„Tomuhle se věnuje celá kapitola lékařské etiky, jak se postupuje v triážních stavech, ve válečných, kdy je potřeba vybrat ty, kteří jsou zdraví, a ty necháme být, a pak ty, kteří jsou beznadějní, i když jim poskytneme nejlepší pomoc, ty také necháme být. My pak léčíme jenom ty uprostřed.“ Z přínosného rozhovoru s Ondřejem Dostálem.
Tím nejlepším z celé naší scény je podle nás rozhovor s předním odborníkem na medicínské právo Ondřejem Dostálem. Dozvíte se o právu na testy na koronavirus, o možnosti žalovat stát, o tom, že stát měl být připraven (a nevymlouvat se) nebo o tom, že měl mít dávno po ruce protokoly na to, jak z pozice lékařů řešit přetlak nemocných ve zdravotnických zařízení za časů pandemických. Z tohoto rozhovoru také pochází úvodní citace. Rozhovor pod názvem: „Přednostní roušky pro Hrad? Právo na ně máme i my. Lidé řeší, jak žalovat stát“ si přečtěte na Seznamzpravy.cz
Doplňujeme (23. 3. 2020) upozornění na další skvělý blog Ondřeje Dostála: Právo: Kde seženu lék Plaquenil na koronavirus?. Úplně v závěru právník uvádí. „Právní kvalita mimořádných opatření je tristní. Až se budou vládní ministři divit, proč soudy nouzová opatření zrušují a proč je stát žalován na náhradu škody, zde mají odpověď.“ My k tomu říkáme: Je šílené, jací diletanti mají nyní veškerou moc nad naším životem a smrtí.
Pro milovníky obrázků anebo ty, co neradi čtou a hledají data, nabízíme graf od Financial Times. Porovnejte sami, jestli skutečně „nebyla žádná země připravena“ a jestli „to nejde dělat jinak“.
Zdroj: Financial Times, 22. 3. 2020
Jsme rádi za senátora Pavla Fischera. Děkujeme za jeho odvahu: „Klanět se čínským rouškám koupeným za české miliardy hraničí s vlastizradou. V čase ohrožení zdraví lidí se nechutně hraje o mocenský vliv v naší zemi,“ napsal senátor na twitteru. „Suverénní země se neklaní, suverénní země něco dělá,“ dodal.
Díky patří i jinému senátorovi, Petru Šilarovi, který odsoudil to, že nebyl řádně podle požadavků krizového zákona ustanoven Ústřední krizový štáb.
Díky i všem dalším senátorům, kterým není stávající šílená situace lhostejná.
A za odvahu Senátu, o kterém jsme už psali.
O racionálním pohledu ekonomů, který musí být zohledněn, psali bývalí guvernéři ČNB – Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl.
Protože určitě mnoho lidí rozlítila myšlenka, že jejich život není nenahraditelný a dokonce že nemá nekonečnou cenu, přikládáme informace o tom, jak se určuje statistická hodnota života. Nejvyšší soud samozřejmě hodnotu života upravil tak, aby byl vůbec někdo schopný ji zaplatit. Proto ten dvacetinásobek průměrné mzdy. Nestěžujte si u nás, my o tom jen informujeme, ale na Nejvyšáku. Nebo buďte rádi, dřív to bylo 240.000,-. Jestli kvůli zaškrcení ekonomiky klesne průměrná mzda, budeme zase levnější. Jen aby to pak nebyla slevová akce! Ostatně, jak vysokou má každý z nás svoji životní pojistku? Ceníte si sami sebe na miliardy? S odpovídající výší měsíčního pojistného? Nebo jste to nechali bratru na dvou třech mega?
Zajímavé je se v této souvislosti podívat na nejdražší pacienty. Je jasné, že tuto léčbu poskytujeme my všichni ze společného (ovšem zase je tu otázka, komu ano, komu ne, když není onkologickým pacientům poskytována mnohdy ta nejlepší dostupná péče, ale zkrátka „nějaká péče“). VZP v článku pod názvem „Ještě nikdy nebyla léčba tak drahá. Za 20 pacientů dala loni VZP 348 milionů“ zveřejnila žebříček 20 nejnákladnějších léčeb. Nejvíc se zaplatilo za léčbu hemofilie (cca 74 mil.). Tato částka je extrémní, další hemofilik v pořadí „vyšel“ pokladnu na 37 milionů, za pacienty se svalovou dystrofií je to okolo 13 milionů. To jsou roční výdaje na léčbu, u těch „jednorázových“ to je třeba 12 milionů za transplantovanou ledvinu. My sami nevíme, co s těmito čísly, ale experti by tomu jistě rozuměli a cost benefit analýzu by měli mít sestavenou. (Text doplněn zpětně.)
Než někteří začnou nepříčetně prskat a přát smrt těm, kteří mají nějaký názor odlišný od jejich, přečtěte si o tom něco. Nejsou to výmysly nás právnických zrůd, ale normální ekonomický koncept. Cost benefit analýzy používá i WHO, např. na znečištění ovzduší, které zabíjí tolik lidí, že to snad ani čínský virus nezvládne. Kdybychom řekli, že je lidský život cennější, museli bychom už dávno úplně utlumit auta, letadla, uhelné elektrárny, nesmyslnou výrobu, prostě kde co. Všechno to, co reálně zabíjí miliony lidí. Co uděláme s hladem, který letos ohrožuje 45 milonů lidí? Jak bojujeme proti klimatickým změnám, které velmi brzo zničí životy tolika lidským bytostem, že budeme jen žasnout? Výsměchem? Nebo mají tu nekonečnou hodnotu jen Češi? Proč sem nevezmeme nemocné z Itálie, když zatím máme kapacitu volnou? Jsou to v rámci bratrství v EU relevantní otázky.
Na téma hospodářské a o tom, jak by sát měl skutečně pomoci ekonomice (ale ne tak drsně jako bývalí guvernéři) píše o blog nad námi Jiří Skuhrovec.
Právník Jan Bureš píše o tom, že by krizové opatření o odkladu exekucí a insolvencí u Ústavního soudu neobstálo: „Rozhodnutí vlády o odkladu všech exekucí nebo přerušení splátkových kalendářů v insolvenčním řízení by bylo překročením jejích pravomocí a ústavním excesem moci výkonné vůči moci soudní, což by jistě zavdalo důvod k judikatornímu zásahu Ústavního soudu.“ Více na České justici.
Ondřej Kužílek psal na svém blogu o tom, že vyhlášení nouzového stavu a další opatření nerespektují požadavky zákona a že nouzový stav není nouzí práv.
O článku advokáta Václava Vlka jsme už psali. Připomínáme: Česko má první oběť koronaviru. Ústavní systém.
Jiný advokát Zdeněk Koudelka toho napsal víc. Doporučujeme jeho „Strašidlo koronaviru obchází Evropou. Vláda obden vyhlašuje nové zákazy.“
K naší „žalobě“ (technicky nejde samozřejmě o žalobu, ale o návrh na zrušení opatření obecné povahy) říká advokát Tomáš Sokol: „Podle zákona pokud ta pravidla nejsou splněna, tak by Poslanecká sněmovna měla ten nouzový stav zrušit a pokud ne, tak to vyhlášení nouzového stavu je nulitní,“ konstatoval Sokol. „V tomto směru je pravděpodobně to usnesení opravdu vadné,“ dodal. Pokud by tak dal pražský městský soud, kde byl návrh podán, Zahumenskému zapravdu, teoreticky by padla veškerá nařízení, která vláda od té doby vyhlásila. „Pokud by došlo na to, že usnesení vlády je nulitní, pak logicky nemohla být s právními účinky vyhlášena ta další krizová opatření a to by mohl být vážný problém,“ řekl místopředseda advokátské komory.“ Více na Echo 24.
Ano, doufáme stejně s advokátem Sokolem, že vláda a Poslanecká sněmovna udělají vše pro to, aby už konečně začaly respektovat požadavky, které na ně kladě ústavní zákon a krizový zákon. Nepřejeme si, aby se zdraví lidí a dopady na ekonomiku neřešily, ale aby to dělali odborníci – lékaři, ekonomové, právníci, vojenští odborníci a ti, kdo umí strategicky řídit stát. Ne Hamáček, Babiš, Prymula a neschopný ministr zdravotnictví. Naše cíle jsme už vysvětlovali mnohokrát a kdo chtěl, přečetl si to.
Doplněno 23. 3. ze serveru Česká justice: Vláda chce Čechy ze zahraničí shromažďovat do karantény na jedno místo. Má na to právo? Tomáš Sokol k tomu říká: „Jistě může vláda zakázat pohyb, vycházení atd. Mohli by zkusit použít toto ustanovení i na internování, ale nejsem si moc jistý, zda lze s výkladem situace občanských práv jít až tak daleko. A co s těmi, kteří se pokusí utíkat? Bude se střílet?“
Pěkné počtení a přejte autorům zdraví a život! My jim děkujeme za rozumný pohled na stav věcí.