Jsem prostě taková – nemoci mne vždycky zajímaly a ve čtvrťáku na gymplu jsem chtěla jít původně na medicínu, nicméně nakonec jsem si spíš na přání táty vybrala práva. Chtěl ze mě mít soudkyni, což se nepovedlo, na tom zaměstnání mne leccos odrazovalo a stále odrazuje. Vzhledem k mému zájmu o lékařství (a mírné až střední hypochondrii) se často věnuji četbě lékařských studií na různá témata a vyhledávání informací o nemocech, se kterými jsem se setkala nebo bych se mohla setkat já či moje rodina. Dohledám si jako laik pro další diskusi s lékaři potřebné informace o lupénce, hyperfunkci štítné žlázy, borelióze, odstranění nosních mandlí, o melanomu nebo jícnovém refluxu. Zkusila jsem to i o parciálně prázdném tureckém sedlu (ale to se dobrovolně přiznám, že mi „sedlo“ dalo dost zabrat a přečetla jsem jen naprostý základ).

Jsem tedy schopna dát pro většinu lékařských úkonů skutečně informovaný souhlas poučeného laika tak, jak ho vyžaduje Úmluva o lidských právech a biomedicíně v čl. 5, podle kterého platí, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví lze provést za podmínky, že k němu dotčená osoba (pacient) poskytla svobodný a informovaný souhlas, přičemž tato osoba musí být řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Takto dotčená osoba (pacient) pak může takový souhlas kdykoli svobodně odvolat.

Jistě vás, stejně jako mě, zaujalo slovo svobodný. Opravdu někdo považuje souhlas s testem nebo vakcinací za svobodný, je-li jejich podstoupením podmiňován výkon některých lidských práv a svobod?

Jak má informovaný souhlas vypadat, definovala judikatura: „souhlas lze pokládat za informovaný pouze tehdy, je-li dán na základě objektivních a pravdivých informací, které poskytl pacientovi odpovědný profesionální zdravotnický pracovník, v případě lékařských výkonů zásadně lékař. Informovaný souhlas předpokládá, že pacientovi se dostalo informací o povaze onemocnění nebo jiných důvodech, pro které je třeba provést léčbu či léčebný nebo diagnostický výkon, tedy informací o účelu zákroku o způsobu, jakým bude zákrok proveden a jeho předpokládaném průběhu. Chybět nemůže ani informace o důsledcích výkonu pro pacientovo zdraví, a to jak pozitivních, tak případně i negativních, informace o rizicích spojených s výkonem či léčbou, informace o reálných alternativách lékařem doporučeného výkonu, pokud takové alternativy existují, informace o léčebném režimu spojeném s výkonem i s obdobím po výkonu, včetně případných omezení pacienta v obvyklém způsobu života.“ (Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 25 Co 285/2006.)

Kvalitní právní rozbor informovaného souhlasu zde.

Nic z toho nemůže splnit informování o povaze nového a nevyzkoušeného očkování proti koronaviru SARS-Cov-2. Žádný lékař vám vzhledem k tomu, o jakou vakcínu jde, nebude nikdy schopen sdělit, jaké může mít doopravdy negativní účinky. Navíc si jako laik ani nemůžete dohledat kvalitní studie, protože nejsou a ještě dlouho nebudou. Přesto se máte podvolit a souhlasit.

Já osobně ale problém spatřuju ještě jinde. Mám postgraduální vzdělání a jsem schopna si toho o nemocech načíst celkem dost. Ale moje vzdělání v biologii a chemii nikdy, nikdy, nikdy nebude dostačovat k tomu, abych pochopila to, jakým způsobem byla tato nová vakcína vyrobena a jak působí v organizmu. Je nejspíše značně odlišná od stávajících vakcín a odborníci před ní varují. Mrzí mne to, půjde-li o genovou vakcínu, bude to pro mne natolik složitý „level“ vědy (dopady působení na geny prostě nikdy nedokážu skutečně pochopit), že to bez mnohaletého studia nedokážu pochopit a provést pro sebe a své děti cost-benefit analýzu. Bez tohoto pochopení nikdy nebude můj souhlas skutečně informovaný.

Pokud by byla nakonec populace očkována skrze „standardní“ vakcínu (se stejným způsobem výroby a působení jako dosavadní vakcíny), i zde je nepředstavitelné, že bych byla s to dát informovaný souhlas (tj. opět s pochopení možných negativních důsledků, které nezná ani ošetřující lékař) s aplikací látky, u které byl mimořádně zkrácen proces výroby vakcíny. Ještě těsně před „pandemií“ se v médiích běžně objevovaly informace, že vývoj a výroba vakcín trvá 10-15 let. Nejsem s to pochopit, proč to najednou není zapotřebí.

Nedávno jsem někde prohlásil, že pokud by někdo přišel s tou vakcínou příliš rychle, tak bych tomu nedůvěřoval a takovou vakcínu bych si asi píchnout nedal. Když to shrnu, než to dojde do stadia, kdy se to opravdu může používat, tak to obvykle trvá mnoho let. Když to budeme opravdu tlačit a se vší podporou budeme zkracovat tam, kde to zkrátit lze, tak se můžeme dostat řekněme na dva roky, těžko už na rok a určitě ne na několik měsíců.

Zdeněk Havlas, místopředseda AV ČR

Jsou jistě občané, kterým od lékaře ve vztahu k očkování stačí informace, že to bude „jako včelička“, možná jim zčervená místo vpichu a budou mít trochu teplotu. Nic z toho ale moji touhu po informacích a moji představu o tom, jak vypadá informovaný souhlas, nenaplňuje.

Je problémem státu, hodlá -li nastavit pravidla tak, že mi neumožní nespáchat případný přestupek, bude-li nařízeno mimořádné očkování všem jako povinnost. Stejně tak stát nikdy nemůže podmiňovat tím, že si vynutí můj „souhlas“ s očkováním, které mi není schopen nikdo vysvětlit, výkon mých základních práv a svobod. Stát mi tato práva nedal. Jsou to moje přirozená práva a svobody a jediné, co stát může, je tato práva respektovat.

%d bloggers like this: