Když vidím mnohé záznamy z hospod o tvrdých zákrocích policie, domnívám se, že je lze v některých případech považovat za audiovizuální dílo, neboť obsahují herecké výkony a dávají návod jiným podnikatelům, co dělat v případě, že budou mít milou a právně nevzdělanou návštěvu v uniformách.
Jestliže má být účinkujícím na videu rozumět a má-li být vidět výraz v jejich obličejích a je-li účelem například edukace ostatních a celé video bude mít tvůrčího ducha, je zcela na místě, aby neměli roušku, a to dokonce „beztrestně“, protože rouškové opatření pamatuje na výjimku při natáčení audiovizuálního díla.
Text aktuálního rouškového opatření v čl. I odst. 2 písm. q) zní:
Zákaz podle bodu 1 (tj. zákaz pohybu bez roušky) se nevztahuje na osoby při provádění autorského díla (např. divadelního, tanečního nebo hudebního představení), osoby přednášející a osoby účinkující při tvorbě a výrobě audiovizuálního díla nebo pořadu,
Budou-li se s vámi četníci hádat, že rozhodně nejde o audiovizuální dílo, můžete jim předložit následující definici z § 62 odst. 1 a 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (bože, zač mě trestáš, právo duševního vlastnictví jsem na právech z duše nenáviděla a doufala jsem, že už o něm nikdy, chápeš, nikdy (!) neuslyším).
Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem. Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora.
Audiovizuální dílo je pouze takový sled obrazů, doplněný či nedoplněný zvukem, který naplňuje obecné definiční znaky autorského díla, tzn. vzniká autorským zpracováním a uspořádáním děl a jiných složek audiovizuálně užitých. Pokud sled obrazů takové znaky postrádá, nepůjde o audiovizuální dílo (např. dokumentární záznam, technický záznam, záznam akce, sportovního utkání, divadelního představení a jiné sledy obrazů, u kterých nepůjde o výsledek jedinečné tvůrčí činnosti, ale pouze záznamové techniky či pouhé řemeslné dovednosti postrádající jedinečnost, záznamy přímých přenosů nebudou standardně záznamy audiovizuálních děl). Audiovizuální dílo musí vyhovovat požadavkům § 2 odst. 1, v praxi (zejména televizní) je někdy obtížné rozlišit, zda jde o audiovizuální dílo či nikoli, z tohoto důvodu bývají uzavírány autorské smlouvy i tam, kde pro to není zákonný důvod (tzv. nepravé smlouvy). Na audiovizuální dílo se nevztahuje § 2 odst. 2, tzn. ke vzniku autorskoprávní ochrany nepostačuje na rozdíl od fotografií původnost.
Je tedy nutno z prostého záznamu audiovizuální dílo vytvořit, aby skutečně za audiovizuální dílo mohlo být považováno. Musí jít o výsledek jedinečné tvůrčí činnosti. V některých případech bude ostatně možno považovat celou situaci s policisty za tragikomické představení.
Záznam z hospody, zvláště je-li doprovázen právním či politickým výkladem, je zcela evidentně autorským audiovizuálním dílem (je důležité, aby nešlo o prostý na mobil pořízený záznam toho, co se děje, aby byli „herci“ připraveni hrát svoji roli, případně aby byla připravena „scéna“).
Chce snad někdo tvrdit, že všichni ti slavní youtubeři nenatáčejí a online nesdílí audiovizuální díla? Že ta jejich jsou užitečná, protože dělají reklamu na mikiny, šminky nebo tenisky nebo jen tak hloupě plácají o svých pubertálních životech? A že by snad díla hostinských neměla autorskou složku? Těžko.