John P. A. Ioannidis, který jako jeden z mála už před řadou měsíců napsal o tom, jakou má korovirus, černá smrt změkčilého 21. století, reálnou smrtnost – tehdy uváděl 0.2%, v březnu 2021 svoji studii doplnil. Nově píše, že tem nebohý virus má smrtnost sotva 0.15%. Tolik má chřipka, aby bylo jasno.
„All systematic evaluations of seroprevalence data converge that SARS‐CoV‐2 infection is widely spread globally. Acknowledging residual uncertainties, the available evidence suggests average global IFR of ~0.15% and ~1.5‐2.0 billion infections by February 2021 with substantial differences in IFR and in infection spread across continents, countries and locations.„
Ano, možná, že kvůli tomu, že je virus nový, umře jednorázově o pár lidí víc. No a co, proboha živého? I kdyby se jim dostalo jen paliativní péče, což by bylo u mnohých jediné správné řešení namísto mnohatýdenního týrání živých bytostí na plicních ventilacích, nic by se nestalo z hlediska společnosti. Možná, že by se o roku 2020 učilo časem v dějepise, možná by to ani nestálo za zmínku, protože se nic zvláštního nestalo.
Podle Worldometer (ano, covidí hysterici mi řeknou, že to není přesné, ale tyhle nářky mne dávno nezajímají) zemřelo s pozitivním neprůkazným testem 3, 3 milionu lidí. V naprosté většině případů velmi nemocných a/nebo velmi starých. I kdyby jich bylo třeba 10x tolik, je to úplně zanedbatelné číslo, protože na světě je cca 7, 7 mld. lidí. Denně jich přibude o dost víc, než jich zemře, a to není rozhodně dobrá zpráva. Naopak – je to k pláči a zoufání. Takže kde přesně je to drama? Já ho nevidím a ani tisíc plaček, ani milion křížků na náměstí a ani ty nejdojemnější nakašírované fotky mne nedonutí změnit názor. Každému příčetnému je jasné proč – protože jsem kvůli ničemu zničili úplně všechno. A to jsme přitom mohli doopravdy pomoci každému, kdo tu pomoc potřeboval. Namísto toho jsme ze strachu a zbabělosti a pohodlnosti zvolili tu nejhorší cestu do pekla, na které budeme svorně trpět úplně všichni. Proč jsme doopravdy nepomohli nikomu, to nepochopím nadosmrti. Proč se uchytila tak obří lež, taky ne. Jediné, co vím, že starý svět už je mrtvý a nevzkřísí ho nic a my tu budeme muset žít s těmi, kteří to mají na svědomí a nejspíše nám nezbude než se smířit s tím, že zlo zůstane nepotrestáno, protože je skoro v každém člověku, který mlčel.
Jestliže jsem skutečně dopustili, aby se kvůli viru s naprosto marginální smrtností, zničil svět, zasloužíme si to. Asi už lidstvo nemělo potenciál dál fungovat v módu „ochrany každičké menšiny“. To je totiž extrémně hloupé a extrémně neživotaschopné. Smutné je, že s očkováním si na tu ochranu hrajeme dál – děláme to přece ne kvůli sobě, ale kvůli těm cizím zranitelným. Za ty máme s radostí a pýchou nasadit vlastní zdraví a životy. Větší nesmysl jsem vážně neslyšela. Ty, co naši pomoc potřebují, můžeme a máme ochránit, ale ne tím, že zničíme ty silné.
A víte, co je úplně, ale úplně nejhorší? Že mouchy teď taky přenášejí covid. To asi všichni popadáme (konečně na ulici) jako mouchy!
Richt a jeho kolegové tvrdí, že „mouchy domácí získaly nakažlivý SARS-CoV-2 (koronavirus) a dokázaly jej uchovávat po dobu až 24 hodin“. Mouchy podle nich nákazu dokázaly nejen získat a uchovat, ale také po celou tu dobu šířit.