Dostala jsem zajímavý dotaz od jednoho lékaře. Slíbila jsem, že odpovím, ale činím tak na blogu, protože by to mohlo být užitečné i pro další zdravotníky, kterým ještě zůstalo všech pět pohromadě a nechtějí se nechat naočkovat nebo do vakcinace nechtějí tlačit druhé. Dotazy jsem částečně upravila, neboť původně obsahovaly osobní informace.
1) Je reálně možné, že by naše vláda mohla uvést v povinnost očkování proti covidu (vakcínou bez řádného schválení) pro zdravotníky bez toho, aby mohli volit alternativní ochranu před covid (kupř. nosit respirátor FFP2 + nechat se testovat metodou PCR každých 72 hodin)?
Základ očkování je v § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví: „Fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, cizinec, jemuž byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k trvalému pobytu na území České republiky, a dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů, jsou povinni podrobit se, v prováděcím právním předpisu upravených případech a termínech, stanovenému druhu pravidelného očkování. Pravidelná očkování se provádějí k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění, s ohledem na doporučení Světové zdravotnické organizace a Evropského střediska pro kontrolu nemocí. Prováděcím právním předpisem stanovené fyzické osoby a fyzické osoby, které mají být zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění, jsou povinny podrobit se ve stanoveném rozsahu stanovenému druhu zvláštního očkování.„
O povinném očkování různých pracovníkůzařazených na vybraná riziková pracoviště jsem psala zde.
Na tomto místě bych se ráda věnovala očkovací vyhlášce. Ta neřeší jen očkování dětí, ale i dospělých, a to pravidelná a zvláštní.
Mezi pravidelná očkování dospělých patří následující:
- přeočkování proti tetanu se provede u fyzických osob, které byly očkovány podle odstavců 1 až 4 vždy po každých 10 až 15 letech.
- očkování proti pneumokokovým nákazám se provede u fyzických osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v domovech pro seniory. Dále se očkování proti pneumokokovým nákazám provede u fyzických osob umístěných v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem, pokud tyto fyzické osoby trpí chronickým nespecifickým onemocněním dýchacích cest, chronickým onemocněním srdce, cév nebo ledvin nebo diabetem léčeným inzulínem. V dalším očkování proti pneumokokovým nákazám se postupuje podle souhrnu údajů o přípravku).
- očkování proti virové hepatitidě B, které se provede aplikací tří dávek očkovací látky u fyzických osob, které mají být zařazeny do pravidelných dialyzačních programů.
Do roku 2010 bylo pro důchodce povinné očkování na chřipku. To platilo i pro zaměstnance, ale dnes to již není povinností.
Jak vidíte, je zcela normální nařizovat třeba seniorům, aby se očkovali, pokud mají pobývat v domovech a dalších zařízeních. Někdy je očkování i podmíkou léčby, nicméně jen tam, kde to dává doopravdy nějaký rozumný smysl. Proto si myslím, že není ani možné podstoupením očkování podmiňovat operační výkony, protože nehrozí vyšší riziko nákazy při operaci (což patrně u dialýzy a hepatitidy existuje, obdobně pak musí být značné riziko nákazy tetanem u vybraných operací na konečníku nebo tlustém střevě).
Mezi zvláštní očkování běžné populace patří očkování proti tetanu při úrazech a některých operacích a vyšetřeních a proti vzteklině, když vás pokouše zvíře podezřelé z nákazy, což by v ČR musel být leda zmutovaný netopýr, neb jsme dávno zemí vzteklinyprostou. Pro cestovatele do několika málo lokací je pak povinné očkování proti žluté zimnici, ale jde o tak mizivý počet zemí, že to nemá cenu řešit (a proto jsou směšné argumenty covidfašounů, že je povinné cestovatelské očkování běžné).
Lékař, který se na mne obrátil, ale řešil tzv. zvláštní očkování, která se týkají pracovníků na rizikových pracovištích. Očkovací vyhláška zná tato očkování:
- hepatitidě A a B;
- spalničkám;
- vztekklině
Pro lékaře je podstatný § 16 očkovací vyhlášky, který řeší, na kterých pracovištích vzniká riziko nákazy:
Pracoviště s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B jsou pracoviště chirurgických oborů, oddělení hemodialyzační a infekční, lůžková interní oddělení včetně léčeben dlouhodobě nemocných a interní pracoviště provádějící invazivní výkony, oddělení anesteziologicko-resuscitační, jednotky intenzívní péče, laboratoře pracující s lidským biologickým materiálem, zařízení transfuzní služby, pracoviště stomatologická, patologicko-anatomická, soudního lékařství, psychiatrická a pracoviště zdravotnické záchranné služby a dále domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem a azylové domy.
Pracoviště s vyšším rizikem vzniku vztekliny jsou laboratoře, kde se pracuje s virulentními kmeny vztekliny.
Je tedy dostačující pro nařízení očkování, aby bylo pracoviště zařazeno mezi místo, které je rizikové z hlediska nákazy. To může být u koronaviru kde co. Můžeme se sice snažit tvrdit, že pracoviště není rizikovější než obchod nebo MHD, protože i tam se přece lze nakazit virem, vždyť je všude, nicméně všude je i chřipka, a přesto bylo očkování pro vybrané pracovníky vyhláškou nařízeno jednu dobu jako povinné. Tento argument tedy podle mého neobstojí.
Zásadní otázkou samozřejmě je, jak se bude posuzovat imunita proti nákaze. S tou se u všech ostatních očkování počítá a musí se zjišťovat protilátky. S tím, že se nemusí očkování podrobovat imunní lidé operuje i nařízení vlády č. 361/2007 Sb., jehož § 38 upravuje minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště a jeho označení, bližší požadavky na pracovní postupy, informace k ochraně zdraví. Podle jeho odst. 1 písm. h) mohou opatření k ochraně zdraví zaměstnance zahrnovat i očkování, pokud je účelné, zvláště u toho zaměstnance, který není imunní vůči biologickému činiteli, jemuž je nebo může být při práci exponován.
V tomto nařízení je navíc zdůrazněno, že pro možnost nařízení očkování na pracovišti musí jít o patogen, kterému je člověk exponován při práci. To je z povahy koronaviru ale vyloučeno – člověk je mu exponován všude.
Takže abychom celý ten dlouhý eleborát shrnuli: Odpověď zní ano, podle mne může vláda novelizovat očkovací vyhlášku a dát do ní povinné zvláštní očkování zdravotníků na covid, a to i tehdy, pokud je vakcína schválena s podmínkou. Je také teoreticky možné, že by bylo očkování nařízeno mimořádným opatřením podle § 69 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví, ale to si nemyslím, že se stane, neboť to vyžaduje politickou odvahu, kterou naše vláda nedisponuje, a to ani v tom negativním slova smyslu. Spíš to vidím na novelizaci vyhlášky nebo spíše snahu prohnat parlamentem novelu zákona o ochraně veřejného zdraví s tím, že to jednak bude „na někoho jiného“ a jednak bude možnost podstatně zpřínsit sankce za nepodstouepní očkování, pokud by pak vláda chtěla očkování nařídit všem.
Novelizací vyhlášky lze nařídit očkování jako povinné jakékoliv skupině obyvatel. Pro očkování policistů, hasičů a vojáků pak plaltí zvláštní pravidla, o kterých jsem také psala.
2) Dal by se takový krok vlády/ministerstva zdravotnictví napadnout u soudu?
Proti samotné vyhlášce to nejde, až proti aktu, kterým tato byla aplikována. Tj. např. při žalobě proti výpovědi ze zaměstnaneckého poměru nebo proti rozhodnutí krajské hygienické stanice o udělení pokuty za nepodstoupení povinného pravidelného či zvláštního očkování. Předpokládám, že se zdravotníci budou bránit také proti případnému zákazu výkonu profese, resp. abychom věci nazývali správně proti rozhodnutí o odejmutí oprávnění k poskytování zdrvaotních služeb (podmínky udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb upravuje především zákon č. 372/20011 Sb., o zdravotních službách).
Podmínkou pro udělení oprávnění je mj. podle § 16 odst. 1 písm. e.) způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání v oboru zdravotní péče, kterou bude poskytovat jako zdravotní službu a je členem komory, jestliže členství v komoře je podmínkou pro výkon tohoto povolání, nebo ustanovila odborného zástupce.
Tato způsobilost se posuzuje podle zákona č. 95/2004 Sb., který v § 3 odst. 1 stanovuje podmínky pro způsobilost následovně:
Způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta má ten, kdo je:
a) odborně způsobilý,
b) zdravotně způsobilý,
c) bezúhonný.
Podle § 3 odst. 2 je zdravotnický pracovník je povinen doložit zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem vydaným na základě lékařské prohlídky. Podrobnosti upravuje vyhláška č. 271/2012 Sb. Podle mého názoru se může snadno stát, že neočkovaný lékař nezíská zdravotní posudek nebo mu bude odebrán (a tím nebude splňovat podmínky pro výkon profese).
Vzhledem k žalostné morální a vědomostní úrovni českých soudců, kteří během doby covidí prokázali hlavně loajalitu státní moci, ať už je jakákoliv, je ale velkou, velkou otázkou, zda bude dotčený zdravotník u soudu úspěšný…
3) Jak se to má s výhradou svědomí lékaře/občana nebo výhradou víry?
O výhradě svědomí jsem psala dosti podrobně zde.
3) Stalo se už, že se některý zdravotník vyhnul povinnému očkování kupř. proti hepatitidě a mohl setrvat v práci?
O takovém případu bohužel nevím, ale pokusím se ho dohledat.
4) Jaké jsou sankce pro neočkované zdravotníky a jejich zaměstnavatele?
Sankce jsou různé.
Zákon o ochraně veřejného zdraví v § 92h odst. 4 písm. p) upravuje následující přestupek:
Fyzická, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jako zaměstnavatel se dopustí přestupku tím, že v rozporu se zákoníkem práce na úseku ochrany zdraví při práci nezajistí, aby práci ve stanoveném případě vykonával pouze zaměstnanec, který má platný zdravotní průkaz nebo se podrobil zvláštnímu očkování anebo má doklad o odolnosti vůči nákaz.
Pokuta je až 3 000 000,-.
Dalším přestupkem je ten podle § 92k odst. 6:
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že se nepodrobí stanovenému pravidelnému nebo mimořádnému očkování nebo se před zařazením na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění nepodrobí stanovenému zvláštnímu očkování.
Za tento přestupek je pokuta jen do 10 .000,-. Taky proto pořád brojím za to, aby bylo konečně očkování nastaveno jako povinné obecně pro všechny, protože zaplacením pokuty by byla věc vyřízena stejně jako u dětského očkování (kde se pokuty pohybují max. okolo 3 nebo 4 tisíc).
Lékařům, kteří nebudou očkováni /pokud bude očkování nařízeno jako povinné) podle mého názoru hrozí:
- vyhazov, jsou-li zaměstnanci;
- „odebrání licence“, pracují-li sami na sebe.
To, že výklad právních předpisů je v dnešní době více než volný a rozhodně ne příznivý pro ty, kdo si dovolují se vzpírat totalitnímu diktátu, je evidentí z absurdních proočkovacích stanovisek ministerstva zdravotnictví. Příkladem budiž posvěcení provádění očkování mimo zdravotnické zařízení. Lež stíhá lež a výmysl se vrší na další výmysl, ale komu to vadí?
Výhrada: téma je pro mne nové a složité. Budu článek ještě upravovat, proto nezaručuju, že jsou informace v něm obsažené kompletní. Dělám vše pro to, aby to tak bylo, ale jde o hodiny práce ukrojené z mého „osobního volna“.