Někdy je člověk i za NSS vděčný, zvláště srovnává-li jeho práci s naprostými … (ehm) na Městském soudě v Praze. Dnes brněnští soudci rozhodovali o jedné z mnoha Davidových kasačních stížností, konkrétně o nehorázném postupu Městského soudu v Praze, který odmítl řešit zásah způsobený jedné klientce tím, že jí opatření po návratu z Řecka nařizovalo samoizolaci. NSS budiž čest i za to, že o kasaci rozhodl překvapivě rychle.
O co šlo? Dovolím si jen citovat z rozhodnutí a omezím svoje sofistikované poznámky, neboť máme první školní den a děti opakují, až se z nich kouří (synovy návrhy na to, že by měli první týden mít adaptační pobyt, jsem zamítla).
Navrhovatelka dne 29. 7. 2021 odletěla z Prahy do Řecka, kde se právě nachází, přičemž vrátit do České republiky se má dne 29. 8. 2021, což doložila přiloženým boarding passem a elektronickou letenkou. Z jejího návrhu vyplývá, že brojí proti uvedeným opatřením obecné povahy odpůrce z několika důvodů. Jednak je po ní požadováno, aby jako osobě, která pobývala déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států nacházejících se na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19, mezi něž patří i Řecko, před vstupem na území České republiky disponovala některým z vyjmenovaných testů na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2. Dále je jí ukládána povinnost, aby se nejdříve 5. den, nejpozději však 14. den od vstupu na území České republiky podrobila RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 a aby se do stanovení výsledku tohoto testu byla v samoizolaci.
Líní a zbabělí soudci na MS Praha se snažili z povinnosti rozhodnout o návrhu na zrušení opatření vykroutit s tím, že prý se cestovatelka brání předčasně, v okamžiku, kdy jí nevznikla újma, tudíž není k podání žaloby aktivně legitimovaná. MS blábolil něco v tomto smyslu:
I když se navrhovatelka v době podání návrhu již nachází v Řecku, které bylo zařazeno do seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19, tak doposud nedošlo k tvrzenému zásahu do jejích práv. Povinnosti, které navrhovatelce nyní účinné opatření obecné povahy ukládá, totiž bude muset splnit až při jejím návratu do České republiky, kdy po ní budou požadovány test na prokázání viru SARS-CoV-2, následná samoizolace a další RT-PCR test po uplynutí pěti až čtrnácti dnů od vstupu na území České republiky. Jelikož se tedy navrhovatelka v době podání návrhu nacházela na řeckém území a dosud se nevrátila do České republiky, nedošlo prozatím k aktivaci uvedených povinností.
NSS to viděl takto:
V návrhu na zrušení částí opatření obecné povahy stěžovatelka na podporu své aktivní procesní legitimace uvedla, že dne 29. 7. 2021 odletěla letadlem společnosti Aegean Air z Prahy do Heraklionu, přičemž v Řecku se nachází i nyní a vracet se z něho bude dne 29. 8. 2021 letem společnosti SMARWINGS, což doložila příslušnými listinami. Dále uvedla, že se na ni nevztahují výjimky stanovené v příslušném opatření obecné povahy, takže před vstupem na české území je povinna disponovat negativním testem vyhotoveným ve zdravotnickém zařízení a po příjezdu do České republiky musí strpět samoizolaci, tedy přinejmenším závažné omezení svobody pohybu, a to dokonce i v případě, že by disponovala dvěma negativními RT-PCR testy (jedním opatřeným před odletem a druhým po příletu do České republiky). Opatření obecné povahy tak zásadním způsobem přímo zasahují do jejích práv a oprávněných zájmů.
Stěžovatelka tedy v průběhu řízení před městským soudem tvrdila a prokázala, že odcestovala do Řecka zařazeného do seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 a že po návratu do České republiky se bude muset podrobit testování a samoizolaci. Takto doložená tvrzení stěžovatelky proto jednoznačně svědčí o tom, že povinnosti stanovené v napadených částech opatření obecné povahy bezprostředně zasahují do její právní sféry a způsobují zkrácení jejího ústavního práva na svobodu pohybu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že se stěžovatelka ke dni vydání usnesení městského soudu doposud nemusela podrobit testování a samoizolaci, neboť v této době ještě trávila dovolenou v Řecku.
Podstatné totiž je, že podle obsahu opatření obecné povahy musela stěžovatelka tyto povinnosti po svém návratu do České republiky splnit, což představovalo přímý, a nikoliv jen potencionálně možný, zásah do jejích práv. Ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. totiž není možné interpretovat doslovným jazykovým výkladem tak, že zakládá aktivní procesní legitimaci jen za situace, když již navrhovatel byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy, jak činí městský soud v napadeném usnesení. Naopak je zapotřebí jej vykládat podle jeho účelu a smyslu tak, že návrhová legitimace je dána pro všechny případy, kdy se opatření obecné povahy přímo dotýká právní sféry navrhovatele. Tento závěr je možné opřít i o usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, publikovaného pod č. 906/2006 Sb. NSS, které sice řešilo aktivní procesní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, nicméně rovněž podle v něm aplikovaného znění § 65 odst. 1 s. ř. s. má žalobní legitimaci kdo tvrdí, že byl na svých právech přímo zkrácen rozhodnutím správního orgánu.
Opačný závěr o nedostatku aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy za situace, kdy v jeho důsledku ještě k bezprostřednímu zásahu do práv navrhovatele nedošlo, který učinil městský soud, je přitom v rozporu nejenom s ustálenou judikaturou správních soudů, nýbrž i s ústavním právem na přístup k soudu.