Dlouho jsem zvažovala, řadu měsíců, jak napsat tento blog, a hlavně – zda ho vůbec psát. Včera mne ale zaujal jeden post advokátky, která je mi dlouhodobou inspirací, pokud jde o chápání a prožívání svobody, Zuzany Candigliota. Předpokládám, že je Zuzce někde, jestli jsem si to zkopírovala nebo ne, tak to sem prostě dávám:
Vtipný je, že Zuzka to postla v 14:44. Jistě si z dějáku pamatujete, že roku 1444 se udála zásadní bitva s Osmany u Varny. No tak to je symbol asi jako tři šestky, znamení šelmy, jinak jako už nevim!
Zuzka to z mého podhledu vidí krapet radikálně, ale ona jsou přehnaná sdělení na FB běžná. Já jsem v tom umírněnější a spíše zůstávám jen fascinována a od března 2020 naprosto šokována tím, jak moc se celá covidová víra a její prosazování podobá metodám politického islámu (který já stále, i přes covid, vnímám jako celosvětový problém číslo jedna). Nucení lidí k iracionálnímu zahalování obličejů je jen ten nejkřiklavěší moment celé věci.
To, že si myslím o politickém islámu svoje, není tajemství. Nejvíc mi na něm vadí, že pošlapává lidská práva a svobody a ubližuje nevinným lidem (zde především muslimským dívkám a ženám – a ne, nevěřím, že je to dobrovolné a strašně fajn, být muslimka). Bohužel není prostou vírou, ale ucelenou politickou ideologií, jejímž cílem je, aby se všichni lidé na světě stali muslimy a žili podle jediných správných pravidel, která stanovil Mohammed. Jsem přesvědčena, že s islámem nemůžeme a nemáme „bojovat mečem“, jako to zkoušeli naši předkové. To je nesmysl. Jediný a nejskvěleší nástroj, který máme, jsou naše hodnoty západní společnosti.
Kdybychom ohledně těchto ideí byli pevní v kramflecích, nemohlo by nás nic jako politický islám ohrozit a nebylo by možné, aby se u nás prosazovalo právo šariá se vší jeho krutostí a nespravedlností. Kdybychom si byli jistí v našich hodnotách, kterými jsou hlavně důstojnost a svoboda lidské bytosti, nebyl by islám skutečně ničím jiným, než prachobyčejnou vírou, která by nás mohla zajímat asi tak, jako včerejší počasí. Kdybychom si byli jisti v hodnotách, pak bychom dokonce mohli i pomoci muslimům rozhodnout se, jestli jim skutečně islám nabízí to, co chtějí nebo ne, a jestli se jim třeba svoboda nelíbí víc, a to by islámu zasadilo pěknou ránu do týla ( i křesťanská církev ztratila svoji nesmyslnou obří světskou moc a křesťanství se stalo jen náboženstvím poté, co ji lidé opustili, odmítli poslouchat a dali přednost jiným hodnotám než slepému podvolení se – každá církev stojí a padá na tom, kolik má důsledně věřících ochotných následovat cokoliv, co má iracionální politické požadavky). Náboženství má být prostým soukromým vztahem mezi věřícími a bohem a nikoliv nástrojem k ovlivňování společnosti a těch, kdo o to vůbec nestojí. Pak si taková víra zaslouží veškerou ochranu.
My si bohužel hodnotami (a tím teď nemyslím „tradiční rodinu“, „Čechy Čechům“ a podobné výkřiky) jisti nejsme, a tak buď islámu soustavně ustupujeme a vyklízíme pozice (jako naši politikové), anebo volíme nenávist, což je stejně strašné, protože to jen dál ničí to, na čem jsou naše společnosti postavené, a posiluje to ve skutečnosti politický islám. Na covidu je podle mého názoru doopravdy děsivá jedna věc – to, jak rychle dokázal naprosto pošlapat lidská práva, za která naši předkové bojovali. Covid posunul celou společnost přesně tam, kde ji chce mít islám – k víře, poslušnosti přitroublým pravidlům tvořeným kýmsi a podvolení se, ke strachu vyčnívat a mít názor jiný, než povolený.
Strategie „covidistů“ je skutečně neuvěřitelně podobná strategii politického islámu. Proto je taky tak účinná – holt se učili od mistrů v řemesle. Styčných bodů je mnoho, ale toto jsou podle mne ty klíčové.
- Soubor pravidel, která nedávají smysl, ale musí se bez podporu následovat
Islámská trilogie obsahuje soubor pravidel chování, přičemž nejdůležitější je životopis Mohammeda a jeho činy. Je třeba je následovat a dělat prostě a jednoduše to, co dělal Mohammed. Život pak není komplikovaný a nemusíte se rozhodovat. Jednoduchá hesla a pravidla fungují.
Tato pravidla se nikdy nezpochybňují (to je hodně nebezpečné). Jsou prostě dána, jakkoliv se mohou rozcházet s realitou života nebo tím, co byste vy sami chtěli. Nemůžete přemýšlet o tom, jestli to uděláte nebo ne a jestli to dává smysl. prostě to uděláte. Tečka.
- Informace má jen hrstka učených lidí a ty je třeba poslouchat
Islám tvrdí, že je natolik komplikovaný, že ho znají jen imámové. Ti předávají svoji moudrost plebsu. Obyčejný člověk by neměl moc přemýšlet o tom, co je nebo není v trilogii, důležité je, aby poslouchal, co se mu říká. Pak věci fungují. Pokud jde o nevěřící, těm se může lhát, a je to vlastně správné, pokud je to ku prospěchu islámu. Na pravdě vůbec nezáleží.
- Pravda může být taková a maková zároveň
Pro islámskou trilogii je typické, že jsou v ní pravidla taková i taková, neexistuje jedna pravda, jeden způsob chování. Možné je to i to současně. V textech jsou pokyny, které říkají, že máte udělat něco v konkrétní situaci, ale současně je v těch samých textech obrácené pravidlo. Můžete si vybrat, co se vám zrovna hodí. Jistota neexistuje.
- Nesnášenlivost vůči nevěřícím
Asi není jiné náboženství, které by tolik prostoru věnovalo nenávisti vůči těm, kdo nevěří, a které by také tak důsledně rozdělovalo společnost na ty, kdo jsou dobří (muslimové, věřící), ucházející (lid Knihy), kteří se prostě jenom mají hůř, nemají moc práv a nakonec se radši podvolí a přijmou islám, aby byli plnoprávní, a ty, kdo jsou pod úrovní psa a prasete, nejsou ani lidksými bytostmi a je jim možno podle libovůle škodit, lhát, obírat je a celkově jim neprospívat – to káfirové.
S covidem je to neuvěřitelně podobné – jsou pevně věřící, kterým je zajištěno místo v ráji – nosí respirátory i ve sprše, zůstávali pocitivě doma, babičku by nenavštívili, ani za zlaté tele, jsou celkově odpovědní a nikdy by je ani nenapadlo zpochybnit názory „vědců“ (imámů) a naočkovaní byli, jakmile to bylo možné. Tito věřící pak vykazují zančnou dávku agresivity vůči ostatním, zejména pak vůči odpíračům (káfirům).
Vedle věřících tu je ona skupinka dhimmí. Ti žijí ve společnosti věřících, mají nějaká práva, ale ne všechna, nežije se jim zkrátka úplně nejlíp a vadí jim to. Tihleti lidé nesouhlasí, nelíbí se jim, že mají děti roušky, ale tak co, chvli to vydrží. Nechtějí je nechat testovat, ale tak když je to plivací PCR, tak to nevadí. No, do práce taky musí, tak se prostě otestují, stejně se to nějak šulí, tak co. Někteří se tedy naočkovali, aby měli pokoj a aby získali zpět svoji svobodu, aby se dostali do skupiny věřících, kteří jsou plnoprávní.
No a nakonec je tu ten odpad, nelidské bytosti, které nemají žádnou hodnotu, lidská práva. My, odpoírači, my káfirové.
Tohle rozdělení přesně podle pravidel islámu mne fascinuje asi ze všeho nejvíc.
- Donucení k podvolení se
Podvolení se. Ústřední bod celého islámu. Podvolují se věřící, a to pravidlům života podle Mohammeda. Podvolují se dhimmí, a to požadavkům věřících, protože už prostě mají dost svého podřadného postavení. Podvolit se mají káfirové, pokud je to možné. Tlak islámu v zemích, kam přišel, byl enormní. Nakonec se podvolili všichni. V mnoha zemích původně vůbec islám nebyl, ale po jeho příchodu a po tom, co získal dostatečnou sílu, se populace postupně podvolovala.
I my jsme naprosto stejným zoůsobem zotročováni a nucení k podvolení se. Nasazení roušky je podvolení se. Očkování je podovolení se. Nesmyslné testování je podvolení se. Podvolujeme se korporacím, zaměstnavatelům, ředitelům škol, drzým lékařům a sestrám, prodavačkám a dalším slouhům, kteří celý systém udržují a vymáhají. Jsou to postupné krůčky, ale nakonec zůstane jen málo káfirů, a ti budou mít ze života pravé peklo.
- Náboženská policie
V mnoha islámských zemích funguje velmi dobře náboženská policie, která nutí lidi dodržovat pravidla podle trilogie. U nás je to s covidem naprosto stejné. Máme jak oficiální policjaty a měšťáky, tak jakousi ideologickou policii vytvořenou věřícími. Je urputná a když cítí, že má podporu režimu, tak i tvrdá.
Stejné metody používají i ti, kdo prosazují klimatickou nouzi, ale to je samozřejmé, neboť covid a klima a islám je prostě jedno a to samé – iracionální podvolení se. Dokonce covid a klima nejvíce prosazují ti z lidí v naší společnosti (což je mimořádně zajímavé), kteří vůbec nechápou politický islám (a nechápou, jak moc fakticky ubližuje právě muslimům), ale trvají na tom, abychom mu dovolili vše a abychom se vzdali našich svobod a hodnot v jeho jménu.
Myslete si, co chcete, ale já v covidismu vidím džihád.
P. S.: Kdyby vás to zajímalo, podle mého názoru skutečně relevantním zdrojem informací o politickém islámu je Bill Warner a jeho knihy, popř. videa.