Každý den je člověk konfrontován s něčím „zajímavým“. Dnes mne třeba překvapilo naše štěně, že ani jednou načuralo ani nekadilo doma. Nemůžu ho už nazývat Průtokáčem, bylo by to vůči tomu psímu krasavci nespravedlivé. Navíc mu začínají růst trvalé zuby, tak ho nechci namíchnout. Jinou interesantní záležitostí nepochybně je, že se internetem neustále šíří hrozná spousta právních mýtů. Vím, že bych na to asi měla hodit bobek a věnovat se raději slepicím, ty aspoň produkují něco užitečného, ale nedá mi to, protože si říkám, že čím méně bude zmatků mezi lidmi, tím silnější budeme. Dělám tedy to, co můžu a zmůžu.
První na řadu přijde toto tvrzení, které ke mně doputovalo online cestou jako printscreen, neznám tudíž autora výroku.
Panda je ve věcech správního trestání hodně zvláštní, to ano, ale rozhodně nezavádí nějaké šílené pokuty za porušení mimořádných opatření. Naopak je pro fyzické osoby oproti zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, snižuje (ze 3 míčů na jeden, což je zhruba stejně absurdní částka, klidně by tam mohla být pokuta třeba dvacetimilionová a bylo by to stejné). Navíc se pod písmeny b) a i) § 69 odst. 1 zmíněného zákona o ochraně veřejného zdraví neskrývá mimořádné opatření spočívající v očkování. To umožňuje v době epidemie § 69 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví a pokud by nám ministerstvo nařídilo očkování touto cestou, pak by skutečně, již dnes, mohl stát nepodstoupení očkování trestat pokutou ve výši až 3 000 000 Kč. Na tom ale Panda vůbec nic nezměnila.
Autor modrého výkřiku si asi, doufejme, že jen neúmyslně, plete očkování nařízené vyhláškou /kde je pokuta, zatím, do 10.000,- Kč) a mimořádné očkování nařízené mimořádným opatřením, kde je pokuta několik melounů.
Druhou právní zajímavostí je blog Jany Zwyrtek Hamplové. Ta ve svém čerstvém textu píše
„Pandemický zákon byl přijatý po zrušení nouzového stavu, který už tehdy přišel zákonodárcům příliš tvrdý. Nicméně pandemickým zákonem, který jim byl tehdy operativně podsunut, se zavedlo něco mnohem horšího, včetně svěření obrovské centrální moci nad celým územím republiky do rukou jednoho politika, ministra zdravotnictví…
A posledním důvodem, který už jen dokresluje to, že pandemický zákon nemá v našem právním řádu co dělat, je fakt, že o konkrétních opatřeních v oblasti zdraví lidí rozhoduje politik, tedy ministr, nikoli orgány hygieny. Proč jen u této diagnózy? O tom, jaká budou opatření v případě epidemie, nebo i pandemie (když rozdíl mezi těmito pojmy doposud nikdo nevysvětlil), má být v rukou právě a jen hygieny, ne politika v pozici ministra, a řídit se mají zákonem o ochraně veřejného zdraví, nikoli jedním, účelově vytvořeným zákonem, který byl navíc přijatý „z vyděšení“ po zrušení nouzového stavu, kterému se tehdy hlasitě tleskalo. Ovšem vzápětí zvedli poslanci ruku nepochopitelně pro mnohem horší režim, což možná dodnes řadě z nich ani nedošlo. Jsem ovšem přesvědčena o tom, že ti, kdo pandemický zákon připravovali, moc dobře věděli, co dělají. Nebývale si totiž upevnili politikou moc nad lidmi, protože orgány hygieny by jim totiž s politickými rozhodnutími typu diskriminace neočkovaných příliš nepomohly; tedy tuto moc museli přesměrovat do svých rukou právě pandemickým zákonem. A to je na tom nejvíce alarmující a nepřijatelné.“
Třeba jsem to jen blbě pochopila, možná, že už neumím ani číst a chápat psaný text, ale skoro se mi zdá, že Hamplová naznačuje, že v praxi mimořádná opatření podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vydává orgán ochrany veřejného zdraví, v případě ministerstva zdravotnictví tedy hlavní hygienik, nikoliv ministr. To ale není pravda. Hlavní hygienik tato opatření nevydává, činí tak ministr – celou pandemickou dobu.
Souhlasím s tím, že by to tak být nemělo, ale je. My s Davidem jsme se do řady našich žalob snažili argumentovat tím, že by mimořádná opatření nesmí vydávat ministr, že k tomu nemá pravomoc. Že by je měl skutečně vydávat orgán ochrany veřejného zdraví ministerstva – hlavní hygienik. Nejvyšší správní soud nás, stejně jako se vším jiným, poslal do háje zeleného (moment, může se tam bez zeleného pasu?):
Bohužel se tedy zcela nezávisle na existenci Pandy děje to, že mimořádná opatření nevydává orgán ochrany veřejného zdraví při ministerstvu – hlavní hygienik, ale ministr. Navíc si myslím, že sama Panda není příčinou toho, co špatného se nám děje. Není klíčová pro to, aby nás stát mohl dusit a týrat. Ona totiž ta opatření podle § 69 již dávno platného zákona o ochraně veřejného zdraví jsou stejně šílená jako ta z Pandy. Záleží jen na výkladu, kretivitě ministerských úředníků, jejich odvaze to protě udělat a na benevolenci soudů.
Je tedy vlastně jedno, jestli Panda žije nebo ji odstřelíme. To, co je v ní, může být v jiném zákoně mávnutím ruky, anebo to ani v žádném zákoně být nemusí – ministr si stejně dělá, co chce a Nejvyšší správní soud či Ústavní soud ho prostě podrží a lidem ukáže prostředník.
Divím se, že o NSS Hamplová ve stejné textu píše:
„Možnost právní obrany je tak totiž nastavena – než Nejvyšší správní soud rozhodne, je jeho rozhodnutí, jakkoli správné, zcela k ničemu, protože opatření dávno neplatí a je vydáno nové, a často opět nezákonné. “
NSS buď vůbec nerozhoduje a když už z něj tu a tam nějaký rozsudek přece jen vypadne, dělá vše pro to, aby neřekl nic kloudného, potvrzuje, že je fakt, že je zde strašlivá epidemie, stát vlastně koná dobro a bla, bla a bla. Příkladem mimořádně špatného rozhodnutí je i to, že právě NSS dal ministrovi pravomoc nám přikázat prakticky cokoliv, co si smyslí, a to podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví:
Stěžovateli tak lze podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví přisoudit pravomoc zakázat nebo nařídit jen takové „další určité“ činnosti, které jsou typově obdobné konkrétnějšímu vymezení činností uvedených v předchozích položkách výčtu mimořádných opatření. Samozřejmě nepůjde o činnosti stejné, to by ustanovení písmene i) postrádalo smysl. Současně však nemůže jít o jakoukoliv myslitelnou lidskou činnost. Míra obdoby musí být posuzována jak z hlediska povahy takové činnosti a jejího vztahu k účelu právní úpravy, tedy zvládnutí epidemie či jejímu předcházení (např. rizikovost těchto činností pro šíření epidemie apod.), tak ale také z hlediska intenzity zásahu stěžovatele do práv adresátů opatření vydaného podle tohoto ustanovení, zejména základních práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky. Samozřejmě je i zde nutno zohlednit ústavní limity omezení práv formulované především čl. 4 Listiny.“
Zákon o ochraně veřejného zdraví je zkrátka šílenou normou i bez Pandy. Vystačí si pro teror dočista sám…
Nejsem si taky jistá tím, co Hamplová myslela tímto sdělením týkajícím se KHS (v tom smyslu, že kdyby opatření nevydával minsitr, ale hlavní hygienička, což by bylo formálně správně, byl by svět samý slunce a duha):
„Nebývale si totiž upevnili politikou moc nad lidmi, protože orgány hygieny by jim totiž s politickými rozhodnutími typu diskriminace neočkovaných příliš nepomohly; tedy tuto moc museli přesměrovat do svých rukou právě pandemickým zákonem. A to je na tom nejvíce alarmující a nepřijatelné.“
Hlavní hygienička že nebyla nápomocna? To asi žiju na jiný planetě… KHS že neprokázaly za dobu „pandemie“ velkou pružnost a ochotu dělat to, co je prostě potřeba a klidně diskriminovat kde koho? Nechodí snad do hospod na zátahy? Nevím, asi jsem četla jiné zprávy a jiné informace. Neposílaly lidi do karantén a izolací bez rozhodnutí, že zavíraly školy a celkově rády fungovaly jako vykonavatelé covidích zvěrstev. Navíc mnohé z nich taky některá opatření samy vydaly, když se stát jednu dobu tvářil, že covid je jen v okresech. Představa, že by snad byla hlavní hygienička a KHS na straně občanů proto z říše snů a fantazie.
Doba je složitá a každičký text je nutno tisíckrát prověřit… ne všechno, co se třpytí, je pravda.