Kovidový mejdan končí, přichází kocovina, Ústavní soude!

„Vynucené výrazné úspory v rozpočtech zdravotních pojišťoven by mohly vést ke zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče anebo k nárůstu odvodů na zdravotní pojištění,“ poznamenala pro Právo a Novinky Zamrazilová. Přišlo by také omezení investic, což by se nepříznivě projevilo například na tempu výstavby a oprav dopravní a další infrastruktury či na digitalizaci státní správy. Stát by také nemusel mít dostatek prostředků na takové tempo valorizace důchodů, aby byl poměr penzí k průměrné mzdě zachován alespoň na stávající úrovni,“ dodala…„Méně peněz by tak mohlo jít například na opravy místních komunikací, podporu sportu, sociální bydlení a další služby zajišťované samosprávami. Obce by zároveň byly pravděpodobně nuceny sáhnout ke zvýšení koeficientů pro zdanění nemovitostí na svém území či ke zvyšování různých poplatků, například za psy či za svoz odpadu,“ vyjmenovala Zamrazilová.

Když jsem si včera na Novinky.cz přečetla článek „Šéfka rozpočtové rady: Nejen vyšší daně. Stát může při látání dluhů sáhnout i na důchody“, říkala jsem si, že to přece není možné. Když jsme totiž před víc než rokem podávali s Davidem a dalšími asi 70 lidmi hromadnou ústavní stížnost na Českou republiku za to, že kvůli údajnému „boji s covidem“ porušila společenskou smlouvu, jež stát se svými občany uzavřel, a že ohrožuje plnění pozitivních závazků, které vůči nám, lidem, stát má, Ústavní soud se nám vysmál.

Zvláštní na tom všem je, že přesně to, na co teď upozorňuje šéfka Rozpočtové rady Zamrazilová, jsme do ústavní stížnosti napsali. Trefně jsme popsali, že budou chybět peníze na důchody, na zdravotnictví, na školství, policii, úřady, na infrastrukturu, na rozpočty obcí. Splnilo se to, ale nikoho to zřejmě netankuje, ústavní soudce už vůbec ne. Z jejich přebohaté slonovinové věže je do podzámčí daleko a nic z toho, co se děje plebsu, se zřejmě panstva netýká. Tak proč se starat o chudinu, když elitám je dobře. Sytý hladovému nikdy neuvěří.

Více k oné ústavní stížnosti zde.

Já sama jsem zvědavá hlavně na to zhoršení kvality lékařské péče. Během covidu se mě snažili politikové, experti, média i ukňučené lékařky, lékaři a uondané zdravotní sestry přesvědčit, že každičký, úplně každičký lidský život, jakkoli je starý, nemocný a křehký, má neuvěřitelnou cenu a stojí za zničení celé společnosti. Vyhazovaly se stovky tisíc týdně za jediné kovidové lůžko, miliardy za stupidní testy. Proto očekávám, že každý nemocný rakovinou, kupříkladu, má nyní nárok na léčbu rovněž v hodnotě stovek tisíc týdně po libovolně dlouhou dobu. No co. Zachraňujeme ne? Lidi, já jsem tak strašně naštvaná!!!!