Říkala jsem si, že je načase zase trochu provětrat rozhodovací činnost NSS. Na webu jsou nově dvě rozhodnutí.
První případ zastupovala JUDr. Vladana Vališová, která je autorkou několika odborných článků týkajících se očkování a testování (na blogu jsem o nich psala). Žaloba směřovala proti obchodně službovému opatření, konkrétně testování lidí s protilátkami jako podmínky využití služeb. Bohužel tento jistě kvalitní návrh přistál na stole Dienstbiera. Jistě, můžete i říct, že hůř by bylo, kdyby to měl řešit soudce Carda, ale i Filip D. je dost hrozný, pokud jde o bobky z covidu. Drsňáka Dienstbiera nepřesvědčilo ani to, že jedna z navrhovatelek je lékařka a celý život pracovala v oboru epidemiologie a hygiena, a ani to, že k žalobě byly předloženy dva odborné posudky. To bohužel znamená, že v textu rozsudku je spousta zbytečných blábolů, které ale vůbec nic neřeší. Škoda, že se F. D. tak urputně brání názorům vědců „z druhé strany barikády.“
V další kauze zastupoval klientku (OSVČ zabývající se službami péče o tělo) advokát Novotný. Stejně jako u Vladany Vališové tedy nepochybuju, že se k NSS dostal velmi dobrý právní text. Přesto to nemá moc pozitivní výsledek. Šlo taky o testování, ale tentokrát OSVČ. Bohužel ani senát Kühna to nevytrhnul!
Dále navrhovatelka namítla, že opatření č. 28 nedostálo veškerým požadavkům na odůvodnění podle § 3 odst. 2 pandemického zákona. Odůvodnění se nevěnuje vlivu proočkovanosti obyvatel (zejména z rizikových skupin) a počtu osob, které v posledním půlroce prodělaly onemocnění covid-19, na míru rizika šíření tohoto onemocnění. Podle navrhovatelky nebylo nutné činit plošné omezení, jelikož pro děti a zdravé dospělé jedince nepředstavuje onemocnění covid-19 vážné zdravotní riziko. Testovací povinnost by rovněž nemusela být uložena např. osobám, které vykonávají pracovní činnost na čerstvém vzduchu, či u nichž bylo potvrzeno dostatečné množství protilátek. Část odůvodnění týkající se senzitivity testů považuje navrhovatelka za naprosto nedostačující, neboť nezohledňuje kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými testy. Odůvodnění nezmiňuje dobu, po kterou je nutné uchovávat evidenci provedených testů, nelze k ní dospět ani prostou úvahou. Stejně tak se odůvodnění nevěnuje ani případnému riziku způsobenému opakovaným a dlouhodobým prováděním testu z nosohltanu; tento typ testování je nejrozšířenější. Navrhovatelka v odůvodnění napadeného opatření postrádá krátkodobé i dlouhodobé cíle. Podle § 3 odst. 1 pandemického zákona může odpůrce nařídit mimořádné opatření pouze na nezbytně nutnou dobu, opatření č. 28 je však na dobu neurčitou
K povinnosti vést evidenci o testech řekl NSS:
NSS nejdříve podotýká, že již dříve uzavřel, že povinnost vést evidenci osobních údajů nemusí být stanovena zákonem, ale je možné ji uložit i mimořádným opatřením (viz bod 118 rozsudku čj. 8 Ao 1/2021-133)… Z citovaného textu je zřejmé, že se odpůrce pokusil napravit alespoň některé nedostatky předchozích opatření stanovících shodnou povinnost. Odpůrce vymezil, pod kterou výjimku článku 9 GDPR spadá uložená povinnost. Účel výslovně neoznačil, z textu opatření však lze
vyložit, že jím mínil „potřeby případného epidemiologického šetření“. NSS na tomto místě opakuje, že účel zpracování údajů musí být určitý, výslovně vyjádřený a legitimní [čl. 5 odst. 1 písm. b) GDPR]. Odpůrce však těmto požadavkům opětovně nedostál. Je možné polemizovat nad tím, zda takto vytyčený účel byl vyjádřený výslovně; k tomu si soud dovoluje citovat z komentáře k čl. 5 GDPR: „Pro splnění podmínky výslovného vyjádření je důležité, aby všechny osoby zúčastněné na zpracování, tedy správce, subjekty údajů a případní zpracovatelé či společní správci, chápaly účel stejně. Proto by se správce měl snažit o co nejjasnější vysvětlení toho, k jakým účelům osobní údaje shromažďuje.“ Za jednoznačné však NSS pokládá, že „potřeby případného epidemiologického šetření“ nelze považovat za dostatečně určitě vymezený účel ve smyslu zásady účelového omezení stanovené GDPR. Tato teze nedává adresátovi ve vztahu k povinnosti vést evidenci provedených testů vysvětlení, k čemu konkrétně se osobní údaje budou využívat či co se „epidemiologickým šetřením“ vlastně myslí. NSS opět cituje z komentáře k čl. 5 GDPR: „Účel musí být stanoven dostatečně určitě na to, aby z něj bylo jasné, jaká zpracování na základě něj budou a nebudou probíhat, a aby mohl být posouzen jeho soulad s Nařízením [GDPR].“
Odpůrce zjevně pouze převzal jednu z možností, jak odůvodnit vedení evidence, kterou předestřel NSS v bodě 84 rozsudku čj. 8 Ao 1/2021-133; nijak ji však nerozvedl. Určitost účelu přitom nelze dovodit ani z kontextu celého mimořádného opatření. Smysl vedení evidence není možné zaměňovat s cílem mimořádného opatření (ochrana veřejného zdraví), jak se o to odpůrce pokouší ve vyjádření k návrhu. Z tohoto cíle neplyne konkrétní účel sběru osobních údajů. NSS proto nemůže posoudit ani otázku legitimity účelu ani se blíže zabývat otázkou doby, po kterou mají povinné osoby evidenci uchovávat, ta se totiž úzce pojí s účelem shromažďování osobních údajů (viz body 39 a 63 preambule GDPR).
Krom GDPR se NSS vyjadřoval i ke spolehlivosti antigenních testů. Bohužel ti právní oslíci zase zopakovali koninu o „hrubém sítu“. No z toho by jeden porodil ježka:
NSS shledává zhodnocení spolehlivosti antigenních testů v napadeném opatření dostatečným, a to s ohledem na vnímání této metody testování (tzv. „hrubé síto“) a záměr zachytit prostřednictvím pravidelného testování alespoň část (pravděpodobně) nakažených jedinců. Na rozdíl od navrhovatelky nevidí NSS důvod, proč by měl odpůrce v napadeném opatření sdělovat, že antigenní testy mohly obdržet výjimky podle § 4 odst. 8 nařízení vlády č. 56/2015 Sb. Takový postup je v souladu s uvedeným ustanovením a zároveň seznam těchto testů je veřejně přístupný (navrhovatelka na něj sama v návrhu odkázala).
Kdybyste náhodou pochybovali o tom, jestli je podle NSS zdravotnická diktatura ok, tak je. Ve jménu zdraví cizích lidí, i když jsou vám úplně ukradený, musíte udělat COKOLIV.
NSS pouze nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí konstatuje, že za situace, kdy se ukládané povinnosti týkají především případů jednotlivých již pozitivně testovaných osob, které mohou být zdrojem šíření nákazy covid-19 (což je právě zapotřebí ověřit konfirmačním RT-PCR testem), je relativně stručné odůvodnění přiměřenosti v napadeném opatření dostačující. Odpůrce v něm uvedl, že zájem na ochraně práva na život a zdraví jedince i společnosti jako celku, který dané opatření
sleduje, má přednost před individuálním zájmem a právem pozitivně testovaného zaměstnance či OSVČ na výkon povolání, stejně jako nad zájmem a právem všech zaměstnavatelů (včetně OSVČ v tomto postavení) na výkon ekonomické činnosti. S tím nelze než souhlasit (obdobně viz rozsudek čj. 5 Ao 1/2021-65, bod 70). Odpůrce také v souladu s rozsudkem čj. 8 Ao 1/2021-133 (bod 106) uvedl, že se v případě povinnosti opustit pracoviště za účelem podstoupení konfirmačního testu jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele s příslušným odkazem na stanovisko MPSV, jakož i to, že tato překážka trvá jen do doby, než je znám výsledek konfirmačního testu.
NSS neváhal tuhle blbost ještě v následujícím odstavci potvrdit. Jestli budou soudcitakhle vostří i boji za klima, až aktivisté vytáhnou mrtvé děti se zničenými plícemi a nerváky z Prahy třesoucí se u svého kapučína kdesi v kavárně na Praze 7 v environmentálním žalu, tak potěš koště!
NSS v předchozích rozhodnutích opakovaně dospěl k závěru, že snaha snížit riziko šíření nákazy za účelem ochrany veřejného zdraví je nepochybně dostatečným legitimním cílem.