Když jsem napsala minulý text, věděla jsem, že mi budete říkat, že to není pravda, že máme práva a svobody a Listinu a že mám radši napsat právní text, co máte dělat. A že to vzdávám a jestli mi přijde dobré utíkat. Nejdřív zopakuju, že v neprávním státě je vám celý ústavní pořádek k užitku jak žábě kudrlinka. Nechápu, co na tom není k pochopení, že totalitě je jedno, jestli se vám líbí nebo nelíbí, jak se s lidmi zachází. Ptal se snad za druhé světové někdo židovských spoluobčanů, jestli se jim to líbí? Zajímala někoho lidská práva? Přijde vám, že v padesátých letech anebo třeba i v sedmdesátkách, chcete-li, stát trápilo, že existují nějaké standardy chování se k lidským bytostem? Koho v Československu zajímalo, že v roce 1976 vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech? Kdo ona práva chránil? Socialistické soudy? Ale běžte.
Pořád trvám na tom, co jsem napsala. Máme jen dvě volby – podvolit se nebo ne (tato volba s sebou nese docela dost problémů). Neexistuje možnost, že se nepodvolíme, ale systém se změní a bude najednou strašně fajn. Nemůžeme rychle a bez úsilí odstranit jednou nastolenou totalitu a nemůžeme jen tak vzkřísit mrtvý právní stát. To nejde ze dne na den. Je naivní si myslet, že protistrana, která obětovala už tolik, se najednou vzdá, protože si uvědomí, kde je pravda a spravedlnost a všichni si v radostném souznění opečeme buřty a dáme si pivo. Nexistuje zázračný projektil, který právníci vystřelí a najednou se všechno vyjasní a bude zase dobře (jen nevím, kdy bylo dobře, před covidem na 100% ne).
Co si myslím, že má cenu, je se inspirovat v islámu. Jeho strategie neustálého stěžování si na kruté a nespravedlivé podmínky a soustavného zaštiťování se lidskými právy a s nimi spojenými nároky a předkládání jednoho požadavku za druhým nese ovoce (současně ale trvalo řadu let, než se islám dostal tam, kam se dostal – nešlo to ráz na ráz, chtělo to fůru trpělivosti a vytrvalosti).
Už jsem to psala dřív a napíšu to znova – je zapotřebí být hlasitou menšinou.
K tomu nepotřebujete ŽÁDNÉ právní návody, jsou k ničemu. Potřebujete být jenom dost otravní, musíte neustále prudit, neustále něco požadovat a vůbec nikomu nedat pokoj. Současně je ale superkontraproduktivní, podle mého, příliš tlačit na pilu v tom smyslu, že každé vytažení blouznivin okolo NWO, čipů, vakcíny a Rockefellerovy nadace vám uzavře neprodyšně dveře, které se už už pootevíraly, aniž do nich stihnete vrazit botu. Prosím, přemýšlejte důkladně o tom, co říkáte a co kam píšete. Vážně, vážně a ještě jednou vážně NIKOMU neotevřou oči videa o tom, že Gates je produkt Satana. Já sama je naprosto nenávidím (už jen ta grafika je nesnesitelná a obsah, no, to ani nebudu komentovat) a spolehlivě pro mne znamenají, že s tím, kdo mi je předal, končím. A to jsem přesvědčena, že všechno okolo covidu je pěkná pitomost. Vezměte si, jak asi podobné slátaniny působí na ty, kdo tomu všemu, byť jen ve skrytu duše, třeba věří.
Celá věc je tedy podle mne už jen čistě politická. Pokud vás štve, jak je to se školami, měli jste uspořádat referendum, psala jsem o tom s dostatečným předstihem. I když jste to ale neudělali, není třeba házet flintu do žita. Choďte za politiky. Buďte tam každý týden, nebo denně – střídejte se. Pište, mluvte s lidmi (ale tak, aby to neštvalo normies, prosím, islám taky na potkání nevytahuje právo šariá, ale jde na věc polehoučku, potichoučku, tak, aby nikdo nebyl vyděšen zbytečně brzo – tam přitlačí, tu povolí, ale získané pozice nikdy nevyklízí).
Zapomeňte na „velkou politiku“, to nemá cenu, bavit se s poslanci, myslím, že zajímat by nás měli jen ti níže postavení. S těmi se totiž dá mluvit. Argumentujte principiálně, nezabředávejte do zbytečností. Základ jsou lidská práva, která jsou nám vrozená a nikdo nám je nesmí brát. Nikomu, a zvlášť politikům se nelíbí jít otevřeně proti lidským právům. Nechtějí vám říct, že souhlasí s destrukcí právního státu, s nefunkční justicí, že se jim líbí okatá diskriminace, že je jim lhostejné upírání základního vzdělání dětem, že nemají nahnáno z inflace a z toho, kam to může všechno vést. K tomu všemu vám stačí odvaha, prořízlá pusa a odhodlání.