„Je to respirační onemocnění, které je sice mírně závažnější než chřipka, ale není to mor. Někteří lidé se chovají, jak kdyby přišla morová rána a druhý den bychom měli vymřít. To se nikdy nestane.“ Generálmajor Prymula, 27. 2. 2020

Souhlasíme s naším vrchním velitelem, že SARS-CoV-2 není mor. Už proto, že původcem moru není vir, ale bakterie Yersinia. Protože pandemie jsou situace, které všechny státy musí předvídat (už proto neplatí hystericky omílané výmluvy, že „se na to nešlo připravit“), zpracovávají jejich ministerstva zdravotnictví pandemické plány. Učinilo tak samozřejmě i to naše dávno před příchodem tohoto milého viru.

Dočtete se v něm řadu zajímavostí, pokud jste tedy natolik schopní čtenáři, že zvládnete 53 stran textu. Celý plán vychází z bolavých zkušeností 20. století, kdy jsme čelili mnoha velmi vážným chřipkovým epidemiím (a ano, pro otravné rýpaly – víme, že to NENÍ chřipka, ale přečtěte si prosím pandemický plán, abyste pochopili, že se samozřejmě vztahuje na všechna vážná virová respirační onemocnění).

Málo se o tom mluví, ale španělská chřipka nebyla jedinou smrticí pohromou minulého století. Podívejme se na další pandemie a hlavně na počet jejich obětí. Jak to, že svět po těchto epidemiích byl pořád stejný, když dnes se říká, že už takový nikdy nebude?

1. Španělská chřipka (H1N1) – 1918/1919: mrtvých 20-50 milionů (nejzasaženější věková skupina: dospělí)
2. Asijská chřipka (H2N2) – 1957/58: mrtvých 1-4 miliony (nejzasaženější věková skupina: děti)
3. Hongkongská chřipka (H3N2) – 1968: mrtvých 1-4 miliony (nejzasaženější věková skupina: všichni)
4. Pandemic (H1N1) 2009: mrtvých dosud nestanoveno (nejzasaženější věková skupina: mladí dospělí)

Romantické názvy nemocí jako je Hongkongská chřipka už dnes nepotkáte. Podle požadavků WHO nemají být nazývány tak, aby stigmatizovaly nějaké město nebo stát.

V pandemickém plánu se uvádí, že nástup pandemie charakterizuje (tj. o tom zase měla vláda vědět):

• rychlý postup infekce, což poskytuje velmi málo času pro implementaci nutných opatření, ad hoc zahlcení a přetížení zdravotnických zařízení dané nárůstem poptávky po lékařském ošetření, nedostatek odborného zdravotnického personálu
• opožděná a limitovaná dostupnost pandemické chřipkové vakcíny, limitovaná dostupnost antivirotik a antibiotik stejně jako léčebných přípravků nutných pro terapii jiných chorob
• potenciálně závažný nedostatek personálu a výrobků, což je výsledkem přerušení klíčové infrastruktury a služeb a kontinuity všech obchodních i vládních sektorů
• negativní dopad na sociální a ekonomické aktivity komunit, který může přetrvávat ještě dlouho po ukončení období pandemie
• národní připravenost je pod drobnohledem veřejnosti, vládních agentur a médií
• globální stav nouze limituje potenciál mezinárodní pomoci

Až bude Babiš tvrdit, že on nic, on muzikant, nevěřte mu. Vláda měla být připravena. To, že některé jiné vlády (ne všechny!!! – čest výjimkám, které se o své občany umí postarat) jsou podobní lajdáci, nikoho neomlouvá.

Pokud jde o to, že onemocní mnoho občanů, v Pandemickém plánu se uvádí:

„Pandemie chřipky, ke kterým došlo v průběhu 20. století, však postihly mnohem větší počet obyvatel než epidemie sezónní chřipky, onemocnělo 30–50 % obyvatel. První pandemie 21. století měla naštěstí mírnější průběh i následky, než se v jejím počátku očekávalo, a nemocnost byla srovnatelná s běžnou sezónní chřipkou. Nicméně i v průběhu této pandemie docházelo u významné části osob k těžkému průběhu chřipkové infekce a k úmrtím. V rámci EU bylo 80% úmrtí evidováno u osob mladších 65 let (u sezónní chřipky dochází k 90% úmrtí u osob nad 65 let), přičemž 30% zemřelých byly zcela zdravé osoby. Významnou proporci úmrtí a těžkých stavů představoval akutní respirační distress syndrom (ARDS), který se u běžné sezónní chřipky vyskytuje jen zřídka. Právě tato skupina těžkých průběhů pandemické chřipky poukázala na zásadní limitaci péče o nemocné – na dostupnost intenzivní péče, což je relativně nový moment, který je nutné v připravenosti na další pandemii adekvátně zohlednit.“

Opět si říkáme: jak je možné, že vláda má plán a není schopna ho ani z 1 % naplnit, kdy sám plán obsahuje i potřebná opatření???

Nejsme sami kdo se ptá. Předseda Rady Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich k tomu říká: „Musíme to tak dělat svépomocí a poslední měsíc neděláme nic jiného, než že sháníme ochranné pomůcky. Distributoři nám říkají, že prioritně jsou zásobovány státní nemocnice, my to tak musíme dělat bočními uličkami… Teď jsme zásobeni na několik dní. Jestli ale nějaký pandemický plán existuje, tak v praxi nefunguje.“

A my se ptáme, Babiši, ty lotře, kde jsou informace o tom, jak jedná Ústřední epidemiologická komise jako pracovní orgán vlády pro případ pandemie? Právě ta komise, která má vládě doporučovat přijímání nutných opatření? Kde jsou nějaké zápisy z jejích schůzek, její doporučení? Kde jsou skuteční odborníci? Nebo platí jako za vlády Ludvíka XIV., že stát jste vy, Babiši a Prymulo?

Na závěr jen upozorníme na jednu nepěknou větu z Pandemického plánu: „Většina expertů se shoduje v tom, že není otázka, zda-li přijde další těžká chřipková pandemie, ale kdy přijde…“ U voleb přemýšlejme, jestli chceme, aby příště byli u vesla zase takoví lumpové jako teď. Co když půjde o mnohem horší enmoc, než je tento koronavirus? Jestli ovšem ještě nějaké demokratické volby budou. Zatím to tak nevypadá.

%d bloggers like this: