David včera podal žalobu na opatření za provozovatele „velkých akcí“, kterým opatření ukládá následující povinnost:
Na akci mohou být přítomné pouze osoby, které nevykazují klinické příznaky onemocnění covid-19 a které splňují, s výjimkou dětí do dovršení 6 let věku, podmínky stanovené v bodu I/16; organizátor akce je povinen při vstupu osoby na akci splnění podmínek kontrolovat a osoba je povinna mu splnění podmínek podle bodu I/16 prokázat; v případě, že osoba splnění podmínek podle bodu I/16 neprokáže, je organizátor povinen takovou osobu nevpustit na tuto akci,
Jedná se o situaci odlišnou od malobchodů, kde Lidl a spol. – obchody totiž nemají uloženu povinnost kontrolovat splnění podmínek vstupu (aktuálně náhubek, to je jasné). Organizátorům akcí (nebo dětských táborů) ale opatření kontrolu zákazníků přímo nařizuje, čímž nutí provozovatele k tomu, aby zjišťovali informace o zdravotním stavu lidí. Klíčová otázka, na kterou bude muset NSS odpovědět zní: „Je dostačující, aby byla pravomoc provozovatelů založena pouhopouhým opatřením? Není k tomu čirou náhodou v právním státě třeba zákonného zmocnění?„
Není pravda, že by fyzické či právnické osoby nemohly v určitých situacích vykonávat veřejnou správu a kontrolovat, jak občané plní jim uložené povinnosti (opravdu to není jen výsada policie nebo státních orgánů jako takových). Naopak – je to celkem častý jev např. u tzv. veřejných stráží nebo jiných subjektů, které mají třeba potřebnou autorizaci pro výkon činnosti, již jinak vykonává stát svými orgány. Je ale důležité, že těmto osobám musí být vždy a za všech okolností výkon státní správy svěřen zákonem, čímž je naplněna zásada legality, tak příznačná pro činnost státních orgánů, potažmo veřejné správy.
Myslím si, že na tento důležitý aspekt současná situace nereaguje. kdyby přitom vláda nebyla jen banda tupců, mohla konkrétním subjektům zákonem svěřit potřebné pravomoci ke kontrole dodržování vybraných mimořádných opatření. To ale neudělala. Doufám, že NSS rozhodne ve prospěch velkých organizátorů, které vláda v podstatě nutí k ilegální činnosti.
V souvislosti s touto žalobou se bude muset NSS znovu zabývat otázkou, má-li ministerstvo vůbec pravomoc vydávat mimořádná opatření nařizující „vstup jen očkovaným nebo testovaným“. Zatím jsou tato opatření vydávána podle slavného § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb, o ochraně veřejného zdraví. Jenže – vláda se snažila Parlamentem protlačti novelu, která by písm. i) změnila následověn:
omezení účasti na veřejné nebo soukromé akci nebo vstupu do veřejnosti jinak přístupného prostoru, včetně provozoven nebo jiných prostor, do nichž je vstup vázán na členství, úhradu nebo jinou podmínku, tak, že jsou umožněny pouze fyzickým osobám, které pořadateli nebo organizátorovi akce nebo provozovateli nebo majiteli veřejnosti jinak přístupného prostoru nebo jimi pověřené osobě prokáží způsobem stanoveným mimořádným opatřením, že se podrobily očkování proti infekčnímu onemocnění nebo toto infekční onemocnění prodělaly nebo se podrobily testu nebo vyšetření na přítomnost původce infekčního onemocnění s negativním výsledkem,“.“
Je tedy evidentní, že vláda si pravomoc k podmínění vstupu testováním nebo očkováním do zákona teprve chtěla vložit, logicky v něm dosud obsažena není! Na tohle rozhodnutí NSS jsme ještě zvědavější. Ostatně i v tomto ustanovení teprve měla být zakotvena povinnost fyzických osob prokazovat se testem nebo očkovacím certifikátem. Také ta tedy v našem právním řádu evidentně schází.