Jen málokdo si v souvislost s naším čínským virem dokáže nepoložit otázku, jak moc celá tato štrapáce poškodí ekonomiku. Ano, většinou následují výčitky svědomí, cože je to za nelidské myšlenky. Přiznejme si ale, že jsou mimořádně relevantní. Navíc v situaci, kdy naše justice jasně stanovila cenu lidského života. A není nijak vysoká. Budete se divit.
Bývalí šéfové České národní banky asi patří mezi obzvláště odpudivé bytosti, když napsali: „Vlády celé řady zemí včetně české se pustily do razantních opatření. Máme však dojem, že se často soustřeďují výlučně na zdravotnickou stránku věci a neberou dostatečně v potaz společensko-ekonomické důsledky přijímaných drakonických opatření. Neměli bychom přitom zapomínat, že cílem léčby není eliminace nemoci za každou, třeba i prohibitivní cenu, ale že kvalita života by měla být po zásahu lepší než před ním. Jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost platí, že léčba by neměla být horší než choroba sama. Už v tomto okamžiku je zřejmé, že ekonomické dopady budou gigantické.“
Společnost Deloitte, kde nyní Túma pracuje, odhadla propad ekonomiky (zatím) na 10%. ČT24 k tomu uvádí: „V případě českého hospodářství by pokles mohl letos dosáhnout deseti procent, vyplývá z nejnovějších odhadů hlavního ekonoma poradenské společnosti Deloitte Davida Marka. Propad by měl být doprovázen rychlým růstem počtu nezaměstnaných, dvouciferným poklesem vývozu, dovozu i průmyslové výroby, poklesem inflace ke konci roku a propadem veřejných financí do deficitu přes pět procent HDP.“
V Evropě to bude stejné, ne-li někde horší. Co bude stát se svými nezaměstnanými dělat? A co budou dělat oni se svými rodinami, bydlením, stravou a dluhy? Uvědomují si to ti, kdo dnes z pohodlí „dovolené“ požadují tvrdší a tvrdší restrikce?
Jsou to opravdu troubové? Ničemu nerozumí a nemají soucit? O tom dost pochybujeme, jen se nebojí nazvat věci pravými jmény a nemlčí o zjevných problémech. Navíc o nebezpečné situaci píší i jiní (a určitě ne jen Češi). Nikdo ještě neřekl, z čeho hodlají státy financovat dopady svých snah zadupat čínský virus do země. Jestliže se objevují pološílené spekulace, že budou mimořádně destruktivní opatření trvat řadu měsíců, zasloužíme si slyšet, že si vlády udělaly řádnou cost benefit analýzu, tedy že řádně a zodpovědně poměřily zisky a ztráty. Vlády nemohou do nekonečna předstírat, že ekonomiku nepotřebují, že mohou všechno financovat z peněz nastrkaných za tučných let do polštáře. Nemohou předstírat, že zaškrcení podnikatelů (a to i těch supervelkých) nebude znamenat propad na úplné dno. Prosíme, ekonomové, vyjadřujte se! Babiš zjevně ve svém týmu nikoho rozumného nemá. Nebo snad v jeho firmách, které řídí stejně tragicky jako náš stát, taky má většina zaměstnanců nohy na stole a Babiš je platí o sto šest?
Cena života byla stanovena Nejvyšším soudem v předchozích letech. Loni v únoru tento soud upřesnil, že „za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného.“ Zase tak cenní holt nejsme.
Znamená to, že jeden člověk stojí za (ke 4. čtvrtletí roku 2019) 624 040,- Kč. Kdyby na pandemii zemřelo v ČR asi 2 – 3 % obyvatel (Smrtnost teď není vůbec jasná, když se podíváte na čísla z Německa – 0, 4 % a, jsou naprosto jiná než v Itálii – 9 %, kde už ale dávno netestují všechny nakažené. Jako průměrná smrtnost se uvádí 3, 4 %, ale opět – nejsou rozhodně započítáni všichni, kdo nemoc prodělali.), bude to v ČR cca 300 000 obyvatel. To je 187,2 mld (v Kč). Mimochodem, dočetli jste se, o kolik se zvýšil počet úmrtí v Itálii oproti standardnímu počtu cca 17000 mrtvých denně? Protože to je jediný údaj, ze kterého lze lépe ověřit, jestli jsou ta čísla skutečně taková, jak se předkládají. Nepředstavují mrtví na koronavirus část těch, kteří by, vzhledem k mimořádně špatné kondici (např. 3 nebo 2 závažné patologie v podstatné části případů zemřelých) stejně museli v tento čas opustit tento svět? Když náš blízký příbuzný ve věku 80 let zemře na pooperační následky (selhání ledvin) odebrání části tlustého střeva kvůli rakovině, zemřel na selhání ledvin nebo rakovinu tlustého střeva? Která nemoc ho uchvátila pro tu svoji statistiku? Nevíme, nejsme lékaři. I toto je ale otázka, na kterou potřebujeme znát odpověď a u které musíme mít odborníky, aby pro nás data interpretovali.
V roce 2015 vyšel jeden den volna státní rozpočet na 12, 5 mld. Novější data se nám nechce hledat, ale míň to určitě nebude. Za 30 dní nouzového stavu to je 375 mld. Je to úplně jednoduchý výpočet, ekonomové by se jistě smáli, protože dopady budou těžší a hůře napravitelné, než jeden den předvídaného volna. Je snad nevhodné chtít slyšet argumenty, jak se to má s poměrem nákladů a výnosů? Proč? Kdo to všechno zaplatí a co bude s živými? Tyto otázky jsou více než podstatné. Proč se nesmíme ptát? Dnes jsme navíc v MF Dnes viděli, že prý podle primáře Pavla Dlouhého ani prodělání nemoci nezajišťuje imunitu). Co to znamená? Jaké to má dopady? Z čeho to pan primář usoudil, kde vzal relevantní data? To prohlášení je totiž dost děsivé – to budeme akci čínský virus opakovat pravidelně? Naučíme se s ním žít včetně smrti? Nebo koronavirus časem vytlačí něco drsnějšího, když se lidstvo nepoučí a bude dál drancovat přírodu a množit se šíleným tempem?
Dočetli jsme se, že je problémem i to, že koronaviroví nemocní obsadí celé nemocnice a nebude na léčbu jiných? To vážně? Mají snad tito nemocní jinou hodnotu? Nebylo by spíše logické pro péči (v mnoha případech spíše paliativní) vyčlenit speciální budovy a povolat sem mediky? Proč na to není nějaký plán, který by vláda zveřejnila? Proč se k tomu nevyjádří odborníci (epidemiologové, virologové, odborníci na paliativní péči)? Proč by měli specializovaní pacienti s infarkty, mozkovými příhodami, rakovinou a jiní ustupovat čínskému viru? Co je to za nesmysl? Je to někde zdůvodněné? Ne, není. I jejich smrt je dvacetinásobek průměrné mzdy. Všechno to jsou relevantní otázky a vláda nám dluží odpovědi. S tím totiž souvisí i otázka, jak dlouho lze mít zavedea zvláštní opatření? Jak dlouho budeme vir „zpomalovat“? Do srpna? To půjdou děti do školy až v září a do té doby budou zavřené doma? A do té doby nebude nikdo pracovat? Nebo je to na neurčito? Jak dlouho to chce Evropa vydržet? Ano, na tyto otázky chceme odpovědi!
Zeptáte se ně Babiše a jeho nezvedeného ministra (kterého už navrhuje pardubický hejtman odvolat), až zjistíte, že právě vy nebo vaši bližní jsou jedni z 87. 000 nových onkologických pacientů? Nebo jeden ze 4 milionů Evropanů, kteří ročně zemřou na kardiovaskulární nemoci? Good luck!
Smrt je přirozenou součástí našich životů, konečně si to přiznejme. Sami považujeme věk okolo osmdesátky (navíc spojený s velmi vážnými patologiemi, jak tomu bylo u zemřelých v Itálii) za poměrně vysoký a jestliže se dožijeme 80. narozenin, nebudeme si už asi přít nic víc. Žijeme v době, kdy nám hrozí, že rakovinu dostane každý a budeme se jen ptát kdy, nikoli jestli. Tak to aspoň píše onkolog Siddhartha Mukherjee ve skvělé knize Vládkyně všech nemocí. Mít na krku osm křížků je zkrátka úžasné a nemůžeme čekat, že budeme žít věčně. Jediné, co bychom měli nemocným a starým zajistit je, aby mohli odcházet z tohoto světa bez zbytečné bolesti, pokud není v silách zdravotnictví, aby se nemocní vyléčili.
Jestliže je ale život každého natolik cenný, že se jeho hodnota prakticky nedá vyčíslit, pak absolutně nechápeme, jak je možné, že i v dobách bez nouzových opatření pojišťovny nechávají umírat mladé maminky na rakovinu, které se ještě musí s VZP soudit. V dnešní době nikdo z nás nedosáhne na tu nejkvalitnější léčbu, nikdo nemá nárok na ty nejlepší přístroje, nikdo nemá zaručeno, že na něj dojde řada při darování orgánů. Jsou to jen falešné naděje, které chováme a o kterých nás /lživě) přesvědčuje stát, aby si získal naši loajalitu. Samozřejmě by bylo krásné a dobré, kdyby lidé neumírali mladí, neumírali v nemocnici, opuštění všemi a zesnuli tiše ve spánku, po krásném naplněném životě v 95 letech ve své vlastní posteli. Kdo by si to nepřál?! Ale realita je jiná, mnohem drsnější a smutnější.
Když se ale rozhodneme, že životy ohrožené čínským virem mají speciální hodnotu, jak odůvodníme to, že jiné ne? Pokud nyní uděláme bezprecedentní kroky, musíme už navždycky a za každé situace (leda by byla např. válka) zachránit jakýkoli život, za jakoukoli cenu, i zničení společnosti – zdravotnictví, školství, sociální pomoci, jakkoli. Nebude už nikdy pochopitelné a zdůvodnitelné, proč nepřijmeme všechny uprchlíky, kteří u sebe doma skutečně strádají a denně jim hrozí předčasná (z našich hledisek) smrt. Jestliže je život neocenitelný a stojí za to to zničit vše, co jsme dosud budovali, pak musíme připustit, že už nikdy nesmíme dovolit, aby byl jakýkoli život ztracen a vyplýtván. Co pro to uděláme? Cokoli?
Každý normální člověk má rád lidi a nepřeje jim nic zlého. Ale nikdy nikomu společnost nemůže zaručit, že nepřijde nemoc a s ní možná i smrt. Tak to s živými bytostmi nefunguje. Vždy se jen rodí a umírají. Po miliony let.
Na závěr vám připomínáme, abyste se snažili být hodní na své blízké. Nejvyšší soud totiž přiznává za smrt těch, které měli jejich blízcí rádi, vyšší částky.
P. S. Objevili jsme jednu zajímavou věc, a to Audity národní bezpečnosti, ze kterých vyplývá, že Babiš celé roky neplnil úkoly k tomu, aby byla Česká republika na situace jako je tato připravena. Doufáme, že za to bude čelit trestnímu postihu a že vzniklé škody uhradí ze svého. Vbrzku napíšeme více.
Aktualizace: Orbán chce přerušit činnost maďarského parlamentu až do konce roku 2020. Něco takového se může stát ve střední Evropě? Věřil by tomu někdo? Až podobné řešení navrhne Babiš, zřejmě sklidí potlesk a zbytek těch, kdo se snaží hájit právní stát, bude konečně umlčen. Nikdo nečekal, že v roce 2020 se vrátíme do rukou totality… přesně k tomu ale povede neuvážené zničení ekonomiky. Mnozí se možná na návrat bolševických manýrů – špehování, práskání, lhaní a šíření zloby, strachu a nenávisti možná těší. Minimálně z diskusí pod nejen našimi blogy to tak vypadá. Horší je to možná už jen u článků o lidech živořících v Uničově na Olomoucku hlídaném policejními drony a vrtulníky. Což o to, nás poštěkávání naštvaných lidí neděsí, často se spíš zuřivými výlevy dobře bavíme (televizi nemáme a víkendy v karanténě jsou delší než jindy). Je to skoro jako poslouchat Babišovy projevy pronášené v neidentifikovatelném jazyce. Co nás děsí je, jak rychle jsme se jako společnost dokázali všeho vzdát.