Dnes mám v podstatě Vánoce – cestuju poprvé od začátku nejhorší pandemie všech dob pracovně vlakem do Prahy! To je ale vodvaz! Víte co, docela jsem se děsila, že stejně jako v brněnské MHD tu bude 99,99% naprostých rouškotupců. Nicméně opak je pravdou! Ne že by se tu nenašla slušná řádku hlupáků, co se dobrovolně celou cestu dusí v respirátorech (ačkoli třeba jacísi asijští mladíci sedící za mnou při dopolední cestě Metropolitanem nepřekvapili), ale já cestovala s mnoha lidmi, kteří se prostě NEZAHALILI! No to vám byla paráda. Povšimla jsem si ovšem jednoho mírného nešvaru: většina těch, co dýchali, také konzumovala. Včetně mě (nikdy bych nevěřila, že můžu usrkávat jedno kafe 3 hodiny). Mládež vedle mne měla pytlík buráků a když došly, předstírala spánek, pán přede mnou si objednal u obsluhy kapučíno (no, toho trochu podezírám, že se mu líbilo, páprdovi, že s ním tak kočka laškovala, určitě je placená z obratu), ale odložil a nenasadil, a to se počítá!
Na cestu zpět jsem si koupila černého Kozla a chipsy. Doufám, že neustálým chroupáním v tichém oddílu aspoň naštvu toho troubu, co sedí přede mnou a respirátor má na oholené tváři utažen přímo předpisově! Takže doporučuju následující: ve vlaku si dejte něco dobrého na počest Eleutherie, bohyně svobody, a užijte si volnost, rovnost a bratrství s ostatními, kteří na vás tu a tam spiklenecky mrknou.