Včera a dnes děti psaly (online, jak jinak v dnešní době) školní testy k přezkoušení. Dopadlo to velmi dobře, já jsem se mohla přestat bát, že jsem to celé domácí vzdělávání úplně zeslonila a že nic nebudou umět a potomci mají do 17. 1. prázdniny, jak jsme jim přislíbila, když si s testy pohnou a nebudou zbytečně lelkovat. Mojí povinností rovněž bylo navrhnout jim hodnocení, přičemž jsem asi vostrá učitelka, protože synovi jsem dala dvojku z výtvarky a hudebky a dceři zase z tělocviku, protože mne doopravdy vytáčí, jak líní jsou.
Známky ale nejsou podstatné, je koneckonců úplně lhostejné, kolik jendiček či dvojek škola hažartům udělí. Smysl příspěvku je totiž dočista jiný. Chtěla jsem hlavně povzbudit ty, kdo kvůli událostem posledních dvou let o domácím vzdělávání uvažují, aby se nebáli. Za mne je to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy učinila, dětem více než prospívá a vím na beton, že bych už nikdy nedovolila, aby se do školy vrátily, leda by o to doopravdy hrozně moc stály a měly to vyargumentované tak, aby mne přesvědčily. (No, ale někdy jim návratem do školy vyhrožuju, pročež pak děti na chvíli poslouchají jako hodinky, aby tam nemusely.)
Na tom, že domácí vzdělávání funguje, ale mají lví podíl naši noví přátelé. Jak, ptáte se? Protože nám „poskytují“ svoje potomky k zajištění sociálních kontaktů, což je více než báječné, skvostné a parádní dohromady. Musím říct, že si toho vážím, jako máločeho jiného v životě.
Jestli chcete dopřát dětem i sobě svobodu, jděte do domácí školy. Žádné vstávání na osmou, žádné zdržování se s nesmysly, žádná „politická výchova“, žádná indoktrinace s CO2 nebo politickým islámem, žádné hloupé elektronické žákovské a požadavky. Učiňte stejně jako my konec školnímu teroru! Je to osvobozující a svobodné a volné. A navíc si jako učitel v domácí škole klidně můžete dát pivo k obědu, který si děti samy uvařily.