Mám dnes chuť se pochlubit. Příští týden půjde v nakladatelství Wolters Kluwer do tisku moje další kniha (kolikátá už vůbec?). Tentokárt jsem ji pojmenovala „Obec a investor nad územním plánem“. Když jsem se dnes dívala na web WK, abych uspokojila ego a zjsitila, zda tam najdu na svoji skvělou publikaci reklamu (nenašla jsem), narazila jsem na recenzi komentáře k Úmluvě o právech dítěte. Autorkou oné recenze je Kateřina Šimáčková, naše světoznámá soudkyně ESLP.
K. Š. v úvodu sděluje světu následující:
Rada Evropy se před nedávnem zabývala problematikou strategie ochrany práv dětí, přičemž zdůraznila dvě nové inspirativní myšlenky. První zní: „děti mají práva ne proto, že jsou děti, ale proto, že jsou lidské bytosti“, a druhá: „jsou to dospělí, kdo drží ve vztahu k dítěti ve svých rukou bránu ke spravedlnosti“ (viz Zpráva o ochraně práv dětí: mezinárodní standardy a vnitrostátní úpravy, přijatá Benátskou komisí v březnu 2014). První zdůrazňuje, že speciální úprava dětských práv (v Úmluvě o právech dítěte, v čl. 24 Listiny základních práv Evropské unie) nesmí být vykládána jako omezující jakékoli z jejich základních práv jako lidských bytostí, druhá pak poukazuje na to, že dětí potřebují speciální právní nástroje, aby jim byla ochrana jejich práv skutečně dostupná.
To mne hodně zaujalo. Ano, byli to dospělí soudci, jejichž úkolem bylo ochránit děti, však jsme o to taky škemrala, když jsem ještě aspoň trošku v moc soudní věřila. Šimáčková byla ústavní soudkyní v době, kdy jsme s Davidem podávali na ÚS stížnost na porušování zmíněné Úmluvy za naši dceru.
Budiž Šimáčkové ke cti (aspoň něco), že uplatnila k oné stížnosti disent; nelze jí tedy vyčítat, jak srabácky se tehdy k věci plénum Ústavního soudu postavilo (dcera se opět, jak jinak u českých soudů, dočkala velkého f*ck you).
Víte, jestli mne na těch všech lžích, podvodech a nespravedlnostech okolo covidu něco hodně zamroutilo, pak to byli právě soudci. Je škoda, obrovská koda, že když jde o teoretický článek, jsou schopni napsat cokoliv, aby to bylo dojemné a prostě „právně posh“. Když ale dojde na lámání chleba, ukáže se, jak uboze na tom doopravdy s morálkou jsou. Víte dobře, že z toho všeho, co se stalo (a to všude ve světě), viním jen a jedině soudce. Z výše uvedeného rozhodování Ústavního soudu pochopíte proč.