V našem novém krásném světě si může každý dělat, co je libo, je-li zastánce toho, že:
a) je zde strašlivá pandemie,
b) 30. 000 zemřelých za rok a čtvrt bůhví z jakého důvodu z více než 10 500 000 lidí je naprosto, ale naprosto děsivé číslo,
c) očkování je jediné spásné řešení a hlavně, že
d) umírat budou přednostně ti hloupí – ti co sednou na lep ruské dezinformační kampani a nenechají se naočkovat.
To poslední je výrok Jaroslava Flegra, který si ze všeho nejradši povídá s tím svým kocourem a děti považuje za obludné zrůdy – toxický odpad. Protože v naší slavné republice jsou dnes takoví lidé zákonem chráněni, nemělo žádný význam trestní oznámení, které na tohoto „člověka“ podala řada lidí za jeho neuvěřitelně odporné výroky. Státní zástupkyně, jakási Táňa Dočekalová, to všechno shodila ze stolu s bizarním odůvodněním:
„Je třeba uvést, že je třeba striktně rozlišovat mezi informací jako takovou, která může být pravdivá či nepravdivá, a analýzou, názorem či komentářem, který může sice vycházet z nějaké odbornosti, ale v zásadě vyjadřuje subjektivní přesvědčení či postoj toho, kdo tuto analýzu či názor podává. V takovém případě se lze jen stěží posoudit pravdivost či nepravdivost takového názoru a je pak na každém jednotlivci, jak si ho vyhodnotí, a to jak s přihlédnutím k osobě autora, tak i v porovnání s informacemi a dalšími názory, které má k dispozici. Vzhledem k nedostatku objektivní stránky trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku, tedy šíření nepravdivé zpráv, je pak již úmysl autora z hlediska trestního práva lhostejný, je tedy irrelevantní že prof. Flegr v některých rozhovorech připustil, že jeho záměrem bylo „strašit“.
Milá Táňo, tak můžu teda třeba říct, že jsi úplná kráva? Je to v pohodě? Vycházím ze své právní odbornosti a to, co jsi napsala, považuju za hovězinu, tj. se domnívám, že autor té slátaniny musí být kus hovězího dobytka. Ber to jako subjektivní přesvědčení nebo postoj. Je faktem, že by mi takové prohlášení přišlo drsné, přitažené z vlasy a obecně nevhodné a nepravdivé, ale to jsem ještě nevěděla, jak se na to státní zastupitelství dívá. Teď jsem poučena, že můžu dělat a říkat, co chci.
Lidi, mně je na zvracení z toho, že musím ze svých daní hradit miliony, které ženská jako Dočekalová a jí podobní státní zástupci nebo soudci ročně dostávají za práci, která vysloveně škodí občanům této země. Smiřuju se s tím stále hůř, stejně jako s tím, že z mých daní jdou odměny „lékařům“, kteří bezostyšně propagují očkování, z mých peněz jsou placeni učitelé, kteří byli schopni dětem udělat to, co jim udělali… nevím, jak v této společnosti budeme schopni dál koexistovat. Opravdu nevím…
Všechny moudra státní zástupkyně Táni Dočekalové si přečtěte zde.