Dnes nám přišlo jedno zajímavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jeden Davidův klient žaloval proti opatření, kterým bylo zrušeno testování zaměstnanců, a chtěl, aby bylo obnoveno, neb je to evidentně (dle slov samotného ministra) zázračný prostředek, který nám pomáhá vyhrávat nad nejhorším virem všech dob. Soudci NSS se také celou dobu klonili k tomu, že samotesty představukjí „jakési hrubé síto“ a celkově je to výborné protiempidemické opatření. Jejcih zrušení bylo tedy z této perspektivy naprosto nepochopitelné.
Daný klient, majitel obchodu, který byl kvůli mnohaměsíčnímu řádění smrtky maskované za covid zcela evidentně poškozen celou situací a právoplatně se obává, že když se od testování upustilo, lidi si klidně jezdí na dovolené do zahraničí, v hospodách nikdo nic nekontroluje a lidi se utrhli ze řetězu, na podzim se nám to všechno, stejně jako loni, vrátí a budeme tu mít desetitisíce nakažených denně (přece delta mutace) a zase se všechno zavře. Ministerstvo tedy testování zrušilo protiprávně, neboť to bylo opatření, které, jak ostatně potvrdil výše zmíněný soud, zasahuje do práv občanů jen minimálně a tento zásah navíc stojí za to, že zachrání byť jeden jediný život starého a/nebo nemocného člověka a zabrání kolapsu českých přetížených nemocnic a zdravotníků.
Ministerstvo i soud reagovaly na předestřenou argumentaci (vzhledem k předchozím nesmiřitelným postojům k těm, kterým se testování nelíbilo), prazvláštně. Posuďte sami.
Podle ministerstva „navrhovatel uvažuje o hypotetických dotčeních v budoucnu, přičemž do svých úvah zahrnuje spoustu proměnných, jejichž vývoj nelze jednoznačně predikovat.“
Dobře, to chápu. Tak proč, sakrapárek, máme všechna stávající opatření? Jak tedy může ministerstvo predikovat, že třeba rouškové opatření nebo obchodní opatření taky nepracují s jakýmisi hypotetickými proměnnými a nevedou vůbec k žádnému výsledku, protože se na podzim nic nestane a virus vymizel a už se nehodlá vrátit? Pak by přece vůbec nedávalo smysl, aby byl nějaký pandemický stav, není-li zde hrozba návratem viru a to, že se podnikatel obával zhoršení situace na podzim je jen jakýsi výplod jeho mysli?
Zaujalo mne dále, že ministerstvo soudu docela otevřeně lže. Prý totiž při přijímání opatření „uplatňuje svůj odborný úsudek.“ To mi přijde hodně troufalé, vždyť něčemu takovému nevěří už ani děti, které půjdou v září do první třídy. No ale vraťme se od jedovaté vsuvky k rozhodnutí NSS.
Ministerstvo tvrdí, že při rušení povinného testování v zaměstnání“ přezkoumalo, jak mu ukládá § 3 odst. 7 pandemického zákona, dosud vydaná opatření, zhodnotilo jejich potřebnost a s ohledem na pozitivní trend ustupující pandemie upustilo od některých aktuálně nadbytečných opatření, což i náležitě odůvodnilo.
No tomu bych se tedy taky docela zasmála (kdyby to nemělo tak tragické dopady na nás na všechny). Jak je možné, že testování v práci třeba není, ale podmínění vstupu kamkoliv očkováním nebo testem potřeba je, když pandemie ustupuje??? Sorry jako, to nedává smysl.
Ministerstvo dále u soudu uvedlo, a teď pozor, že „stát má využívat své kompetence a zasahovat do práv a povinností jen tam, kde je to nezbytné. Pokud by odpůrce nadále i v době ustupující pandemie trval na všech opatřeních, která přijal v době kulminující pandemie, bylo by to v rozporu s touto základní zásadou.“
To po roce a půl šlapání po Listině nevymyslíš. Řekla bych, že úředník, který psal vyjádření k této žalobě musel být zpocený až na zadku.
Tak dál, k tomu hlavnímu. Ministerstvo píše:
Navrhovatel odkazuje na rozsudky, které pozitivně hodnotily testování jako efektivní způsob zvládání pandemie, avšak nebere v úvahu to, že tyto rozsudky byly vydány v době, kdy očkování nebylo široce dostupnou možností. Současná „proočkovanost“ populace umožňuje na některých opatřeních již netrvat.
Je-li tedy široce dostupné očkování, a očkovat se může skutečně každý (až na naprosto zanedbatelný počet těch, kdo mají k očkování kontraindikaci – jde o jednotky lidí), testování zdravých není zapotřebí. Proč se tedy mají krucipísek testovat děti ve škole, když testování v době očkování již evidentně nelze hodnotit jako pozitivní počin?
Když jsem se dosyta vysmála ministerským hlupákům, přejdu k NSS. Tam je to taky docela psina, protože soud zopakoval, že na obavy z podzimních restrikcí nejsou reálné, ale jen hypotetické. Tak to je fajn. Zjevně se na podzim už nic zvláštního nestane a rozhodně za to případně nebudou moci ti, kdo se netestovali. Podnikatelé se taky nemusí bát, prostě pohoda jazz. Máme to černé na bílém.
Zásah do svých práv (práva podnikat, ale též svobody pohybu a, slovy navrhovatele, možnosti vést běžný život) tak navrhovatel spojuje nikoliv s napadeným opatřením, ale s hypotetickou situací, která může podle něj nastat v budoucnu a která může vést k přijetí nové regulace a omezení jeho činnosti (života). Zásah do svých subjektivních práv tak nespojuje přímo s tímto opatřením, ale s dosud obtížně předvídanou situací, která může být vyvolána celou řadou faktorů, kterou nelze nyní jakkoliv předvídat a která vůbec nemusí být jen v příčinné souvislosti s napadeným opatřením a zrušením dříve stanovených povinností souvisejících s „plošným“ testováním. Tvrzený zásah či omezení subjektivních práv navrhovatele je tak zcela hypotetický a v žádném případě z těchto jeho tvrzení neplyne přímý a nezprostředkovaný vztah napadené regulace k jeho právům (zejména nebýt nepřiměřeně omezen v právu na podnikání).