Dnes Davidovi přišlo zajímavé rozhodnutí KHS Zlínského kraje. Ta na základě odvolání, které David podal za jeddoho klienta, zrušila svoje předchozí rozhodnutí. Tím uložila rodiči dvou dětí zajistit, aby děti dodržely protiepidemická opatření – zejm. aby se zdržovaly v karanténě a podrobily se testu.
Důvodem zrušení rozhodnutí bylo následující (citace z rozhodnutí):
KHS ZK po vyhodnocení odvolacích důvodů dospěla k závěru, že rozhodnutí nemá skutečně oporu v právním předpisu. Z ust. § 64 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví sice vyplývá, že fyzická osoba, která je podezřelá z nákazy, je podle povahy infekčního onemocnění povinna podrobit se mj. karanténním opatřením, přičemž podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví se karanténou rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit.
Povinnost podrobit se karanténním opatřením je tak možno uložit fyzické osobě, avšak zákon nezná možnost uložit takovou povinnost zákonnému zástupci fyzické osoby, což ostatně vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.4.2021, č.j.: 10Ad 1/2021-30.
Já jsem teda docela zvědavá, jak tohle stát hodlá řešit. Píšu o tom skoro rok a zjevně to nikoho dalšího nijak zvlášť doposud netrápilo. Teď se ukazuje, že jsem měla (zase, trochu nuda) pravdu. KHS tedy nemůže nařídit zákonným zástupcům, aby zajistili, že děti dodrží protiepidemická opatření a nezletilým dětem to nařídit taky nemůže (tyto navíc ani nemohou spáchat přestupek, pokud se na uložené opatření zvysoka vykašlou).