Včera vydal NSS další ze série rozhodnutí, která pomaloučku polehoučku zatloukají hřebíky do rakve nás všech neočkovaných, byť se na první pohled může zdát, že snad žalobce uspěl. Není tomu tak. Zatím u žádného českého soudu nikdo nevyhrál. Sklízíme jen porážku za porážkou…
NSS se totiž neustále točí na chybějícím odůvodnění nablblých opatření namísto toho, aby řekl, že taková opatření, která rozdělují a ničí společnost, nelze vydávat, a to ani kdyby tady byl virus způsobující skutečnou epidemii, kdy by třeba zemřelo 10% nemocných, protože lidská práva jsou lidská práva a důstojnost a ochrana jednotlivce musí být nadřazena nad zájem společnosti. Namísto toho tady máme zase pokárání vlády, že si tedy jako mohla snad dát práci a něco do toho formálního odůvodnění napsat. Hmmm, odůvodnit se dá i politická justiční vražda, že. Dokud půjde jen o odůvodnění, prostě a jednoduše prohráváme.
Z uvedeného je patrné, že odpůrce předpokládá u očkovaných osob, stejně jako u osob, které prodělaly onemocnění COVID-19 „pravděpodobně získanou imunitu“. Na rozdíl od osob s prodělaným onemocněním, u nichž hovoří o předpokladu dostatečné hladiny protilátek, však ve vztahu k očkovaným osobám o důvodech takto získané imunity mlčí… V posuzované věci nicméně mimořádné opatření obdobné zdůvodnění neobsahuje. Žádné podklady, z nichž by bylo možné seznat důvody přijaté úpravy, přitom neobsahuje ani správní spis, neboť odpůrce uvedl, že spis sestává pouze ze samotného opatření. Za těchto okolností nezbývá Nejvyššímu správnímu než souhlasit s navrhovatelem, že napadené opatření je ve vztahu k výjimce pro očkované osoby nepřezkoumatelné. V zásadě totéž pak platí ve vztahu k výjimce pro testované osoby, neboť v příslušné pasáži odůvodnění odpůrce pouze parafrázoval obsah napadeného opatření, aniž by blíže osvětlil, co jej k přijetí této úpravy vedlo.
Dále se v něm uvádí:
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že odpůrce již byl na nutnost náležitého odůvodnění přijímaných mimořádných opatření opakovaně upozorněn, přesto však ani v nynější věci uvedeným nárokům nedostál. Tato skutečnost je o to méně pochopitelná, že v dřívějším opatření regulujícím obdobnou oblast (služby, podmínky vstup do vnitřních prostor apod.) odpůrce výjimku pro očkované osoby alespoň v základních obrysech odůvodnil, včetně odkazů na příslušné prameny. Takto se však v posuzované věci nestalo, přičemž není povinností soudu důvody pro stanovenou regulaci dohledávat či domýšlet místo odpůrce, který nadto ani na výzvu soudu nenavrhl k prokázání svých tvrzení žádné důkazy. Současně je nezbytné trvat na tom, aby se adresáti normy měli možnost o důvodech jejího přijetí dozvědět přímo z dotčeného mimořádného opatření, to tím spíše, že přijímaná pravidla se týkají běžných (mnohdy i každodenních) činností.
A bla bla bla bla, zbývající část zbytečných okopírovaných soudních keců zde:
Nejvyšší správní soud opětovně zdůrazňuje, že nároky na odůvodnění opatření za účelem likvidace epidemie onemocnění COVID-19 s postupem času narůstají, přičemž více než rok od propuknutí epidemie neexistuje žádný důvod k překotnému přijímání stále nových opatření, tím spíše v situaci, kdy byla epidemie na ústupu a odpůrce přistupuje k postupnému rozvolňování. Naopak je nezbytné, aby byla úprava dostatečně promyšlená a pro její adresáty smysluplná a srozumitelná. V opačném případě důvěra v právo i ochota jej dodržovat ze strany veřejnosti povážlivě klesá. To tím spíše v situaci, kdy se veřejnost s nejrůznějšími zákazy
a masivními omezeními, která dopadají do takřka všech sfér lidského života, potýká již od jara roku 2020, přičemž návrat k „běžnému životu“ je dosud v nedohlednu. Úprava, která není dostatečně odůvodněná, a tedy je pro její adresáty nečitelná, vede ve svém důsledku k jejímu masovému porušování. Přitom není v možnostech státu na její dodržování účinně dohlížet. Proto
je i v zájmu odpůrce, aby rozsah omezení, včetně důvodů, které jej k jejich přijetí vedly, přesvědčivým způsobem odůvodnil a své úvahy (včetně odkazů na podklady, z nichž čerpá povědomí o odborných otázkách) vtiskl do odůvodnění opatření. Uvedeným nárokům čl. I bod 17 opatření (především ve vztahu k výjimce pro očkované osoby) nedostačuje, neboť z jeho obsahu není vůbec zřejmé, jakými úvahami se odpůrce při přijetí dotčené úpravy řídil a z jakých materiálů vycházel. V tomto rozsahu je tedy mimořádné opatření nepřezkoumatelné.
Výsledek je, stejně jako u roušek, že ministr prostě vydá další stejnou chujovinu, další advokáti budou psát žaloby, soud to asi zase zruší a tak furt dokola, dokud se lidé neutrmácí a nepodvolí. Takže ne, NSS nikomu nepomohl.