S postupujícím tlakem vlády na očkování se setkáváme se stále podivnějšími dotazy. Jeden z posledních je: „Může mi stát nařídit léčení koronavirové nákazy?“ připomínáme, že jde skutečně o léčení a nikoli o nucenou izolaci v nějakém zařízení, kterou třeba může nařídit slovenský stát těm, kdož se vzpírají izolaci u sebe doma. Našemu ministru zdravotnictví se podobná hrůza zatím „protlačit“ nepodařila, ale to neznamená, že se o to sakra silně nepokouší.
Jsme si samozřejmě vědomi toho, že vzhledem k nefunkčnosti zdravotnictví, které celá léta nikdo nerozvíjel, je to spíš otázka teoretická a těžko někdo bude k hospitalizaci nucen. Je ale zajímavé vědět, co všechno si stát vůči občanům může dovolit.
Opět zákon o ochraně veřejného zdraví
Mnoho lidí si asi myslí, že slovem roku 2020 bude koronavirus nebo spíš rouška. Pro mě je to slov několik: zákon o ochraně veřejného zdraví. Myslím, že jsem se loni nezabývala žádným jiným zákonem stovky a stovky hodin.
Co tedy říká zákon č. 258/2000 Sb. o nuceném léčení infekčních nemocí? Podle § 70 jsou fyzické osoby za účelem ochrany před vznikem a šířením infekčních onemocnění a k omezení jejich výskytu povinny se podrobit se léčení infekčního onemocnění stanoveného v prováděcím právním předpise.
Důležité tedy je, která onemocnění stanoví onen prováděcí předpis. Je jím vyhláška č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče. Seznam je v příloze č. 2. Jde o tyto nemoci.
- Akutní virové záněty jater
- Antrax
- Dengue
- Hemoragické horečky
- Cholera
- Infekce CNS mezilidsky přenosné
- Mor
- Paratyfus
- Syfilis v I. a II. stadiu
- Přenosná dětská obrna
- Pertuse v akutním stadiu
- Ricketsiózy
- SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou
- Spalničky (ale ale, že by ta naše spalničková žaloba měla přece jen smysl?)
- Trachom
- Tuberkulóza
- Tyfus břišní
- Úplavice amébová
- Úplavice bacilární v akutním, stadiu onemocnění (v případě bezpříznakového nosičství původce onemocnění je možné propustit pacienta do domácího prostředí pouze se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví).
- Záškrt
- Další infekce podléhající hlášení Světové zdravotnické organizaci
- Projevy nemocí nebo událost, která představuje možnost propuknutí nemoci podle článku 1 Mezinárodního zdravotního řádu (IHR 2005), která je podle přílohy rozhodnutí č. 2119/98/ES nemocí přenosnou.
Jak vidíte, na seznamu jsou nemoci, které jsou mnohem méně děsivé, než covid, na který umírá sotva 0,3% nakažených lidí, spíš méně. Kam se na covid hrabe mor, obrna, úplavice nebo tyfus.
Nemoci podléhající hlášení WHO a Mezinárodní zdravotní řád (IHR)
O Mezinárodním zdravotním řádu si můžete přečíst víc informací na stránkách Státního zdravotního ústavu. Původně se povinné hlášení nemocí WHO týkalo jen některých chorob, těch skutečně vážných. Časem se ale státům uložila povinnost hlásit všechny události, které mohou vyvolat tzv. mimořádnou událost ohrožující veřejné zdraví mezinárodního významu. Kupodivu bylo od vydání předpisů v roce 2005 vytvořeno mnoho takových mimořádných událostí: prasečí chřipka, výskyt polia v roce 2014, viru ebola v tom stejném roce a výskyt zika viru v roce 2016. Všechno to byly skutečně příšerné věci, které změnily svět, že.
V únoru 2020 vyhlásila WHO koronavirus za „mimořádnou událost ohrožující veřejné zdraví mezinárodního významu (Public Health Emergency of International Concern – PHEIC) řídí podle mezinárodního zdravotního řádu (IHR), část III. Je tedy podle nás faktem, že koronavirus je nemocí, u které lze nařídit léčení podle bodu 21 vyhlášky.
Mezi kategorie přenosných nemocí podle rozhodnutí č. 2119/98/ES patří:
- Nemoci, jimž lze předcházet očkováním
- Sexuálně přenosné nemoci
- Virová hepatitida
- Nemoci přenášené potravou
- Nemoci přenášené vodou a nemoci závislé na prostředí
- Nazokomiální infekce
- Jiné nemoci přenášené nekonvenčními činiteli (včetně Creutzfeld-Jakobovy nemoci)
- Nemoci jmenované v mezinárodním zdravotních předpisech (žlutá zimnice, cholera, mor)
- Jiné nemoci (vzteklina, tyfus, virová krvácivá horečka, malárie a další, zatím nespecifikované vážné epidemické nemoci atd.).
Je otázkou, zda od okamžiku, kdy existuje očkování (je vážně problémem ČR a ne jejich občanů, že není schopna na rozdíl například od státu Izrael zajistit naočkování zranitelné populace, což je maximálně 2 miliony lidí, ale bude to nejspíš méně), se dá bod 22 použít pro donucení k léčbě. To je ale samozřejmě ten nejpřísnější doslovný výklad, který je ovšem na místě, jde-li nám všem, kteří se na rozdíl od politiků musíme živit prací, doslova o krk.
Přiznám se bez mučení, že nechápu, jaký je rozdíl mezi body 21 a 22 vyhlášky (nemoci hlášené WHO a nemoci podle Mezinárodního zdravotního řádu). Budu případně vděčná za informaci.
Co se stane, když se léčit nebudu?
Zjistí-li orgán ochrany veřejného zdraví, že se fyzická osoba nepodrobila léčení infekčního onemocnění, stanoví jí rozhodnutím poskytovatele zdravotních služeb, který toto léčení zajistí. Příslušným k rozhodnutí je orgán ochrany veřejného zdraví v místě, kde se fyzická osoba zdržuje. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Je možné proti rozhodnutí následně podat správní žalobu.
Jak jsme ale psali v úvodu, nejsme si jisti, zda to hrozí teď, není ale vůbec vyloučeno, že ve fázi, kdy budou všichni šťastní proočkovaní a dojde na segregaci neočkovaných, že na takové metody taky dojde. Nadějné vyhlídky, že?