Dramatických sdělení o tom, že umírá o 100% víc lidí než loni si užijeme dost a dost. Sice jen část z nich jsou ti, ze kterých se podařilo vydolovat pozitivní test, ale to je jedno. Účel světí prostředky. Podstatná část z těchto mrtvých měla velmi závažná základní onemocnění a je naprostá blbost, vzhledem k průměrnému věku mrtvých, že by tu byli ještě 10, 15, 20 nebo 150 let. Navíc si upřímně řekněme, že i kdyby ano, není to důvod pro zničení společnosti. Smrt existuje a nedokážeme ji ošálit.
Fakt, že jsou mrtví velmi staří a/nebo velmi nemocní už nepopírá ani ministerstvo zdravotnictví: „Epidemie onemocnění covid-19 se projevuje na celkové mortalitě v České republice. Průměrný věk zemřelých pacientů, kteří byli pozitivní na toto onemocnění, je 79-80 let. Značná část zemřelých zároveň vykazovala řadu jiných onemocnění, která průběh nemoci komplikovala. Vyplývá to z dat, které Ministerstvo zdravotnictví a Ústav zdravotnických informací a statistiky prezentovaly na odborném semináři zabývajícím se hodnocením mortality v souvislosti s onemocněním covid-19.“
Protože se báchorek o koronaviru objevuje víc než dost a mnozí si ze strašení udělali novou kariéru, pojďme se podívat na data.
Podle Českého statistického úřadu jsou nadúmrtí jen ve vyšších věkových skupinách. Škoda, že údaj není ještě podrobnější, rozpětí 65-84 je prostě moc široké a nevypovídající. Zajímavější by bylo sledovat, kolik nadúmrtí je ve věkové skupině 65-80 a pak 80 – 85 a 85+. Proč 80? Věk mezi 78 – 79 je totiž v ČR tak nějak zhruba naděje dožití. Když máte víc, jste šťastlivec, který přesluhuje.
No ale máme data, jaká máme, tak se na ně podívejme.
Na této tabulce je tragická jedna věc – všichni ti mrtví, kteří zemřeli v důsledku nelidských vládních opatření. A že jich mohou být tisíce.
Částečně pro nás může být zajímavý graf ze Statista.com
Z toho je patrné, že ve věkové skupině 65 – 74 zemřelo cca 2150 lidí (i kdybychom to počítali k dnešnímu datu). Za rok umře v této skupině cca 37 000 lidí. Podstatná část z těch 2150 nepochybně měla natolik vážné nemoci, že by zemřela tak jako tak v určitém časovém horizontu. A ano, cukrovka je fakt velmi vážná nemoc. Když čtu komentáře hlupáků, kteří píší: „Měla jen cukrovku.“, můžu vylézt z kůže. Prosím, nebagatelizujme cukrovku. Je to strašná choroba a tu druhého typu nemusí mít prakticky nikdo. Je to jen a jen problém životního stylu, v mnoha případech. Méně piva, uzenin, chleba a sádla u televize a naopak více luštěnin, zeleniny, bílkovin a pohybu udělá zázraky.
Podobně to samozřejmě mají všude po světě. Proto jsou drakonická opatření nepřijatelná. Ničemu nepomáhají, to už je dávno jasné, jen škodí a ničí. Jediné, co dává smysl, je maximálně (ale současně jen tak, jak je to možné bez dopadu na druhé) chránit ty, kteří tuto ochranu požadují a současně na ni mají oprávněně právo (tj. jsou doopravdy nemocní nebo ve skutečně rizikové věkové skupině).
Itálie (Statista.com)
Španělsko (Statista.com)
Belgie (Statista.com)
