Jestli doba covidí něco přinesla, tak obrovské zklamání nad tím, jak vám lidi, kterým jste věřili, lhali, až se jim od huby prášilo. Ze strachu, z pohodlnosti, aby je někdo z něčeho nobvinil… nevím. Někteří jiní sice nelžou, ale podivně se vykrucují anebo zaobalují jindy přínosné názory do podivných kudrlinek.
Když jsem se dívala na blog Aktuálně, abych si ověřila, že skutečně prakticky nikomu nevadí, že médium zakazuje lidem sdělovat své názory, naopak že to mnozí podporují, narazila jsem ke svému zklamání na blog Oldřiha Kužílka, který je pro nás právníky takovým guru v oblasti práva na informace.
Kužílek se bohužel podivným způsobem zastává otřesného jednání vlády a označuje počin Zlatého špendlíku za zneužití práva na informace:
Iniciativa Zlatý špendlík, zapíchnutý do národně hrdé hrudi Daniela Landy, vyzvala ke zneužití základního občanského práva na informace. Byla vedena vztekem, a to je špatný rádce. Vztekem na to, že ohledně snahy společnosti a její legitimně ustavené, jakkoliv ne/kvalitní veřejné správy vypořádat se nějak s epidemií covidu, se nejede podle jejích představ, v podstatě stejně ideologických, jako u protivníků.
Úvod textu je právě tím, na co upozorňuji. Proč tam musí být? Vždyť zbytek pak dává celkem smysl, ale bez toho by asi mohl být nějakým troubou Kužílek označen za odpírače, kvůli kterému umírají dědoušci. Proč jinak tam dává bláboly o vypořádávání se s epdemií covidu, to netuším.
Ale k věci. Nevím, odkud bere Kužílek jistotu, že šlo o zneužití, když jedním dechem k výše uvedenému dodává:
Právo na informace ale slouží a musí nadále sloužit tomu, aby občané rozuměli, co se kolem nich děje, zejména proč stát dělá, co dělá.
Já jsem žádnou žádost o informace na KHS tedy nepodávala, jejich lži mne nezajímají, ale myslím si, že mnoho mých spoluobčanů má OPRÁVNĚNÝ pocit, že činům státní správy a důvodům pro toto konání prostě nerozumí, a tak se ptají. Ptají se, proč mají strpět zoufale drastické omezování lidských práv a svobod. To, co říká ministr, že jinak umřou babičky a deset koťátek jim jaksi nestačí.
Kužílek pokračuje následovně (z toho by jeden plakal):
Neslouží (právo na info, pozn. aut.) tomu, aby se podáváním žádostí o informace vytvořil na někoho nátlak. To je nejen směšné, ale i vražedné a z hlediska landovců paradoxně sebevražedné. Asi netuší, že jejich výzva a žádosti naprosto dokonale, jako z čítanky, naplnily skutkový stav, kdy přesně podle jimi vzývaného Infozákona, zvaného stošestka, mohou být jejich neupřímně míněné žádosti v zásadě šmahem odmítnuty, a to i technicky poměrně jednoduchým způsobem. Prostě jsou poněkud hloupí.
Na právo na informace útočí dlouhodobě, vlastně od začátku, veřejná správa a žádný počin občanů to nezhorší. Úřady se naučily lhát, podvádět, ignorovat lidi, mást je. To, co se děje teď, je vlastně jen taková sklizeň dlouhodobě zasévaného marasmu. To, co se stalo s „zahlcením nebohých KHS“ není příčinou dalšího omezení práva na informace, ale důsledkem toho, že si státní správa dlouhodobě vytírá s občany zadek. Tu nedůvěru, strach a nenávist neseli občané, ale stát.
E-maily lidí nejsou zneužitím práva, ale jsou projevem naprostého zoufalství nad tím, co jim stát dělá. Lidé nemají moc nástrojů, jak se bránit. Mně osobně přijdou žádosti o info ještě dobré. Za protektorátu teror státní moci řešili jinak. Je to snad lepší? Podle mne ne. Pokud bychom měli právní a demokratický stát, který by skutečně byl vládou lidu, lidem a pro lid, nic takového, co „spáchali“ lidé okolo Zlatého špendlíku, by se nestalo. Takový stát ale není. Proto lidé zkoušejí dělat cokoliv, v čem vidí spásu.
Zajímavé je, že si to, co jsem napsala, Kužílek vlastně uvědomuje taky:
Jenže je tu obrovské ústavně-právní JENŽE. Odepřít základní právo pro zneužití totiž lze použít jen jako tzv. ultima ratio, tedy poslední možnost. Když už opravdu, ale opravdu není jiné řešení. A je tu nějaká jiná možnost? No samozřejmě že je. Ty žádosti totiž, přes svou nepokrytou a autory prohlášenou šikanu, požadují typ informací, které by bylo zatraceně dobře veřejnosti poskytovat. Ať víme, jak konkrétně tlak na očkování, na dodržování nařízení, které se míhají a mění rychleji než auta na opravené dálnici D1, ze strany hygienických stanic probíhá.
Nechápu ale vůbec, proč musí tuto dobrou myšlenku zaobalit do toho všeho ostatního. To mi nedává smysl. Jakoby se všichni báli konečně přiznat, že to, co stát dělá, je naprostá kojotina.