Před chvilkou mi David řekl, že měl v poště jedno nic moc usnesení od Baxová senátu, který natvrdo posvětil diskriminaci nás bez protilátek. Prý se podstatně odlišujeme od zbytku populace (naočkovaných a těch, kdo měli covid před několika týdny potvrzen zázračným PCR testem).
To mne zabolelo, neb Baxy jsem si za dřívějších časů celkem vážila, přeci jen z NSS udělal docela slušnou instituci. Tak si ten rozsudek čtu a hned vám o něm dávám vědět. Jak já si přeju nakazit se, sakra! Alfou, deltou, prostě čímkoli, co mi zajistí protilátky! Prý se v zahraničí pořádají nějaké covid párty. Vím, že to bude v maximální utajení, ale za pozvánku bych se nezlobila ani trochu.
O co šlo v nyní rozhodované věci, abych užila odbroný žargon? NSS rozhodoval o žalobě jednoho neočkovaného chlapíka, který měl tu smůlu, že covid nedostal (protože dozajista dodržoval všechna úžasná opatření naší vlády a nejsvětějšího ministra pro boj s viry). Nelíbilo se mu, že je jako zdravý a dbalý a odpovědný občan, který se setkání s virem bránil zuby nehty, diskriminovaný tím, že si na rozdíl od očkoavných a těch, kteří měli před podivně stanovenjou dobou pozitivní ještě podivnější PCR test, musí jako zcela zdravá osoba dělat testy při vstupu na nejrůznější místa, která zde nebudu vyjmenovávat.
Je s velkým, velkým podivem, že nárok muže, kterému je opatřením uložena výslovně nějaká povinnost (resp. v novořeči svědků covidových má na výběr mezi: a) dobrovolným očkováním, b) testováním) c) pobytem doma), je zjevně bezdůvodný, tedy podle NSS si vůbec nezaslouží, aby se jím soud zabýval. Co tedy ti právníci na NSS vlastně řekli?
V nyní posuzované věci se navrhovatel cítí být diskriminovaný na základě svého zdraví oproti osobám, které prodělaly onemocnění COVID-19… Tvrzení, že dotčené osoby mají dostatek protilátek, pročež u nich nelze předpokládat, že se opětovně nakazí (a současně tedy, že by nákazu šířily dále) navrhovatel nikterak nezpochybnil. Pouze shledává „nespravedlivým“, že osoby, které se v minulosti nakazily (což dle mínění navrhovatele znamená, že byly nezodpovědné), požívají výhod oproti osobám, které dosud onemocnění COVID-19 neprodělaly.
Tato argumentace je však na první pohled mylná, neboť předně nelze tvrdit, že osoba, která se nakazila, se nezbytně chovala nedbale, či že dokonce záměrně porušovala dřívější opatření. Ani nejvyšší míra obezřetnosti a striktní dodržování protiepidemických opatření s sebou totiž nepřináší absolutní ochranu před nákazou virem SARS-CoV-2, jak ostatně ve svém vyjádření podotkl i odpůrce. Současně pak Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, ve vztahu k algoritmu posuzování nerovného zacházení uvedeného v bodě tohoto usnesení, že v nynější věci není naplněn ani první předpoklad, pro nějž by bylo možné hovořit o diskriminaci. Navrhovatel se totiž nenachází ve srovnatelném postavení s osobou, která prodělala onemocnění COVID-19. O takovou situaci by se jednalo kupříkladu tehdy, pokud by navrhovatel tvrdil (a prokázal), že vykazuje srovnatelnou hladinu protilátek, jakou lze předpokládat u osob s prodělaným onemocněním.
Nacházíme se evidentně v novém normálu: jste-li zdravý natolik, že díky imunitě odoláte i nákaze a nemáte díky tomu žádné protiláky proti banálnímu respiračnímu onemocnění, nejste člověk a je v pořádku, když jste diskriminován. Nebo lépe řečeno: to, že nemáte žádná lidská práva a svobody není nerovné zacházení, protože nejste ani omylem srovnatelný s očkovaným nebo s tím, kdo covid prodělal.