Člověk by neřekl, kolik letos stráví času na stránkách Českého statistického úřadu. Což o to, já jsem tam trávila hodiny i dřív, zajímala mne ale úplně jiná sada dat, ta, která se týkala veřejné infrastruktury a územního rozvoje obcí. Letos jedou mrtvoly.
Je velká škoda, že ČSÚ nezveřejňuje průběžná data o úmrtích tak, jak to činí např. americká CDC. Z data v USA je patrno, že v současnosti, i při té děsivé „pandemii“, jsou na pouhých 112% očekávaných úmrtí (ano, není konec roku, takže číslo může klesnout nebo stoupnout). Výchylky nejsou nic zvláštního, v ČR taky neumře nikdy rovných 110 000 lidí za rok, ale třeba v roce 2018 to bylo 112 604 lidí, v roce 2016 „jen“ 107 237. Průměr za toto období je 111 212 zemřelých lidí za rok. V roce 2018 totiž přišla do Evropy taková „silnější“ chřipečka. Stejně jako třeba v letech 2014/15, kdy byl v zemích EU/EEA exces v úmrtích 217 000.
My Češi se musíme smířit holt tím, co máme k dispozici. Zajímavé je, že média informují o excesech v počtu týdenních úmrtí, jako by to bylo něco, co se dosud NIKDY nestalo. Tak se na to radši podívejte sami a nešiřte mediální bludy. Zdroj obrázků: ČSÚ.
Popravdě jde teď o jediné. Kolik lidí skutečně zemřelo na covid, kolik s covidem, kolik jen s jakýmsi pozitivním testem, kolik na jiné (dnes zanedbávané nemoci) a kolik na puklé srdce v domovech pro seniory. Ti poslední jsou ti nejubožejší a přitom nejopomíjenější. Uvědomělé chrániče rozhodně nezajímají.
