Protože už nejsem žádný ubohý koncipient a protože si píšu na svůj vlastní blog, trestající pracka Advokátní komory na mne už nedosáhne. Můžu si tedy dovolit hezky od plic napsat, co si myslím o soudcích Nejvyššího správního soudu ve vztahu k rozhodování o testování zaměstnanců: strašně, ale strašně lžete. Se svým svědomím se ale musíte vyrovnat sami.
Moc mne mrzí, že Nejvyšší správní soud nevzal v potaz odborné stanovisko, které k testování zpracovala doktorka Hana Zelená, jeden z mála lidí v této republice, který testům vážně rozumí. Je mi známo, že bylo předloženo do dnešního řízení a navrhovatelé jistě doufali, že bude vzato řádně v potaz, zvláště v situaci, kdy vláda nepředkládá vůbec nic, žádné podklady a soud vychází jen z toho, že se „obecně ví, že je příšerná děsivá pandemie a umírají lidi“.
To, že se Nejvyšší správní soud stanoviskem odbornice na slovo vzaté prostě vůbec nezabýval, je o to horší, že v soudní síni drze zaznělo následující:
To je prostě lež jako věž. Nedá se to říct jinak.
Je až absurdní, že jsme se dostali do doby, kdy státní správa, která hrubě zasahuje do práv, nemusí svoje postupy odůvodňovat, ale občané mají předkládat důkazy, že antigenní testy nemohou pomoci. Když už takový důkaz předloží, soud ho hodí do koše. Co víc NSS chce, než stanovisko odborníka?