Mnoho ordinací po celém Česku je v těchto dnech zavřených. Každý si musí být vědom toho, že být lékařem je profese náročná, odpovědná a složitá. Lékaři neslibují, že se budou věnovat jen zdravým, ale z podstaty věci pracují právě s nemocnými. Je jasné, že některé nemoci jsou hodně infekční a některé mají dokonce velkou smrtnost. Nikdo by asi nechtěl být felčarem v době morových epidemií, kdy mrtví splývali se živými. Ač s lékaři soucítíme a sami chápeme, že je neodpustitelným hříchem Babiše a ministra zdravotnictví, že nemají nemocnice a praktici ani specialisté pomůcky, není to důvod pro neposkytování péče. Nikdo lékaře popravdě neinformuje o tom, že jim za uzavření ordinace mohou hrozit vážné problémy. Vyzýváme proto vládu a Českou lékařskou komoru, aby všem lékařům popravdě a otevřeně sdělila, jaké může mít jejich konání následky.
Absolventi lékařských fakult skládají slib o tom, že budou nás pacienty řádně léčit (není to prastará Hippokratova přísaha, jak se stále mnozí z nás laiků poněkud romanticky domníváme). Sponze absolventů na Lékařské fakultě UK zní takto:
Především: že si budete vědomi poslání vzdělání a vědy pro společnost, že budete stále usilovat o společenský pokrok a šťastnou budoucnost lidstva, že své vědomosti a svou činnost zaměříte ku prospěchu všech lidí a své povinnosti budete konat řádně a svědomitě, že budete stále prohlubovat vědecké poznání, ke kterému tato věda došla, a v něm budete stále pokračovat.
Dále: že budete podle svých možností a svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu, že zachováte svůj život a své lékařské umění čisté a bez jakéhokoli provinění a že budete mít na zřeteli jen dobro člověka, že to, co uvidíte nebo uslyšíte při provádění svého povolání nebo vůbec v životě lidí a co by nemělo býti zveřejněno, zachováte v tajnosti.
Konečně: že vždy uchováte ve vděčné paměti Univerzitu Karlovu a její lékařskou fakultu, na níž dosáhnete titulu doktora medicíny/doktora zubního lékařství. Jste si dobře vědomi, k čemu se zavazujete, a jste připraveni složit tento slavný slib na své dobré svědomí?“
Doktorandi: „Slibuji.“
Promotor: „Protože jste se veřejně tímto slibem zavázali, nic již nebrání tomu, aby vám Univerzita Karlova přiznala titul, o který se ucházíte. Proto já, řádně ustavený promotor, vás ze své moci prohlašuji doktory medicíny/doktory zubního lékařství, svěřuji vám všechna práva a zavazuji vás povinnostmi, které jsou s tímto titulem spojeny, na důkaz toho odevzdávám do vašich rukou diplomy, opatřené pečetí Univerzity Karlovy.“
Tímto slibem se musí ve své praxi stále řídit. I když chápeme na lidské úrovni obavy z nakažení novým koronavirem, je třeba lékaře upozornit na to, že odmítnutí péče nebo její neposkytnutí může být problém. Co když se stane, že by některý pacient nebyl vyšetřen a později se zjistilo, že se u něj zanedbala rakovina ve fázi, kdy ještě šla poměrně snadno léčit? Co když bude mít někdo akutní problémy, i když ne život ohrožující (konkrétně nás napadá např. úporná mykóza, kterou dobře zná většina žen. Z toho vám vážně málem přeskočí) a na dveře ordinace se neodbouchá? A co něco horšího – co preeklampsie v těhotenství? Co s bolavým zubem? Má si člověk zajít k místnímu kováři? Co když se u některého pacienta zanedbají první příznaky srdečních chorob? Co neodoperované melanomy, u kterých jde o každičký den? Nejsme lékaři, abychom si uměli představit přiléhavější a nebezpečnější situace, jistě ale jsou. Ohrožení života pacienta a zanedbání péče budou v mnohých zjevné. Má život pacientů s jinými chorobami než koronou taky hodnotu? Nezdá se.
Situaci řeší zákon o veřejném zdravotním pojištění (§ 11 práva a povinnosti pojištěnce) a zákon o zdravotnických službách. Ten v § 48 – 50 upravuje podmínky, za kterých lékař může odmítnout přijetí pacienta do péče. Odmítnout vás může prakticky jen tehdy, Když už jste někde registrovaní, je to ještě jiná situace. V případě krizové situace vás dokonce lékař nesmí odmítnout přijmout do péče vůbec (§ 48 odst. 3). Registrující lékař vás ošetřit musí, ledaže byste samozřejmě potřebovali odbornost, kterou on neposkytuje (na ORL vám holt nebudou sádrovat zlomenou ruku). Domníváme se, že by v případě případných sporů zdravotníci jen těžko prokazovali, že odmítli poskytnout pomoc z důvodu, že došlo k přímému ohrožení jejich života nebo k vážnému ohrožení jejich zdraví. Podle poslední studie z Itálie koronavirus nevypadá (při současném stavu poznání, ze kterého musí zdravotníci vycházet), že jde o nemoc, která kosí všechno, co jí přijde do cesty jako to umí ebola. Podle poslední zprávy z Itálie mělo 99% obětí průměrný věk cca 80 let a polovina měla diagnostikované zvlášť vážné zdravotní problémy: velmi vysoký krevní tlak, cukrovku a vážné srdeční problémy. Další pak měli aspoň dvě tyto nemoci a někteří pacienti byli onkologicky nemocní.
Pokud by lékaři měli tyto problémy, je u nich samozřejmě stav jiný. Tito by zřejmě měli nárok na neposkytnutí péče kvůli vážnému ohrožení svého zdraví. Ale mladí a silní lékaři, u kterých je smrtnost minimální? Obáváme se, že v případě soudu by jejich konání neobstálo. Lékaři by o tom měli vést diskuse a řádně se informovat.
Rozhodně nechceme, aby to lékaři brali jako kritiku. Naopak. Máme o ně obavy. Zdá se nám totiž, že je na to nikdo neupozornil. Následky přitom mohou být pro mnoho z nich hodně drastické. Upozorňujeme také, že je odpovědnosti nezbaví ani žádný pokyn České lékařské komory.
Aktualizace: Pacienty i lékaře upozorňujeme na blog Ondřeje Dostála s podrobnou právní argumentací.