Spolu se Slováky jsme asi nejhorší v Evropě, pokud jde o rozhodování soudů a o činnost ombudsmana (zde platí výjimka pro slovenskou Komisárku pre deti). Zatímco na stránkách našeho ombudsmana najdete aktuality s podivnými titulky jako je „TV pořad o skutečné práci policie by neměl ukazovat policisty porušující zákony“ (ale abych nebyla úplně nespravedlivá vůči tomu nanicovatému úřadu, tak je tam i tato zpráva „Klienti sociálních služeb s omezenou svéprávností mají právo na úplné a přístupné informace o očkování proti COVID-19„), polský ombudsman si nemyslí, že to, jak stát řeší „pandemii“ je celkem ok a o nic vlastně ani nejde, vždyť přece zachraňujeme.
Nejprve k ombudsmanovi
Na jeho webu najdete spoustu zajímavých zpráv. Protože Google překladač z polštiny vzhledem k podobnosti jazyků funguje velmi dobře, doporučuju k přečtení a porovnání. Já sama vybírám například tuto zprávu: „Czy karanie za złamanie ograniczeń pandemicznych było legalne – zbada Sąd Najwyższy po kasacji Rzecznika.“ (Volný překlad „O tom, zda byl trest za porušení pandemických opatření legální, bude rozhodovat na základě stížnosti ombudsmana polský Nejvyšší soud“).
Soud bude muset řešit situaci, kdy byli občané trestáni za porušování mimořádných opatření zaváděných bez toho, aby byl vyhlášen mimořádný stav (to je samozřejmě situace odlišná od naší, zatím se vládě vždy podařilo nouzový stav prodloužit a když se já to nepodaří, nejspíš obratem vyhlásí nový, ale je nutné vědět, že se vůbec bude o zvůli státu před soudem rozhodovat a ještě na základě konání ombudsmana). V konkrétním případě, se kterým se jde před Nejvyšší soud, jeden drzý občan vyšel v květnu do parku, ačkoli to bylo zakázané aktem podobným našim krizovým opatřením. Navíc se ještě s policisty handrkoval kvůli tomu, zda ho vůbec smějí legitimovat, a dokonce nechtěl svou zdravotní procházku ukončit jen proto, že mu to hoši „pomáhat a chránit“ nařídili.
Za toto drzé a zpupné chování vůči vrchnosti byl ten frajer potrestán pokutou 500 zlotých. Dotyčný se zřejmě proti rozsudku okresního soudu nebránil, ale věc se dostala k ombudsmanovi, který má v Polsku zjevně pravomoc obracet se v kontroverzních případech na Nejvyšší soud, aby takové rozhodnutí přezkoumal. Problém podle ombudsmana spočívá v tom, že nařízení bylo vydáno bez toho, aby měl takový postup oporu v zákoně – je tedy sporné, zda vůbec vydáno být mohlo (v tomto se věc podobá našemu rouškovému opatření, kde jde od počátku o to, jestli vůbec má ministerstvo zdravotnictví k vydávání mimořádného opatření nařizujícího roušky pravomoc, když to nevyplývá ze zákona a zda neměl od počátku opatření vydávat hlavní hygienik namísto ministra. Spor se také podobá tomu, který se u nás vedl na jaře – jakými patřeními vlastně může stát regulovat společnost v době vyhlášení nebo nevyhlášení nouzového stavu. Pokud by u nás nebyl nouzový stav, ministerstvo by také nemohlo plošně zakazovat kdejakou činnost.
Samozřejmě není možné vztáhnout bez dalšího to, co se děje v Polsku, na náš právní řád. Ačkoli jsou si situace podobné, existuje řada odchylek. O celé věci píšu hlavně proto, že nás zaujalo, že polský veřejný ochránce práv se aktivně zapojuje do situace a snad i něco dělá.
A teď k soudu o roušky: a to si rozhodně přečtěte!
Druhý polský případ se týkal čeho jiného než zázračných hadrů. Jiný muž, stejně příšerný odpírač jako ten z prvního případu, jel jen tak na kole (porušoval zkaz vycházení) a neměl při tom roušku. Správným koronahysterikům musí být na první pohled jasné, že se dopustil hrdelního zločinu. Soud to ale kupodivu viděl jinak.
V Polsku měli nařízeno nosit roušky stejně hloupým způsobem jako u nás – plošně, pro všechny. Zdraví, nemocní, prostě prašť, jak uhoď. Cyklista, které načapali policajti, odmítl zaplatit 500 zlotých. Věc se tedy dostala k soudu (v Polsku to asi funguje trochu jinak). Odvážná soudkyně odkázala na lidské právo na svobodu pohybu a řekla, že obecný zákaz pohybu je protizákonný a protiústavní. Navíc poukázala na to, že polský zákon o boji proti infekčním nemocem nespecifikoval, v jakém rozsahu může být pohyb občanů omezen. Nepřipomínám vám to ta naše zmatená opatření a prapodivné vyhlášení samotného nouzového stavu? Mně ano.
Soudkyně podle mne dosti trefně poukázala také na to, že opatření se mají týkat pouze nemocných a osob podezřelých z infekce (totéž říká náš zákon). Proto se např. domnívala, že plošné nakázání nošení masek je nezákonné – má směřovat jen vůči těm, kdo jsou nemocní nebo třeba v karanténě).
V článku, ze kterého vycházíme, jsme nedohledali, jak celý případ pokračuje (kdyby to někdo věděl, budeme rádi za doplnění). Můžeme snad doufat, že polští soudci a ombudsman přemýšlí na jiné úrovni, než ti naši.
Situace v Polsku je zčásti popsaná také zde (v angličtině).