Myslím, že Městský soud v Praze rozhodl o žalobách vojáků týkajících se povinného očkování poměrně rozumně. Výsledek není vůbec špatný. Je dokonce možné říci, že jde o výhru. Bohužel nemám k dispozici rozhodnutí, a tak musím vycházet jen z toho, co se píše na České justici.
Vojáci spatřovali nezákonný zásah ve sdělení hlavní hygieničky MO z 15. prosince 2021, dále v nařízení náčelníka generálního štábu z 21. prosince 2021 a v nařízení velitele vzdušných sil z 28. prosince minulého roku. V žalobě tvrdili, že na základě nich jim nadřízení mají ukládat povinně se očkovat, první dávka měla být povinně provedena do konce ledna. Dokonce uvedli, že je jim vyhrožováno kázeňským postihem či trestním stíháním, pokud tento rozkaz neuposlechnou. Dále popsali, že jsou omezováni již nyní: nesmí jíst společně s ostatními v jídelně či že jsou jim neodůvodněně snižovány odměny.
Městský soud na to řekl:
Podle pondělního rozhodnutí soudu však v tomto případě vojáci nedoložili, že by vůči nim směřoval konkrétní rozkaz jejich nadřízeného, aby se podrobili očkování. Sami uvedli, že se jednalo o neformální pokyny s tím, že závazná jsou pro ně nařízení náčelníka Generálního štábu a velitele vzdušných sil. Sama neformálnost není podle soudu pro posouzení zákonnosti rozhodující, klíčové je tento úkol specifikovat, tedy datem, místem a původcem. Stejně tak to platí i pro tvrzení ohledně znevýhodnění, která je mají k očkování přinutit. I ta mohou při jejich doložení představovat nezákonný zásah. Obě žalobou napadená nařízení pak podle soudu přímo proti vojákům nesměřují, ukládají pouze povinnosti jejich nadřízeným. Nezákonný zásah, pokyn či donucení by představoval až konkrétní rozkaz velitele vůči žalobcům, pak by ovšem takové jednání nebylo možné přičítat žalovanému, v tomto případě MO, neboť ten podle názoru soudu není tím služebním orgánem, který donucující rozkaz vydal. Za donucující akt nelze podle soudu považovat ani sdělení hlavní armádní hygieničky, které je pouhým informačním či metodickým pokynem.
Vojáci teď aspoň ví, na čem jsou. Dokud nebude mít armáda tolik odvahy, aby vydala skutečný rozkaz k očkování (který podle mne vydat může, a to i bez očkovací vyhlášky a bez novely Pandy a dalších nesmyslů – to se potvrdilo v minulosti, kdy se vojáci museli podrobit různým jiným očkováním), můžou pouštět kecy nadřízených jedním uchem tam a druhým ven a proti šikaně spočívající v diskriminaci vůči vopíchaným kolegům se bránit. To je ale na roky a kulový záleží na tom, že je to „v rozporu s Listinou“. Záleží tedy čistě na vojácích, jak vážně celou věc myslí a jestli jsou nebo nejsou skutečně ochotni něco udělat nebo se prostě rozhodnou podvolit se. Jestli někdo čeká, že to bude bez očkování (a do budoucna bez dalších požadavků ze strany státu týkajících se např. ochrany klimatu) procházka růžovou zahradou, tak by to měl radši vzdát hned.