Dnes na mne v e-mailové schránce Stavu bez nouze čekala jedna dojímavá zpráva. Na základě ní si říkám, že je na čase se taky jednou chovat slušně vůči lidem v nadpisu, kteří, byť jsou jejich profese velmi zatíženy koronavirovou lží, sami za sebe chápou význam právního státu, svobody a lidství.
Nepochybuju o tom, že existují policisté, kterým se otvírá kudla v kapse, když vidí zásahy „kolegů“ proti občanům. Nepochybuju o tom, že žijí lékaři, kteří jen zírají na to, co se ve zdravotnictví všechno může stát (je mi ale jasné, že já sama nechápu ani promile toho, co se ve zdravotnictví reálně dělo už dřív). Nemám ani stín pochybnosti, že jsou mezi námi zdravotní sestry, které nepláčou v médiích nad tím, že v nemocnicích leží pacienti s pozitivním PCR testem a neviní z jejich zdravotního stavu ty, kdo jen chtějí normálně žít. Nade vším pochybnost vím, že jsou v naší zemi učitelé, kterým záleží na dobru dětí a dělají maximum toho, co můžou, proti zvůli, které jsou všichni ve školách vystaveni.
Víte, i když se stěhuju na venkov, i když už sbírám informace o tom, jak se stát hospodářem a chovat ve chlívku kozu (což bude tedy akce století pro takového měšťáka jako jsem já, chudák koza), i když jsem nacpala špajzku potravinami na celou zimu a i když si dělám zásoby léků a řeším, kolik je k dispozici dřeva do kamen, pořád doufám, že právě ti, o kterých píšu, se nedají. Že máme naději a že se nakonec všechno v dobré obrátí. Proč by to tak nemělo být, říkám si. Je přece nesmysl, aby vyhrálo zlo. Tak svět nefunguje. Moc se tímto omlouvám výše uvedeným, že o policistech píšu jako o švestkách, o lékařích ještě hůř a pro učitele nemám slušné pojmenování. Já sama nevím, jak to rozlišovat, jak negeneralizovat a jak být v tomto ohledu spravedlivá. Sorry jako, neberte si to osobně. Jsem jen pitomá namyšlená právnička, ale snažím se.
Přeju vám všem hodně sil. Docela vás potřebuju.