Včera jsem byla zase v Praze. Ve vlaku dost lidí bez roušek (a bohužel dost mladých mužů s nimi, dokonce i na nástupišti), pohoda klídek. Jen tedy ta vaše MHD, co to jako je? Tady v Brně je aspoň jeden spolucestující baz, u vás teda naprostá nula. No fuj, hanba, nehrám!
Na nádraží jsem se celkem třikrát dobře pobavila.
První okamžik nastal, když jsem uzřela, že na Tečku už se nestojí fronta. (Omlouvám se za kvalitu snímků).
Po druhé jsme se zasmála, když jsem uviděla, dva testovače v testovacím centru, jak tam osamoceně sedí, BEZ ČEHOKOLIV NA OBLIČEJI a marně čekají a čekají na oběti. Opět strašná fotka, já vím, ale bylo mi blbé je tam šmírovat.
A naposled jsem se škodolibě pochechtávala, když jsem přišla nahoru o tabuli odjezdů, a tam byla tlupa lidí se slunečníky a obřími kufry na kolečkách a neposednými hažarty, která čekala na 100 minut zpožděný Jančurův vláček do Splitu. Nebavila jsem se nad tím, že mají zpoždění, zas tak zlá nejsem, ale oni měli skoro všichni na puse respirátory. V hale bylo nedýchatelno, přecpáno, ale vydrželi a nesundali. Sledovala jsem je průběžně asi hodinu, protože i Slovenská strela měla 15 minut na odjezdu a Vindobona před ní mi frnkla. Vydrželi, hrdinové!