Jak jsem už mnohokrát psala, mám pocit, že stavidla právních hrůz byla dávno protržena. Nejinak je tomu ohledně toho, co se šíří okolo případného skonu prezidenta či situace, kdy nebude schopen vykonávat svůj úřad (což se pravděpodobně již děje).
Ústava k tomu říká v čl. 66:
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.
Jak vidíte, formálně je to celkem posichrováno. Je zřejmé, že i v případě, že prezident je nemohoucí či mrtvý v okamžiku, kdy se mají konat volby či kdy se má jmenovat předseda vlády z nich vzešlý, není to žádný problém.
Co se rozumí oněmi závažnými důvody? Dívala jsem se do komnetáře, kde lze mj. vyčíst následující:
Pojem závažných důvodů, pro které prezident republiky nemůže vykonávat svůj úřad, zahrnuje především skutečnosti, které tento důsledek působí fakticky. Typicky půjde např. o zdravotní důvody (vážná nemoc, operace), které prezidentovi republiky buď neumožňují projevovat vůli vůbec, nebo mu jiným závažným způsobem brání plnit své povinnosti. Může ale jít i o případ, kdy mu bude ve výkonu jeho pravomocí fyzicky bráněno (např. únos, zajetí). Rozhodnutí komor Parlamentu by mělo brát zřetel také na délku trvání určité překážky, nejde však o rozhodující kritérium. Platí totiž, že pokud přijetí určitého rozhodnutí nesnese odkladu (typicky vyhlášení voleb), pak i krátkodobá překážka může opodstatnit postup podle komentovaného ustanovení.
V dalším komentáři, kde je autorem textu Jan Filip, se můžete dočíst:
Ochuravění či nemoc lze pod závažné důvody nepochybně podřadit i dnes. Musí být ovšem takové povahy, že znemožňují výkon úřadu jako celku, nikoli jednotlivých oprávnění a pravomocí, a současně nikoli trvale. Bylo by na judikatuře ÚS, aby posoudila, kdy je překročena míra závažnosti v případě, že některé pravomoci by prezident byl schopen vykonávat a část nikoli (pars pro toto). Dále minulé ústavy uváděly jako důvod zaneprázdnění, ovšem bez bližšího vysvětlení, co to znamená. K vysvětlení třeba uvést, že se mohlo jednat i o krátkodobou situaci, kdy z ústavy byla pověřena zastupováním vláda, kterou o to mohl sám prezident požádat. Na tento případ dnes komentované ustanovení nedopadá, neboť řeší jen výjimečné a závažné důvody, navíc prostřednictvím hlasování obou komor Parlamentu.
Možná by bylo dobré mít úřad podobný americkému viceprazidentovi. Pak bychom měli prostě „prezidenta na čas“ a bylo by. Byl by tam nahoře jen jeden šašek a o pravomoci by se jich nedělilo víc.