost jít na další test ve své domovině. Jistě jste pochopili, že hlavní problémem je právě ta podivná samoizolace.
Náš právní řád nic takového nezná. Umožňuje, aby za stanovených podmínek (rozhodnutí příslušné KHS nebo popř. lékaře) byla člověku nařízena izolace. Dále dovoluje, aby jednotlivec, který se potkal s nakaženým nebo byl v ohnisku nákazy, musel počkat chvíli v karanténě, zdali u něj nepropukne očekávaná choroba. Samoizolaci ale náš právní řád nezná. Protože není upravena žádným zákonem, nemůže ji nepochybně jednotlivci nařídit orgán exekutivy jakýmsi opatřením obecné povahy, které nesmí nikdy jít nad rámec zákona. Je naprosto bizarní, že si státní orgány vytvářejí naprosto nová a parlamentem neposvěcená pravidla a uvalují na nevinné lidi, kteří dokonce prošli nesmyslným testováním s negativním výsledkem tresty v podobě domácího vězení, o kterých jinak smí rozhodovat jen soudy.
Žalobu bohužel dostal senát Městského soudu, který je podle zkušeností složený ze samých zarytých rouškofilů a vyznavačů covidismu. Nicméně i případné striktní odmítnutí či zamítnutí návrhu povede k tomu, že se věc dostane k Nejvyššímu správnímu soudu a lze tak doufat, že se právo a spravedlnost dostanou alespoň nepatrnou šanci na výhru.