Je mi jasné, že tento příspěvek na první pohled vyvolá negativní reakci. Už to vidím, jak se pod ním množí na fejsáči komentáře tohoto typu od lidí, co čtou jen titulky:
„To se sakra ta koza definitvně pomátla?“
„No tak to už jí někdo konečně zaplatil dost!“
„Je to jasný, právníci byly vždycky velký svině.“
Když se ale pokusíte začíst hlouběji do myšlenky vyjádřené v nadpisu (který kupodivu není parafrází KK, ale určitě bych něco našla, třeba: „Lahvičku od injekce někdo odhodil.“), pochopíte, jak je geniální (ale není moje, no, trklo mě to na FB Lukáše Pollerta, to se přiznám).
Zajímavé je, že se snaha o povinné zavedení covidího očkování už ve světě stává realitou. Dobrou zprávou je, že to vyvolává přesně to obří pnutí, ve které já doufám a kterého se bez stanovení povinnosti nedočkáme. Dobrovolné očkování totiž hrozí aplikací oné odporné poučky: „Moje očkování chrání Tebe, bla, bla bla…“
V Polsku jednoho fanatického lékaře – primátora města Walbrzych (ne, pardon, bojovníka první linie, kterému mám vzdávat nehynoucí úctu a hold každý den v osm ráno!) už napadlo zavést očkování jako povinné. Reakce jsou více než pozitivní, byť drsné (ale ve válce to jinak nejde – nepřítel je nepřítel, koláčky mu péct nebudete). Na Seznamzprávy se píše:
WHO zaujímá k povinné vakcinaci následující stanovisko:
Vaccines are effective for protecting people from COVID-19. Governments and/or institutional policy-makers should use arguments to encourage voluntary vaccination against COVID-19 before contemplating mandatory vaccination. Efforts should be made to demonstrate the benefit and safety of vaccines for the greatest possible acceptance of vaccination. Stricter regulatory measures should be considered only if these means are not successful. A number of ethical considerations and caveats should be explicitly discussed and addressed through ethical analysis when considering whether mandatory COVID-19 vaccination is an ethically justifiable policy option. Similar to other public health policies, decisions about mandatory vaccination should be supported by the best available evidence and should be made by legitimate public health authorities in a manner that is transparent, fair, nondiscriminatory, and involves the input of affected parties
Za rok lítého boje s covidem jsme se dozvěděli hodně nesmyslů, tím kardinálním je ale tvrzení, že DOBROVOLNÝM očkováním bude podmíněna většina služeb a taky třeba omezena svoboda pohybu. Boji proti této hydře jsme věnovali času dost a nikam to nevedlo. Je třeba změnit taktiku. Požadujme, aby očkování bylo POVINNÉ, neboť jen povinným očkováním může stát podmínit přístup k některým oblastem života. Jedině povinným očkováním smí diskriminovat.
To, že by nikdo neměl být diskriminován jen proto, že nepodstoupil jedno z mnoha dobrovolných očkování, vyplývá i z rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy:
„Scientists have done a remarkable job in record time. It is now for governments to act. The Assembly supports the vision of the Secretary-General of the United Nations that a Covid-19 vaccine must be a global public good. Immunisation must be available to everyone, everywhere. The Assembly thus urges member States and the European Union towith respect to ensuring a high vaccine uptake: ensure that no one is discriminated against for not having been vaccinated, due to possible health risks or not wanting to be vaccinated.“
Zákon o ochraně veřejného zdraví
Zákonný základ už ministerstvo zdravotnictví má, případně může připravit nějakou tu novelu. Poslanci i senátoři se za poslední rok naučili bezvadně zvedat ruce pro věci, o kterých nemají ani páru a které jsou založeny na hysterii a strachu, cvičené opičky by jim mohly tu agilnost závidět.
§ 69 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví říká: „Mimořádnými opatřeními při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku jsou mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe).“
Tahle myšlenka má potenciál!
Povinné očkování v judikatuře ESLP
Jak asi víte, před pár týdny Evropský soud pro lidská práva rozhodoval o povinném očkování dětí (tam ovšem nešlo o „černou smrt“ – covid – ale o banálnější nemoci jako je dětská obrna, záškrt nebo spalničky).
ESLP v rozsudku mj. uvedl: „Není pochyb o relativní důležitosti dotčeného zájmu“, jelikož „panuje mezi smluvními stranami obecná shoda, silně podporována specializovanými mezinárodními orgány, že očkování je jedním z nejúspěšnějších a nákladově nejefektivnějších zdravotních zásahů a každý stát by se měl snažit dosáhnout co nejvyšší úrovně proočkovanosti svého obyvatelstva“. (Překlad z článku Kláry Pelclové: Povinné očkování v České republice obstálo před Evropským soudem pro lidská práva)
Povinnost nechat se očkovat je v rozsudku ESLP (jako již tradičně) odůvodňována bláboly o tom, jakou máme děsnou odpovědnost za ubožáky, kteří se kvůli svému zdraví očkovat nemůžou. Řeknu vám jedno: Ne, moje děti nemají odpovědnost za to, že je nějaké jiné dítě nemocné a nemusí ho chránit svým zdravím, může jim to být naprosto ukradené, stejně jako mně. Nicméně toto přitroublé východisko zde je a musíme se s tím naučit pracovat, protože bojovat proti tomu evidentně nelze.
Z dalších pasáží rozsudku je zjevné, že i ESLP vychází z teze, že aby byla zachována efektivita očkování, musí toto být povinné. Nepovinně o prostě nefunguje, lidi na to pečou (vizte třeba rotaviry, plané neštovice nebo chřipku).
V případě povinných „dětských vakcín“ je trestem to, že dítě při nejhorším nepojede na tábor a rodiče dostanou flastr nejvýš 10 000 pro každého z nich. Je proto zajímavé, že za nenaočkování se dobrovolnou vakcínou je trestem do slova a do písmene „exkomunikace“. To je samozřejmě naprosto bizarní. Trest za nepodstoupení nepovinného očkování nemůže být neporovnatelně krutější než za nepodstoupení povinného očkování. Smysl by proto dávalo skutečně jen a jedině to, že by očkování bylo povinné. Pak by ale tresty nemohly být neúměrné těm stávajícím, naopak by musely být totožné (nebo by se musely zostřit u povinných a povinně by se pak proti dětským chorobám museli očkovat i dospělí a děti od dvou měsíců by nesměly bez očkování vůbec nikam). Mezi jednotlivými povinnými očkováními nelze rozlišovat, pokud jde o sankce. Neumím si představit, že by taková právní regulace byla přijata.
Povinné očkování není tak úplně povinné (lze se z něj vyvázat v podstatě „zadarmo“)
ESLP poznamenal, že ani povinné očkování není ÚPLNĚ POVINNÉ. Vedle kontraindikace lze totiž uplatnit tzv. výhradu svědomí a můžete se vakcíně vyhnout. Když si přečtete podrobněji test proporcionality mezi stanovením povinnosti očkovat se ve vztahu k zásahu do lidského práva, který ESLP u českého systému očkování provedl, odhalíte, že povinné očkování je podle ESLP vlastně v pohodě, protože prakticky nejde vynutit, tudíž nemá zásadní dopad na lidská práva.
Naopak u dobrovolného očkování hrozí, že vůbec nebude tak „v pohodě“ jako to povinné. Splnění „povinnosti“ dobrovolně se očkovat má být vynucováno přímo drasticky. Je tedy zjevné, že očkování proti covidu musí být povinné (už jen úplný hlupák může čekat, že se zjeví nějaký zachránce jako deus ex machina a odhalí celou tu lež a vybojuje nám zpátky starý dobrý svět bez očkování, to se prostě nestane a s očkováním musíme v nějaké formě počítat). Když bude povinné, sankce musí být totožné s těmi u povinného dětského očkování – tj. prakticky žádné (my sami jsme dostali za neočkování dítěte TBC 400,- Kč pokuty – takovou sankci za covid klidně beru).
Jak jsem už psala, právě naše sankce za nepodstoupení povinného očkování ESLP chápe JEŠTĚ jako přiměřené, neznamenající zásah do základních lidských práv a svobod. Tvrdší sankce by už testem proporcionality neprošly:
In the respondent State, an exemption may also be permitted on the basis of the Vavřička case-law of the Constitutional Court (see paragraph 28 above), subsequently developed into the right to a “secular objection of conscience” (see paragraph 93 above). Pursuant to domestic law, this exemption relates to both forms of interference at issue in the present case, and, as confirmed by the Government, it may be relied on directly to challenge a fine or a refusal to admit a child to nursery school. The applicants argued that this exemption would almost never be granted in practice, in particular as regards admission to preschool. Here too the Court can only note that the child applicants did not seek to rely on this exemption during the domestic proceedings. As for the applicant Vavřička’s criticism in this respect, the Court will address it in its examination of his complaint under Article 9 (see paragraph 335 below).
While vaccination is a legal duty in the respondent State, the Court reiterates that compliance with it cannot be directly imposed, in the sense that there is no provision allowing for vaccination to be forcibly administered. In common with the arrangements made in the intervening States, the duty is enforced indirectly through the application of sanctions. In the Czech Republic, the sanction can be regarded as relatively moderate, consisting of an administrative fine that may only be imposed once. In Mr Vavřička’s case, while he argued that the fine was high for him in the circumstances (see paragraph 162 above), the Court notes that the amount was towards the lower end of the relevant scale, and cannot be considered as unduly harsh or onerous.
Výhrada svědomí ale není žádná jistota, nepředstavuje záchranu. WHO už se chystá na ty, kdo by si snad dovolili vzdorovat s tím, že jim v očkování brání víra. Jejich názor ale nepředstavuje žádnou novinku. Podobně stupidní argumenty má i Ústavní soud:
Právu nějakého ťupíka „nebýt nakažen infekční nemocí“ se fakt směju. Co to je za pakárnu (takové právo ve světě virů a bakterií neexistuje) a jak může někdo očekávat plnění na úkor mého zdraví?
Ačkoli v něčem nesouhlasím s právničkou, která napsala výše zmíněný článek o rozsudku ESLP (za hrubku v jejím textu fakt nemůžu, prodávám, jak jsem koupila), v podstatě bych i na svém blogu uvedla něco podobného, jako ona ve svém závěru – věta zdůrazněná červeně:
„I přes zmíněné nedostatky Rozhodnutí ESLP a zdůraznění, že se projednávaná věc týká standartního a rutinního očkování dětí proti nemocem, které jsou lékařským vědám dobře známy, není sporu o tom, že předmětné Rozhodnutí bude pro právě probíhající pandemii relevantní, a to jak z právního, tak i z politického hlediska. Takto klíčová Rozhodnutí ESLP mají vliv na přijímání, či nepřijímání vnitrostátních politik (právě jako je povinné očkování) a obsah jejich nastavení. Především část Rozhodnutí týkající se proporcionality vytvořila určitý „návod“, jak nastavit povinné očkování, aby nebylo v rozporu s Úmluvou.“
Proč stát nechce mít očkování na covid jako povinné?
Je-li covid tak otřesnou nemocí, že odůvodnil zničení společností, pak je naprosto nelogické, že očkování není povinné – je přece třeba vytvořit onu zázračnou kolektivní imunitu! Jediným důvodem tak může být, že stát se prostě a jednoduše povinného očkování experimentální vakcínou bojí jako klíště pinzety.
Státní zdravotní ústav a hlášení negativních účinků očkování na covid.
Stát by se musel vypořádat s tím, že by všechna ta odporná diskriminace, která má dopadnout na tvory tak zvrácené, že odmítají obětovat svoje zdraví ve prospěch celku, musela být prostě a jednoduše v zákoně. Poslanci by pro ni museli zvednout svoji proradnou pracku a souhlasit by museli i senátoři. (Ústavního soudu by se přitom vláda bát nemusela, ten jí posvětí cokoli, jako už mnohokrát.)
To musí být extrémně nepříjemná představa. Proto vidím jedinou cestu: tlačit na politiky, aby očkování proti covid bylo povinné. Aby se ty zrůdnosti neděly netransparetními a nepřezkoumatelnými mimořádnými opatřeními, ale ať jsou hezky v zákoně. Ať naši zákonodárci řeknou, že neočkovaní mají být vyloučeni ze života, že mají živořit na okraji společnosti, že si jejich děti nezaslouží vzdělání, ani zdravotní péči, že jim nepřináleží svoboda pohybu, že nesmějí jít za kulturou. Jen ať tohle všechno zazní a ať je to vytaženo na světlo boží, pojmenováno a posouzeno.
To se samozřejmě nestane, protože naši politikové jsou prostě přizdisráči.
Když by bylo očkování proti covid povinné, trestem by z hlediska dodržení proporcionality ve vztahu k jiným povinným očkováním a z hlediska ještě akceptovatelného zásahu do lidských práv mohlo být tak leda to, že zaplatíme nic moc pokutu a děti možná nepojedou na ŠvP a nepůjdou do prvních ročníků školky. No bože. Si ten hloupý skautský tábor strčte za klobouk, myslím, že se obejdu!
Chtějme, aby očkování na covid bylo ze zákona povinné! Myslím si, že to je cesta, jak se ho nadobro zbavit. Mám fakt pocit, že přesně tohle potřebujeme – rozbušku, která konečně vyburcuje lid (něco jako byl atentát na Heydricha, který měl vyvést český národ z letargie). Musíme konečně přestat lhát, přestat si hrát na právní stát, přestat říkat, že nejde o diskriminaci, ale jen o zvýhodňování, přestat se tvářit, že máme lidská práva. Nic z toho není pravda. Povinné očkování tuto lež odstraní. Bude to drsné, bude to boj, ale jinak už žádnou cestu nevidím.
(Nápad jsem dostala včera cestou na venkov. Článek je prvotním rozpracováním myšlenky, zpracován po návratu, omluvte proto případné nedostatky).