Opět s radostí upozorňuju na článek advokátky Vladany Vališové.
Cituji:
Návrh novely pandemického zákona dle názoru autorky požadavek na právní úpravu omezující základní práva minimálně v rozsahu zde popsané osobní svobody, eventuálně svobody pohybu, a to přesnost, zřetelnost ve formulacích a dostatečnou předvídatelnost, nesplňuje. Sporná je nevyhnutelnost zásahu, vyžadovaná v čl. 14 odst. 3 Listiny, i souladnost s ust. čl. 5 odst. 1 písm. e) Evropské úmluvy, které jako podmínku zákonného držení osob (omezení osobní svobody) uznává zabránění šíření nakažlivé nemoci. Dosavadní zkušenosti s četnými opatřeními nasazovanými v průběhu epidemie covid-19 – víceméně bez zjevného efektu[5] – vzbuzují pochybnosti o oprávněnosti omezování svobod za účelem zabránění šíření této konkrétní nemoci. Nakonec si autorka dovoluje nabídnou úvahu, zda by nemohla být epidemie covid-19 řízena i jiným způsobem, k čemuž se nedávno vyjádřila část členů Národního institutu pro zvládání pandemie, známého jako NIZP.