Milý státe,
tak prý od začátku května otevřeš služby, ale za stejně nesmyslných podmínek, jako jsi otevřel školy. Hmmm. Se zájmem čtu výhružky těch, kdo si myslí, že nám, svobodným lidem, vládnou. Prý ke kadeřnici půjdu jen s testem. To víš, že ano, státe. Ještě sis asi nevšiml, že lidi chodí do hospod, dopřávají si masáže, jsou ostříhaní, ženy mají „udělané nehty“, i když ty se to snažíš zakázat. Venku chodí lidi (díky bohu!) ve stále větším počtu „nahoře bez“. Dýchají a uvolněně se usmívají, protože si dovolili nemít strach z policajtů. A ty si doopravdy myslíš, že tím, že nařídíš nějaký přitroublý certifikát někoho k něčemu donutíš?
Nemám strach z toho, že bych byla utiskovaná, nebudu-li mít doklad o absolvování testu. Najdu si pivnici, kavárnu, kadeřnici a masérku, kde na podobnou šikanu nepřistoupí, a to si piš, že budou. Naopak jsem vlastně ráda, že se tohle všechno děje, protože velmi přesně budu vědět, kdo jsou kolaboranti, kterým svoje peníze dávat nemám. Jen ty, drahý státe, nebudeš mít z oněch „pokoutně“ poskytovaných služeb ani korunu na dani, a odskáčeme to my všichni, protože se bude muset snížit úroveň všech služeb, které lidem máš poskytovat.
Možná mi, státe, zakážeš chodit mimo okres bez testu. Jsi všehoschopná zrůda podporovaná těmi, kdo raději mlčí, i když se jim věci nelíbí, jen aby nemuseli něco dělat, vystoupit ze své komfortní zóny, za něco se postavit. To mi nevadí, do lesa nějak proklouznu a bez ostatního se obejdu, i když se mi bude stýskat po kultuře a po zámcích. Možná, že se pokusíš zničit ty, kdo se testu nepodrobí tím, že jim znemožníš pracovat, školákům už jsi to udělal a prakticky nikdo s tím nemá problém. No i tomu se pokusím přizpůsobit, abych tvé tyranii unikla. Skromnost ale není špatná a chudoba cti netratí. Můžu pracovat doma a online. Možná, že dupneš i na přístup k potravinám – budu doufat, že si něco koupím od těch, kdo tohle podporovat nebudou a umožní lidem, aby si koupili jídlo.
Jediné, čeho se doopravdy bojím, je, že řekneš, že přístup ke zdravotní péči budou mít jen očkovaní nebo testovaní. Lékaře totiž v některých chvílích nahradit nemůžu. Nevyříznu doma na kuchyňském stole dítěti slepé střevo, neodstraním podezřelé znamínko. Nedivila bych se, že by něco tak zrůdného podpořili lékaři, kteří za ten rok a něco prokázali, že nemají žádnou páteř a přizpůsobí se jakékoli lži. Můžu jen doufat, že i mezi nimi se najdou ti, kdo dělají medicínu nikoli pro peníze, ale proto, aby vážně pomáhali lidem. Pak ještě mohu spoléhat na dobrou karmu a na to, že já a moji blízcí dožijeme v relativním klidu bez potřeby operace.
Milý státe, vím, že se urputně snažíš, vím, že za tebou stojí soudy, vím, že za tebou je armáda, policie, učitelé, zdravotníci, státní zaměstnanci, korporace a většina mlčící populace. Vím, že ti, kdo jsou v „odboji“, se ti jeví jako obtížný hmyz, který bzučí, ale neumí ani bodnout. To si asi mysleli i dřívější politikové, kteří ubližovali lidem – že jsou silní, neporazitelní a že je nikdo neodstane. Nakonec vždycky ale zlo padlo a zvítězila pravda a svoboda, byť jen dočasně, než se to špatné zase začalo drát k moci.