Často se na mne obracíte s tím, že „není pandemie“ (ano, čísla jsou směšná!) nebo o tom, že by se mělo podat trestní oznámení (nemyslím si to, je to k ničemu) nebo že by se mělo nějak řešit to se školami nebo že budeme mít covid pasy a co s tím hodlám podniknout, popř. že by se měla napsat „hromadná žaloba“ (nic takového v českém právu neexistuje, žalovat musí každý za sebe, popř. se přidat jako osoba zúčastněná, ale to jsme taky ověřili jako v praxi neužitečný institut) a či s alternativním požadavkem na to, abychom se obrátili na nějaký trestní tribunál (o podmínkách jsme už psali dávno), popř. mě někdo kontaktuje s obecným požadavkem, že by se mělo něco dělat a podobně.
Novinky sledujte na mém kanálu na Telegramu. Spousta žalob ještě „jede“. Jen Nejvyšší správní soud jaksi zapomíná na svůj slib, že bude rozhodovat rychle… přísahám, že píšu o všem, co se děje u soudů (ale ono se skutečně prakticky nic neděje).
Na základě výše uvedeného si dovolím odpovědět všem naráz, protože ty odpovědi jsou stále stejné: opravdu, ale opravdu jsme podali prakticky všechny typy „žalob“, které nás napadly (a dokonce některé, o kterých nás nikdy dřív nenapadlo, že je budeme kdy psát).
Jaké žaloby jsme už podali? (Článek je starší, některé už soudy stihly zahodit do koše).
Vážně, na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí si nic, ale vůbec nic nesyslíme pro sebe. Kdybych věděla, co dělat, udělám to a ani vteřinu nezaváhám!
Denně přemítám o tom, co jsme neudělali, co jsme měli udělat jinak, jaké by mohlo být řešení, ale prostě mě nenapadá nic lepšího, než to, co jsem už psala před pár dny: starejme se o sebe navzájem a budujme nový lepší svět doslova z popela, který nám zbyl. Bohužel před rokem, kdy se věci řešit daly, prakticky všichni, spali… sklízíme, co jsme zaseli. I když podáme žalobu na další opatření, které bude nesmyslně dělit lidi na očkované a neočkované, i když znovu budeme zastupovat odvážné lidi, kteří jdou do několikátého sporu, ačkoli tuší předem, že je to prohraná bitva, nebudu nikomu slibovat, že to dobře dopadne, protože nejsem padlá na hlavu. To jsem si myslela před rokem – že to přece není možné, aby se tohle všechno dělo! Možná, že prostě tuhle lekci potřebujeme, abychom ukázali to nejlepší, co v nás je. Kdyby to bylo snadné, nikam by to nevedlo.