Už drahně dlouhou dobu přemýšlíme s Davidem o tom, kam se poděli lidé jako byl TGM nebo Karel Čapek. Kde je konec intelektuálům, kteří se snažili pochopit smysl lidského bytí a vnést do našeho šíleného a bláznivého světa aspoň nějakou harmonii a řád? Kde hledat kulturní a politické osobnosti, které by se scházely každý pátek a debatovaly a snažily se rozvíjet společnost?
Jsem pevně přesvědčena, že musí být někde tam venku. O své existenci nám tu a tam dávají vědět, když nám napíšou, že by měla vzniknout široká platforma „pátečníků“, která by se snažila kormidlovat aspoň trochu normálním směrem. Já vím, že si každý představuje pod onou normálností něco jiného. Každý pak podle toho kolem sebe shromažďuje lidi sdílející jeho ideje a světonázory. Protože pro mne a pro Davida je klíčem k lepšímu světu ochrana lidských práv a svobod a bránění se jakýmkoliv snahám o ovládnutí a spoutání lidského ducha, říkáme si, že je na čase se ptátá těch chytřejších a znalekších a zkušenějších na to, jak se k tomuto nelehkému cíli prokousat.
Proto jsme se rozhodli, že by bylo načase v těchto nelehkých dobách dát dohromady „pátečníky“ 21. století. Představujeme si to tak, že by nevznikla žádná instituce (protože institucionalizace čehokoliv ničí myšlenku – když někam strčíte dva tři lidi, kteří jsou „velkými šéfy“ a rozhodují, pak jdou všechny ideály do kyteka zbude jen „byznys“), všichni zapojení by dělali to, co je v jejich silách prostě proto, že by sdíleli naše přesvědčení o lidských právech a svobodách a úctě k individualitě a důstojnosti jako základních stavebních kamenech veškeré naší činnosti, nikoliv pro svůj prospěch s vidinou zisku nebo zvýšení podnikatelských příjmů. Cílem by bylo mít platformu, se kterou by se každý, kdo by chtěl naplňovat uvedené cíle mohl poradit, jestli je jeho konání dobré a přínosné, se kterou by mohl konzultovat nápady a na kterou by se mohl spolehnout, když by tápal.
Myslíme si, že to, co se děje okolo covidu, je jen chabou třešničkou na dortu, že problém naší společnosti je mnohem hlubší. Samozřejmě víme, že ani Čapek ani Masaryk neuspěli, že to bylo jen takové pábení se za lepším světem, ale nedělat nic nemůžeme. Náš svět čelí tolika výzvám a všechny by přitom šlo bez pochyby řešit právě s respektem k lidství. My sami se např. věnujeme ještě politickému islámu. Na ten jsme ale před nedávnem změnili názor. Nemyslíme si, že je správné s muslimy bojovat a snažit se je jako ve středověku vytlačit – to už jsme zkusili a nefungovalo to, problémy se jen zhoršily. Jediná cesta proto podle nás spočívá v tom, že budeme znát skutečnou hodnotu, na které naše civilizace stojí – lidská práva a důstojnost – díky tomu jsme schopni se jedině ubránit jakékoliv totalitě nebo zotročení a hlavně pomoci i jiným lidem, aby se měli lépe a aby znali svoji hodnotu a hlavně hodnotu svobody. Nikoli mečem, ale ochranou člověka získáme to, co jediné doopravdy chceme – kousek štěstí.
Oslovíme ty, kdo se na nás již obrátili, zda by chtěli vytvořit skupinu svobodných pátečníků a zda by chtěli přispět všemi svými silami k rozvoji ideálu lidství. Já sama jsem jen obyčejná čučka, nemám nic, co bych zajímavého nabídla, ale hrozně ráda se budu učit. Začnu tím, že si konečně pořádně přečtu Čapkovo dílo. Z matčina: „Jdi!“ totiž přebíhá člověku mráz po zádech.