Protože přes léto, stejně jako loni, covid nefunguje, znovu evidentně přijde zase 1. 9., je čas na počítání věku nebohých zemřelých. Od začátku července do dnešního data, bože, bože, strašné, zemřelo dle tabulek ministerstva na covid celých, a teď se držte, 23 osob v průměrném věku asi tak 75 let. Budu brečet nejméně čtyři dny nad takovou dramatickou ztrátou. Na to, že tady dominuje delta, která v USA vraždí děti, mladistvé a úplně mladé lidi, je to celkem pohoda jazz. Nechápu, že tu, v ČR, máme úplně jinou deltu, než za oceánem. To je fakt nářez, tohleto. Anebo se z viru asi stane ta pravá delta až za 14 dní, kdy bude, jak predikuje, Dušek, tisíc nakažených denně a všici dozajista umřeme. Už se bojím, bububu.
Dokonce i data našeho slavného ČSÚ ukazují, v jakémže ráji na zemi to žijeme. Počty mrtvol jsou dokonce podlimitní, no to je zklamání!
Jejda, jak já se těším na září až zase bude černá křivka růst až do nebes a my se budeme snažit o zploštění až do našeho úplného zničení. Hip, hip, hurá! Jen moc nevím, kdo bude v těch špitálech a na márách ležet – očkovaní? Protože neočkované tam těžko kdo dostane. Tohle mi celkem vrtá hlavou.
V diskusích často čtu různé názory na psychologické profily těch, co kašlou na očkování. Nějak nespadám ani do jednoho. Jsem z toho nervózní, protože člověk by měl někam patřit, že jo!
- Jsem vysokoškolsky vzdělaná. (Tj. nespadám do kategorie „lidé s nízkým vzděláním“).
- Jsem očkovaná, dokonce dobrovolnou vakcínou, nevadí mi ani darovat krev (tj. se nebojím jehly ani vakcín).
- Nemyslím si, že je vakcína nějaká tajemná Gatesova šmakuláda (ale myslím si, že je skutečně naprosto neprověřená aže nelze usuzovat na nežádoucí účinky nyní po pár měsících – co bude za pět let, to nevíme, a kdo srovnává tohle s hexou nebo tím čím jsem za komárů byla očkovaná já, je na palici).
- Nečtu zásadně žádné weby typu Tadesco, Aeronet a Otevři svou mysl nebo Epochtimes (tj. nesleduju dezinformace).
- Nejsem volička Volného a ani nikdy nebudu.
- Nejsem volička Babiše a ani nikdy nebudu.
- Myslím si, že virus existuje a že skutečně někoho může zabít, proto by se měl očkovat ten, kdo se bojí o sebe.
Jen tak nějak nevěřím v odpovědnost za druhé a nezáleží mi na tom, jestli žijí nebo ne – je každého věcí, jak se o sebe stará. Nevěřím v kolektivní imunitu. Těch, kdo se očkovat nemohou, dle informací z příbalového letáku Pfizer, je naprosté minimum (stejěn jako u jiných očkování), hrstka pár lidí. A kvůli těm já nehodlám hnout prstem, stádní imunita mne nezajímá, stejně jako se nestarám o to, jestli je někdo cizí příliš tlustý a měl by zhubnout, jinak zhebne. Je mi to fuk. Možná tomu někdo říkásobectví, já tomu říkám zdravý rozum a přiměřené obavy o sebe (že já mám pro sebe přednsot před cizím a že se nehodlám obětovat takto nablbému cíli, je snad jasné – chcete-li mou oběť, přijďte s něčím smysluplným.).
Takže jediná pravda asi je, že necítím nablblou odpovědnost za život pár cizích lidí a že se nedojímám nad úmrtími starých a/nebo nemocných jedinců přemnoženého druhu Homo sapiens sapiens. Na světě denně umře lidí! Dětí! A trápí to očkovance? Nebo to je fuk, protože jsou daleko – kdesi v Africe, Jižní Americe, Asii a tak vůbec? Nejsou to „naši“? Já to tak neberu – člověk jako člověk. Ale můžu jim pomoct tím, že se zničím? Těžko. Takže co mám udělat s tím, že je tu někdo, kdo je nemocen a patří k promile lidí, kteří se nemohou očkovat? Odpovím – nic. Takový je život. Končí smrtí. Mám zkrátka jiné cíle a jiné priority. Třeba aby se ještě někdy na téhle planetě dobře žilo naprosté většině, která tuhletu covidí nemoc přežije i bez očkování.