Krizová opatření jsou pro právníky něčím neuvěřitelným. Nikdy bychom nevěřili, že něco tak hloupého, nelogického a směšného vůbec může státní aparát vyprodukovat, a to jsme už viděli leccos. Nevěřím, že je vůbec veřejnost schopna právotvorbu posledního roku sledovat, natož se jí efektivně řídit. V důsledku toho se právem stává to, co se „otiskne“ na Seznamzprávy.cz nebo na twitteru některého člena vlády.
Zákaz kávy do kelímku
Naprosto trapné je poslední krizové opatření, kterým se zakazuje prodej kafe do kelímku. V tomto opatření jsou dva po sobě jdoucí body upravují provoz stravovacích služeb:
- v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb zákazníkovi mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko) jsou osoby, které v bezprostředním okolí provozovny konzumují potraviny a pokrmy včetně nápojů zde zakoupených, povinny dodržovat rozestupy od jiných osob alespoň 2 metry, nejde-li o členy domácnosti,
V tomto bodě je dovoleno prodávat z okna nápoje. A zákazníci je mohou konzumovat, jsou-li 2 metry od sebe (ty dva metry nebudu komentovat).
- zakazuje se prodávat rozlévané nebo na místě připravované nápoje k okamžité konzumaci v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb zákazníkovi mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko)
V tomto druhém bodě se v rozporu s předchozím prodej nápojů vůbec zakazuje. Ale jen nápojů na místě připravených (kafe) nebo rozlévaných. Když tedy hospodský otevře zákazníkovi Birell a tento konzument bude se svou kuželkou pochodovat po ulici a ucucávat, je to v pořádku? Proč se víc šíří ta nejhorší nemoc ze všech se smrtností jako chřipka při pití z kelímku než při pití z lahve?
Oba body společně nedávají smysl a navzájem se vylučují. Jiná věc je, jestli něco takového vůbec spadá pod omezení svobody pohybu. Jak prosím souvisí svoboda pohybu s pitím koupeného kafe z kelímku, milý Ústavní soude? Přitom je možné jít do Lidlu a koupit si alkohol i nealko nápoje a v automatu si tam pořídit kafe do kelímku. To je v pořádku, protože kafe z automatu virus neroznáší, že…
DOPORUČENÍ
Vezměte si dnes hrnečky a termosky, do nich dejte dobré kafe a jděte se procházet po ulici. Koronavirus totiž evidentně přežívá jen na kelímcích, které předtím pobývaly v kavárně. Doufáme, že vás u toho neroztrhá na místě PES.
Hospodští nemusí obsloužit rouškaře
Jinou kapitolou je zákaz pití alkoholu na veřejně přístupných místech (právotvůrce zřejmě myslel veřejná prostranství, ale nedokáže se ani pořádně vyjádřit, hlavně, že lidem za porušení vlastních ptákovin vyhrožuje obřími pokutami). Veřejnosti přístupná je samozřejmě i hospoda (jak správně říká například Jan Wintr).
Ministerstvo zdravotnictví (proč toto ministerstvo, když jde o opatření vlády – má Blatný nějakou zvláštní moc, o které občané nevědí?) to ústy tiskové mluvčí obhajuje stylem dětí v mateřské školce: „Výraz veřejně přístupné místo se používá pro prostory ulic, náměstí, parků, pasáží, nádraží a tak podobně,“ uvedla Peterová. „Restaurace a hospody jsou omezeně dostupná místa, záleží na jejich provozovatelích, kdy a koho tam pustí,“ doplnila.
Toto vyjádření je jak od nějakého šášuly. V právu používáme zavedné pojmy a skutečně se tomu, co popisuje mluvčí, říká veřejná prostranství. Může se podívat do § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích: „Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“
Vtipný je i argument, že si hospodští mohou určit, kdo do hospody může a kdo ne. Jasně, ministerská mluvčí, jasně. To vykládejte holubům. Stačí připomenout spor o přístup dětí do kavárny. Fakt tak jednoduše neplatí, že si hospodský vybírá, koho pustí dovnitř a koho ne.
Je ale pravda, že Ústavní soud dovodil, že pro Rusy platí jiný metr. Ti se za určitých podmínek obsluhovat nemusí. Možná, že by se kavárníci a hospodští mohli tímto slavným nálezem inspirovat a zamezit tomu, aby do hospody chodili rouškaři a covidhysterici. Po hostech by mohli chtít podepsat následující prohlášení nebo jakékoli obdobné:
„Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan České republiky s nouzovým stavem a všemi opatřeními vlády i ministerstva zdravotnictví, zejména s nošením roušek. Tato opatření odporují všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“
Na základě podpisu takového prohlášení by tedy eliminovali obecnou veřejnou přístupnost svého podniku a stali by se neveřejným místem, které smí být otevřeno obdobně jako podniky závodního stravování bez omezení. Diskriminace se bát nemusí, Ústavní soud jasně řekl, že je to naprosto v pohodě neobsluhovat lidi, se kterými nesdílíte politické přesvědčení.
Na druhou stranu, ono nejapné vyjádření ministerské mluvčí je pro provozovatele hospod potěšující. Je zjevné, že hospody jsou tedy uzavřené veřejnosti, tudíž se na ně vztahují pravidla o závodní stravování a mohou být otevřené, jak je potřeba například členům spolku. Díky za potvrzení, Blatný!
Povzdech závěrem
Ještě v dobách normálních přitom Ústavní soud rušil tzv. sedací vyhlášky, kdy se města na severu Čech pokoušela svérázně řešit problémy s nepřizpůsobivými občany. Jak je možné, že zákaz konzumace alkoholu je vůbec přípustný a společností tolerovaný? Jaký zákaz přijde na řadu příště?
Tomuto už se nedá říkat ani „omezování“ svobody. Je to přímo její vražda.
Lidé se nás každý den ptají, co tedy mohou, co nesmí dělat. Je nesmírně obtížné poskytnout jim nějakou smyslupnou radu. Proto jsme se obrátili na ÚS s ústavní stížností, kde jsme namítali zásah do na našich práv tím, že „dochází k takovému narušení stability právního řádu a předvídatelnosti práva, že je prakticky znemožněno, aby advokáti plnili svou roli. Je takřka nemožné, aby stěžovatel svým klientům poskytl radu ohledně toho, co je dnes (natož pak, co bude zítra) v souladu s právem, za co mohou být pokutováni apod.„. O podporu stížnosti jsme požádali i Českou advokátní komoru, která to ale odmítla (několik advokátů, kterým současná situace není lhostejná, ale stížnost podpořilo).
A ústavní soudci? Ano, hádáte správně, ti stížnost jednomyslně odmítli. Žádný problém tady přece není!