Dnes kromě pandemického zákona řešila vláda i novelu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR. Po snaze novelizovat zákon č. 258/2000 Sb. jde o další velmi nebezpečný útok na demokratické základy ČR jako právního státu a snahu upevnit moc mimo tradiční způsoby vládnutí, zde dokonce o zásah do ústavního pořádku, tedy do samotných právních základů naší republiky.
Novela ústavního zákona spočívá v zavedení nového stavu nebezpečí, který by bylo možné vyhlásit vedle stavu nouzového, ohrožení nebo válečného. Stav nebezpečí zná už dnes zákon krizový jako opravdu mírnou formu řešení situací, jako jsou povodně a podobně. Ve stavu nebezpečí mají hejtmani poměrně slabé pravomoci a takovýto stav do života občanů prakticky nezasahuje, ale může pomoci živelní a podobné katastrofy operativně vyřešit.
Nový stav nebezpečí mírný není. V novele, kterou jako divý prosazuje ministr vnitra Hamáček, se nově dává pravomoc vyhlásit stav nebezpečí i vládě. Může tak učinit tehdy, když jsou na celém území státu nebo jeho části ohroženy vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí, intenzita ohrožení dosahuje většího rozsahu, ohrožení je možné odvrátit jen zvýšeným úsilím při běžné činnosti orgánů a složek podle čl. 3 odst. 1 nebo orgánů územních samosprávných celků a k odvrácení ohrožení.
Novelou se také upravují podmínky pro vyhlášení nouzového stavu: „Vláda může vyhlásit nouzový stav, jsou-li na celém území státu nebo jeho části ohroženy vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí, intenzita ohrožení dosahuje značného rozsahu, ohrožení není možné odvrátit běžnou činností orgánů a složek podle čl. 3 odst. 1 nebo orgánů územních samosprávných celků a k odvrácení ohrožení je nutné podstatným způsobem omezit práva a svobody.“
Dnes se v zákoně píše: „Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.“
Rozdíl mezi stavem nebezpečí a nouzovým stavem v novelizované podobě spočívá tedy v intenzitě ohrožení chráněných hodnot. Stav nebezpečí prostě bude použitelný prakticky kdykoli, nemusí existovat pořádný důvod a nemusíme se z něj už nikdy „vyhrabat“, jak ostatně naznačuje i geniálně pro ovládání lidí připravený protiepidemický systém PES. Na normál se už prostě netěšte, neexistuje a vláda dělá vše pro to, aby definitivně vymazala jakoukoli naději, že se ještě kdy budeme mít dobře.
Stav nebezpečí může vyhlásit i sám premiér, kdyby hrozilo prodlení (pak musí jeho rozhodnutí vláda schválit nebo zrušit). O vyhlášení stavu nebezpečí musí neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu, která může stav nebezpečí zrušit.
Stav nebezpečí se nápadně podobá stavu nouzovému, když se v novele uvádí: „Stav nebezpečí se může vyhlásit jen s uvedením důvodů, na určitou dobu a pro vymezené území. Současně s vyhlášením stavu nebezpečí orgán vyššího územního samosprávného celku nebo vláda vymezí, která práva a svobody stanovené ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon.“
Stav nebezpečí může vláda vyhlásit stejně jako nouzový nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Stav nebezpečí končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna nerozhodne o jeho zrušení před uplynutím této doby.
Docela zajímavé je navrhované ustanovení čl. 11a: „Po dobu stavu nebezpečí, který byl vyhlášen vládou, nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda v oblasti veřejné správy prodlužovat lhůty, prodlužovat platnost dokladů, osvědčení nebo jiných veřejných listin anebo omezovat nebo pozastavovat výkon úředních činností.“
Znamená to, že vláda prodlouží třeba lhůty pro správní řízení? Zajímavá a smělá myšlenka, nicméně pro státní úředníky musí být skutečně lákavá.
Klimatická nouze jako trvalý žalář národa?
Už jsme psali o tom, že nouzový stav je lákavý jako setrvalý způsob vládnutí. Z každé situace se dá udělat drama, vždycky umírají staří nebo třeba děti, je moc sucho, lidi jsou neposlušní a jezdí auty na benzín nebo naftu, moc nakupují, moc cestují, moc si vyskakují. Požadavky na vyhlášení celostátních stavů klimatické nouze se objevují v posledních letech s železnou pravidelností.
Proto stojí za pozornost fakt, že se rozšiřuje výčet situací, za kterých lze vyhlásit stav nebezpečí nebo nouze.
Zatímco dnes je to možné kvůli ochraně života, zdraví nebo majetkových hodnot, do budoucna nás může vláda intenzivně chránit také tehdy, když bude ohrožen vnitřní pořádek a bezpečnost a životní prostředí.
O tom si nelze myslet nic, ale lautr nic dobrého a každému normálnímu člověk začnou blikat v hlavě výstražné kontrolky, hodlá-li si stát uzmout více pro sebe na úkor svobody a ochrany jednotlivce.