Dost ubohých udavačů na mne podalo za poslední rok podnět k Advokátní komoře. Žádali, abych byla tvrdě potrestaná za to, že si dovoluju neposlouchat oficiální linii a dokonce neberu koronavirus dost vážně, což se projevuje třeba tím, že nepoklonkuju před soudci Ústavního soudu, nebo si troufám dokonce říct, že na těch promile lidí, co umřeli v požehnaném věku s pozitivním testem ani tak moc nezáleží, že mnohem důležitější jsou ti, kdo tuhle šaškárnu přežijí a budou živořit v hrozném světě. Nebo že jsem až tak drzá, že je mi nezáleží na cizích tak moc jako na mých vlastních dětech a že nejsme ochotna potomky obětovat ve jménu jakési vylhané a pofidérní záchrany seniorů. Ne, pořád nejsem ochotna se podvolit a odříkávat covidové mantry, pořád je mi v podstatě jedno, že zemřou nějací lidé, protože lidé umírají, co svět světem stojí a není na tom nic divného a není to důvod pro zničení společnosti. Záleží mi skutečně jen na těch, kteří trpí a budou trpět kvůli tomu, že většina lidí podlehla hloupému strachu.
Jsem ráda, že Advokátní komora nezahájila kárný postih. Ne kvůli sobě (to vysvětlím níže), ale kvůli ostatním. Advokáti i koncipienti musí mít svobodu slova a musí mít právo se vyjadřovat, když jsou pošlapávána základní práva. Nesmí být zastrašováni a umlčováni. Jsem vděčná, že Advokátní komora není jen banda starších ješitných pánů, jak ji já často vidím, ale že si dokáže zachovat zdravý rozum. Ve skutečnosti by měla Komora dát vůbec pokoj s tím směšným řešením advokátů za „snižování důstojnosti advokátního stavu.“ Se smiřte s tím, že advokáti mezi veřejností opravdu důstojnosti nepožívají. Nejste malá mimina, aby vám to snad vadilo. Komora by měla řešit jen situace, kdy advokát poškodí klienta, ukradne mu peníze, špatně ho zastupuje a způsobí mu tím újmu. Všechno ostatní je přitroublé.
Vyjádření ČAK k udání Ústavního soudu.
Vyjádření k podnětu toho druhého udavače, advokáta Filipa Nečase, najdete tady.
Mě už se ČAK a její činnost netýkají. Skončila jsem s koncipientstvím (takže na mne už opravdu nemá cenu psát udání). A ano, jeden z důvodů byla šikana ze strany Komory. Se mnou totiž řízení zastavili, s Davidem ale další nesmyslné věci vedou. Nedokážu tu pomstychtivost vydýchat, kroky Komory jsou jednou z příčin, proč mi buší srdce a proč v noci tak špatně spím a za rozbřesku koukám do stropu a cítím strach. Myslím si, že jestli něco snižuje důstojnost advokátního stavu, tak je to právě a jedině skutečnost, že advokáti ke koronaviru mlčeli a mlčí dál a na ty, kdo se ozývají, jen útočí.
Pane Jirousku, předsedo Advokátní komory, nikdy, nikdy, nikdy nezapomenu, co jste napsal loni na jaře. Strašně jste mne zklamal a doufám, že to ani dějiny nezapomenou. Až budou advokáti v budoucnu, jestli to ještě bude vůbec možné, dělat výstavu „Advokáti proti totalitě“, vy tam doufám oslavovaný (po boku Milady Horákové a dalších odvážných) nebudete. Jsem ráda, že jsem přestala být koncipient. V takové společnosti, kterou nabízí advokáti, já být nechci. Dokonce teď, když píšu tento blog a musím si číst na Advokátním deníku to vaše „slovo předsedy nazvané „Život, zdraví, svoboda a čest“, abych našla citace uvedené níže, se mi hnusem, bezmocí a odporem úplně třesou ruce.
Vladimír Jirousek, předseda Advokátní komory