Dnes jsme jeli s dětmi do lesa, dokud ještě smíme. Vzali jsme to přes blanenskou cukrárnu Severka, kterou milujeme už od roku 2008, kdy jsme v Blansku chvíli bydleli. Silnice od Lipůvky na Blansko se klikatí v mnoha serpentinách a mě napadlo zeptat se Emy, jestli zná svoje práva dítěte. Ukázalo se, že mezery jsou kupodivu značné, a tak jsme hned prošli Úmluvu o právech dítěte.
Když jsme došli k článku 27, který přikazuje státům, aby uznaly právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj, rozhodli jsme se, že se holt Emka znova optá ústavních soudců, jestli ji ještě pořád tak nenávidí, nebo jestli si to třeba od jara nerozmysleli a nechtějí uznat, že má mnoho práv, která musí stát respektovat a vytvářet podmínky pro jejich naplňování.
Proto se to dítě, které se musí bít za svá práva jako zkušený partyzán, znovu obrátí na Ústavní soud a bude žádat jasnou odpověď na jednoduchou otázku: „Má můj život vůbec nějakou cenu? Mám právo ho prožít kvalitně nebo mi dovolíte jen přežívat? Mám svůj mladý život obětovat pro to, aby přežili velmi staří a velmi nemocní, jak je mi dnes a denně vnucováno? Mám se vzdát práva na vzdělání, na životní úroveň, na ochranu zdraví, na trávení volného času? To mi vzkazujete? A z jaké pozice tak činíte?“
Můžete si myslet cokoli, ale my to s dcerou probrali. Je nadaná a chytrá a rozumí lépe tomu, co se dnes děje, než mnozí dospělí. Sama klade otázky a sama si na ně hledá odpověď. Vidí, že nesmí chodit do školy, do kroužků, nesmí mít kamarády a že možná bude svoje dny, které by měly být protkány radostí a získáváním znalostí ku prospěchu ostatních, znovu trávit tím, že bude sedět sama zavřená doma u obrazovky počítače. Není hloupá – chápe, že to, co se děje, je jedním obrovským bezprávím a že se právě teď rozhoduje o její budoucnosti, která díky ustrašeným dospělým vypadá mimořádně černě.
Proto my jako její zákonní zástupci píšeme za Emu a za všechny děti ještě jednu ústavní stížnost, ve které žádáme to, aby jí ústavní soudci bez servítků řekli, jestli je pro ně cenná lidská bytost, nebo jí dovolují už jen přežívat bez nároku na cokoli.
Vybíráme několik článků z Úmluvy o právech dítěte. Posuďte sami, jestli jsou dodržovány a jestli smí dnes privilegovaná část společnosti žádat ochranu na úkor dětí.
Článek 24 odst. 1: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání rehabilitačních a léčebných zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým službám.
Článek 27 odst. 1: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.
Článek 28 odst. 1: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva a na základě rovných možností zejména:
a) zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání,
b) podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání zahrnujícího všeobecné a odborné vzdělání, činí je přijatelné a dostupné pro každé dítě a přijímají jiná odpovídající opatření, jako je zavádění bezplatného vzdělání a, v případě potřeby, poskytování finanční podpory,
c) všemi vhodnými prostředky zpřístupňují vysokoškolské vzdělání pro všechny podle schopností,
d) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělání a odborné přípravy k povolání,
e) přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke snížení počtu těch, kteří školu nedokončí .
Článek 31 odst. 1: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti.