Zaujaly mne informace o očkování kanadských dětí. Na dramatická videa zachycující vakcinaci nebožáků ve školách se nedívám, starám se spíš o to, abych si zjistila informace. Proto jsem se dozvěděla, že v Kanadě existuje informovaný souhlas nezletilce se zdravotním úkonem. Očkování se tedy neděje protizákonně.
Zajímavá je třeba Britská Kolumbie. Má specializované webovky nabádající mládež k očkování. Mj. se tam píše:
Getting vaccinated is easy. You can go to your appointment by yourself, make plans with friends to get appointments at the same time or ask a parent or trusted adult to help you.
Under the Infants Act, you can give consent as a mature minor to receive health care, like getting a vaccine.
Více o tom, jak vypadá informovaný souhlas „rozumově vyspělých nezletilců“ (co to proboha je, když si vzpomenu, jaký tele jsem byla třeba v 19, a to jsem odmaturovala za samý jedničky a byla přijata na práva a další tři vysoký, nechápu, kde takoví tvorové žijí), si přečtěte třeba zde.
It’s recommended that parents or guardians and their children discuss consent for immunizations. However, children under the age of 19 who are able to understand the benefits and possible reactions for each vaccine, and the risk of not getting immunized, can legally consent to or refuse immunizations. This means that your child may decide for himself or herself whether or not to receive a vaccine.
Kdyby vás zajímalo, jak vypadá dětský souhlas s vakcinací proti covid, mrkněte se zde.
Odbornější právní text najdete zde.
Jak je to v ČR?
Velmi zvláštním kanadským systémem jsem vás už asi vyděsila dost (a sebe taky). Tak se radši podívejme na naše právo a očkování dětí. U nás platí, že za nezletilé dává ke zdravotním úkonům (tj. také k očkování) souhlas zákonný zástupce. Ne vždy je však souhlas zapotřebí.
Podrobnější informace najdete třeba v tomto odborném článku:
„V daném případě, tedy lze zhodnotit, že v případě, že např. 12 leté dítě přijde samo ke svému praktickému lékaři se nechat ošetřit s chřipkou či např. drobným úrazem, pak je možno uzavřít, že takové dítě již by mělo být schopno dát platný informovaný souhlas k potřebnému ošetření, pokud by si ošetření vyžádalo nějakého většího zásahu, či by bylo zjištěno, že jde o závažnější onemocnění, pak by měl lékař si jistě vyžádat i souhlas zákonného zástupce. Z uvedeného tedy vyplývá, že k zákroku, který není obvyklým a mohl by zanechat trvalé nebo závažné následky nebude nezletilý dostatečně svéprávný do nabytí plné svéprávnosti dle §30 občanského zákoníku a to i v případě, že sám o sobě je schopen i s přihlédnutím ke svým životním zkušenostem a rozumové a volní vyspělosti posoudit následky uděleného informovaného souhlasu.„
V komentáři k občanskému zákoníku se mj. uvádí:
„Úskalí obecného zákonného pravidla § 95 lze spatřovat ve skutečnosti, že celá řada invazivních zásahů do integrity zanechává závažné, popř. banální, leč trvalé následky. Pro účely komentovaného ustanovení je třeba k trvalým řadit i následky dlouhodobého rázu, i kdyby netrvaly až do konce života dotčeného člověka. Proto by např. lékař při úvaze nad tím, zda mu postačí souhlas dotčeného nezletilého, měl brát v úvahu, že zanechá-li na těle pacienta, byť jen miniaturní, jizvu či jinou marginální, avšak trvalou stopu, má vždy vyžadovat souhlas zákonných zástupců. Takový výklad by mohl vést ve svých důsledcích až k přehnané opatrnosti při poskytování zdravotní péče nezletilým. Pokud jde o zásahy do integrity nezdravotnické povahy, lze zdůraznit, že provedení tetování či piercingu u nezletilého jen na základě souhlasu nezletilého, tj. bez souhlasu zákonných zástupců, je dle komentovaného ustanovení nepřípustné, neboť následky obou druhů zásahu mají dlouhodobý či dokonce trvalý ráz a jejich plné odstranění nemusí být v konkrétním případě možné.
Vytčené podmínky trvalosti či závažnosti následku stejně jako níže uvedené omezení na obvyklé záležitosti ve svém důsledku znamenají omezení způsobilosti nezletilého rozhodovat. Ze zákona totiž plyne, že zákroky, které jsou neobvyklé či zanechávají trvalé nebo závažné následky, není nezletilý způsobilý posoudit samostatně nikdy, a to bez ohledu na věk. Rozhodovat o nich může teprve po nabytí plné svéprávnosti. Tento přístup sice na jedné straně zvýrazňuje ochranu nezletilých osob, na druhé straně však paternalisticky zužuje jejich schopnost samostatně jednat.
Vymezuje-li zákon jako další podmínku pro samostatné jednání nezletilého, že se musí jednat o obvyklou záležitost, je třeba tím pro účely komentovaného ustanovení, tj. při zásazích do integrity, rozumět záležitosti běžné, které se ve společnosti pravidelně dějí a které nepředstavují něco mimořádného.„
Ačkoli tedy u nás je nutný souhlas zákonného zástupce k očkování, jde-li o nezletilého, úplně v pohodě nejsme. Soudy totiž o (povinném) očkování dětí rozhodují značně, ehm, nestandardně. Dospěje-li nějaká hloupá soudkyně k tomu, že vakcína proti covid zázračně ochrání dítě před nejhorší nemocí všech dob se smrtností až 0, 15%, pak pámbů s námi. Bude to hodně zajímavé, protože není povinná, jen dobrovolná a třeba proti klíšťovce taky nejsou děti očkovány z rozhodnutí soudu, ačkoli sem tam některé má klíště, které bylo nakaženo.