Domácí rádoby výuka má i své světlé stránky. Třeba jsem si v rámci kapitoly „Národní obrození“ zopakovala, odkud pochází pěkný český pozdrav nazdar. V těchto dnech sice nevybíráme do kasiček na obnovu Národního divadla, hodila by se spíše sbírka na státní rozpočet, jehož deficit stoupá stejně rychle jako rozbouřené hladiny řek, ale připomenout si něco málo národní hrdosti rozhodně neuškodí.
Mnozí lidé pocítili v pátek večer radost, když si přečetli, že Evropský parlament drtivou většinou schválil rezoluci, která ostře odsoudila našeho trestně stíhaného premiéra. Z mezinárodní ostudy máme kabát, ale s Babišem to nepohnulo a drze natočil další dehonestující video pro svoje „čaulidi“, aniž by se jako premiér k této důležité věci vyjádřil. Asi nám musí postačovat slova jeho firmy Agrofert.
Zřejmě v reakci na to začal nejmilejší plukovník v záloze strašit druhou vlnou a taky tím, že se možná jednou stane i ministrem. Obě představy jsou značně děsivé, ale obyčejný český člověk se má ve strachu hrbit a ne se starat o to, co dělá vrchnost!
Na podzim nebo klidně i někdy jindy, asi podle toho, kolik pozitivních testů vytáhne kouzelník Adam Vojtěch zrovna z rukávu, nás vláda může bez jakékoli kontroly a bez jakýchkoli důkazů znovu vsadit do vězení. Právě tam nás chce mít. Ekonomiku už zničila, zakryla nám ústa náhubky, dětem sebrala vzdělání, ženy uvěznila doma u plotny, podnikatelům vzala práci a všem svobodu a lidská práva. Soudy, hlavně ten Ústavní, její řádění bez mrknutí oka a bez jakékoli hlubší emoce posvětily. Právě a jedině ony jsou vinny vším, co se stalo a co se ještě stane.
Občané, nemůžete se spoléhat na stát. Máte jen sami sebe a jeden druhého. Pojďte proto na demonstraci. Pojďte říct, že tento stát už nechcete. Pojďte volat na zdar České republiky, ale takové, která vás bude mít v úctě a ve které nebude hanbou žít a mít děti.